Eugen Megerle von Mühlfeld
JUDr. Eugen Megerle von Mühlfeld | |
---|---|
Eugen Megerle von Mühlfeld r. 1867 | |
Poslanec Frankfurtského parlamentu | |
Ve funkci: 1848 – ??? | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1861 – 1865 | |
Ve funkci: 1867 – 1868 | |
Poslanec Dolnorak. zemského sněmu | |
Ve funkci: 1861 – 1868 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Ústavní strana |
Narození | 3. května 1810 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. května 1868 Vídeň Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Rodiče | Napoleon Bonaparte a Emilie Kraus von Wolfsberg |
Příbuzní | Émilie de Pellapraová, Napoleon II., Evžen de Beauharnais, Alexandre Colonna-Walewski, Jules Barthélemy-Saint-Hilaire a Karel Leon Denuelle (sourozenci) |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eugen Megerle von Mühlfeld (3. května 1810 Vídeň – 24. května 1868 Vídeň[1]) byl rakouský právník a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Jeho otcem byl správní úředník a archivář Johann Georg Megerle von Mühlfeld. Eugen vystudoval Vídeňskou univerzitu, kde roku 1831 získal titul doktora filozofie a roku 1837 i doktora práv. Zabýval se klasickou starověkou literaturou a bylo mu ihned nabídnuto místo suplenta filologie na univerzitě. Profesně se ale zaměřil na advokacii, od roku 1840 jako samostatný advokát. Účastnil se významných občanskoprávních procesů a získal si značný věhlas. Jako koncipient u něj pracoval pozdější významný politik Karl Giskra. V letech 1850–1855 byl prezidentem nově ustavené vídeňské advokátní komory.[1][2]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. V roce 1848 byl za město Vídeň zvolen do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Zde ale do parlamentních rozprav výrazněji nezasáhl.[1][2]
Po obnovení ústavní vlády se opět zapojil do politiky. Od roku 1861 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu.[1][2] Zemský sněm ho roku 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Dolní Rakousy (kurie městská, obvod Vídeň).[3] K roku 1861 se uvádí jako advokát, bytem ve Vídni.[4] Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován i roku 1867 a poslancem byl až do své smrti roku 1868.[3]
V Říšské radě patřil po roce 1861 k předákům takzvané velkorakouské frakce.[1] Profiloval se jako příslušník německorakouské liberální levice[2] (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik). Byl členem hlavních parlamentních výborů a častým zpravodajem při projednávání zákonů. Zasazoval se o rozvoj občanských práv a svobod, prosazoval zachovávání listovního tajemství, náboženské svobody a obnovení porotních soudů. Vystupoval na podporu zrušení trestu smrti.[1] Již na jedné z prvních schůzí Říšské rady v červnu 1861 přednesl jménem liberálů návrh na vypracování zákonných předloh ohledně základních občanských práv.[5] Měl výrazný podíl na příjetí liberálních tzv. májových zákonů roku 1868.[1] Almanach Říšské rady z roku 1867 ho hodnotil jako zákonodárce, který neupoutával vtipem a krásnými příměry, nýbrž silou svých znalostí. Jeho obličej prý silně připomínal Napoleona Bonaparta.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugen Megerle von Mühlfeld na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 6. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Megerle von Mühlfeld, Eugen Alexander (1810-1868), Politiker und Advokat, s. 190. (německy)
- ↑ a b c d e Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Mühlfeld (Eugen Megerle, Edler von), s. 128. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=133&size=45
- ↑ URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 169–170.
- Absolventi Vídeňské univerzity
- Rakouští právníci
- Poslanci dolnorakouského zemského sněmu
- Poslanci frankfurtského parlamentu
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Členové Ústavní strany
- Politici Rakouského císařství německé národnosti
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Narození v roce 1810
- Narození 3. května
- Úmrtí v roce 1868
- Úmrtí 24. května
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově