Přeskočit na obsah

Evženie Leuchtenberská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Evženie Leuchtenberská
hohenzollernsko-hechingenská kněžna
Portrét
Doba vlády13. září 1838 – 1. září 1847
Úplné jménoEvženie Hortenzie Augusta Nepoléone
Narození22. prosince 1808
Milán
Úmrtí11. září 1847 (ve věku 38 let)
Freudenstadt
PohřbenaStiftskirche, Hechingen
4. září 1847
Sňatek22. května 1826
ManželKonstantin Hohenzollernsko-Hechingenský
RodBeauharnais
OtecEvžen de Beauharnais
MatkaAugusta Bavorská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evženie Leuchtenberská (Evženie Hortenzie Augusta Napoléone; 22. prosince 1808, Milán1. září 1847, Freudenstadt) byla francouzsko-německou princeznou. Byla dcerou Evžena de Beauharnais a princezny Augusty Bavorské. Sňatkem s Konstantinem Hohenzollernsko-Hechingenským se stala hohenzollernsko-hechingenskou kněžnou.

Evženie se narodila jako katolička a v této víře také vyrůstala v paláci Leuchtenberg na Ludwigstraße v Mnichově. Letní měsíce často trávila s rodiči na zámku Eugensberg, který nechal její otec postavit na Bodamském jezeře. Chování rodiny bylo po všech stránkách knížecí – francouzský vyslanec Coulomb v roce 1822 napsal: „Princ Evžen de Beauharnais žije ve větším luxusu, než [Napoleonův] dvůr.“ Jejich palác v Mnichově byl postaven známým bavorským architektem Leem von Klenzem za více než 2 miliony guldenů. Kromě paláce v Mnichově a zámku Eugensberg měla rodina také zámky v Eichstättu a Ismaningu. Po otcově smrti v roce 1824 zdědila Evženie zámek Eugensberg.

V sedmnácti letech se Evženie 22. května 1826 v Eichstättu provdala za katolického knížete Konstantina Hohenzollernsko-Hechingenského. Evženie s sebou do Hechingenu přivedla Gustava von Billing jako svého finančního poradce; jménem její matky řídil její velké věno a jako poradce si získal podporu také Konstantina. Od roku 1833 žila Evženie s manželem na zámku Lindich u Hechingenu, sídelního města Hohenzollern-Hechingenů. Přesto trávili letní měsíce na zámku Eugensberg, kde Evženie udržovala kontakt se svou tetou Hortense a bratrancem Ludvíkem Napoleonem, který se později stal Napoleonem III.

Život v Hechingenu

[editovat | editovat zdroj]

Evženie měla velkou touhu po životě a dokonce se v roce 1831 s manželem zúčastnila honu na jelena. Pár podnikal výlety do Mnichova, na zámek Eugensburg, na letní sídlo bavorských králů v Tegernsee a v roce 1833 podnikli manželé velkou cestu po Itálii, která trvala 18 měsíců.

Evženie pak prodala zámek Eugensburg za 32.000 guldenů Heinrichovi von Kiesow z Augsburgu. Výnos z prodeje využila na přestavbu vily Eugenia, kde se pár v roce 1834 usadil. Na jižním okraji parku u vily získala hostinec Zur Silberburg, který v roce 1844 přestavěla na další vilu, aby zde mohla ubytovat své vznešené známé. Také zakoupila okolní zahrady a nechala je přepracovat na Anglický park.

Mezi známými návštěvníky páru byl její bratranec Napoleon III., skladatel Hector Berlioz a virtuos Ferenc Liszt. Hofkapelle měla dobrý pěvecký sbor a od roku 1843 se ve vile pořádaly nedělní koncerty.

Evženie zůstala bezdětná a útěchu hledala ve vzrůstající zbožnosti, zřizování domu pro seniory v Hechingenu a velkého Kinderbewahranstalt (dětské centrum) pro město. To bylo zřízeno pro děti, jejichž rodičům „často brání ve výchově malých dětí obchodní nebo domácí potíže, doma nebo na polích“.

Deset let navštěvovala svého tchána Fridricha, který byl smrtelně nemocný z válečných zranění a který zemřel v roce 1838 na zámku Lindich. Každý Zelený čtvrtek omývala Evženie s manželem nohy dvanácti starým a chudým místním lidem a pak je pozvali na Apostelmahl (apoštolské jídlo) nebo na Poslední večeři do Billardhäuschenu ve Fürstengartenu.

Evženie onemocněla tuberkulózou a v zimě 1846 se přestěhovala do takzvaného Hofküche přímo za vilou, protože tam se mohla lépe zahřát. Lékaři ji léčili zvláštním způsobem, například vdechováním kravského trusu a pálením moxových tyčinek na hrudi. Kvůli riziku šíření nemoci mohla svého manžela vidět jen zřídka, a to jen na dálku. V létě 1847 se vydala na léčbu do lázní Badenweiler, ale na zpáteční cestě 1. září 1847 zemřela v hotelu Post ve Freudenstadtu. Byla pohřbena v hrobce před hlavním oltářem Stiftskirche v Hechingenu. Na žádost její matky bylo její srdce přemístěno do urny v kapli paláci Leuchtenberg v Mnichově; od roku 1952 je uloženo ve výklenku vedle sborových schodů na pravé straně Stiftskirche. Ve své poslední vůli odkázala své jmění ve výši 273 000 guldenů charitě.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • řád Svaté Alžběty

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Claude de Beauharnais
 
 
František V. de Beauharnais
 
 
 
 
 
 
Renée Hardouineau
 
 
Alexandre de Beauharnais
 
 
 
 
 
 
François-Louis de Pyvart de Chastullé
 
 
Marie Anne Henriette Françoise de Pyvart de Chastullé
 
 
 
 
 
 
Jeanne Hardouineau de Laudanière
 
 
Evžen de Beauharnais
 
 
 
 
 
 
Gaspard Joseph Tascher de la Pagerie
 
 
Joseph-Gaspard Tascher de la Pagerie
 
 
 
 
 
 
Françoise Bourreau de la Chevalerie
 
 
Joséphine de Beauharnais
 
 
 
 
 
 
Joseph François des Vergers de Sannois
 
 
Rose-Claire des Vergers de Sannois
 
 
 
 
 
 
Catherine Marie Brown
 
Evženie Leuchtenberská
 
 
 
 
 
Kristián III. Falcko-Zweibrückenský
 
 
Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
 
Maxmilián I. Josef Bavorský
 
 
 
 
 
 
Josef Karel Falcko-Sulzbašský
 
 
Marie Františka Falcko-Sulzbašská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Augusta Falcko-Neuburská
 
 
Augusta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Hanavsko-Lichtenberská
 
 
Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Kristián Karel Reinhard Leiningensko-Dachsbursko-Falkenbursko-Heidesheimský
 
 
Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Polyxena Solms-Rödelheimská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eugénie de Beauharnais na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Hohenzollernsko-hechingenská kněžna
Předchůdce:
Pavlína Zaháňská
18381847
Evženie Leuchtenberská
Nástupce:
Knížectví anektováno Pruským královstvím