Ettore Majorana
| Ettore Majorana | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. srpna 1906 Katánie |
| Úmrtí | Itálie |
| Bydliště | Itálie |
| Alma mater | Univerzita La Sapienza Liceo Classico Massimiliano Massimo Neapolská univerzita Fridricha II. |
| Povolání | fyzik a jaderný fyzik |
| Zaměstnavatelé | Univerzita La Sapienza Neapolská univerzita Fridricha II. |
| Rodiče | Fabio Majorana a Dorina Majorana-Corso |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ettore Majorana (5. srpna 1906 – zmizel 25. března 1938, zemřel pravděpodobně po roce 1959 [1]) byl italský teoretický fyzik, který pracoval v oblasti neutrinové fyziky. 25. března 1938 zmizel za záhadných okolností, při plavbě lodí z Palerma do Neapole. Jmenují se po něm Majoranova rovnice a Majoranův fermion. V roce 2006 byla založena Majoranova cena. Také je po něm pojmenováno významné mezinárodní vědecké konferenční centrum v Eriče na Sicílii.[2]
Raný život a vzdělání
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1906 v Catanii na Sicílii. Jeho strýc Quirino byl rovněž fyzikem. Majorana již v mladém věku prokázal své nadání na matematiku a fyziku. Studovat začal v roce 1923, vybral si strojírenství. O 5 let později ho však jeho přítel Emilio Gino Segrè přivedl do týmu fyziků, který vedl Enrico Fermi.[3]
Vědecká kariéra
[editovat | editovat zdroj]Počátek vědecké kariéry
[editovat | editovat zdroj]V roce 1928 napsal spolu s Giovannim Gentilem ml. svou první fyzikální práci, která se týkala atomové spektroskopie. Šlo o jednu z prvních kvantitativních aplikací Fermiho statistického modelu atomové struktury (nyní známého jako Fermiho-Thomasův model). Majorana a Gentile provedli výpočty v rámci Fermiho modelu, které souhlasily s pozorovanými hodnotami elektronových energií prvků gadolinia a uranu.
V roce 1929 získal akademický titul laurea na univerzitě La Sapienza. O dva roky později vydal knihu o autoionizaci (termín vymyslel Pierre Auger) v atomových spektrech.
Rok 1932 byl pro Majoranu velmi úspěšný. Nejprve vydal práci, která se zabývá otázkou chování uspořádaných atomů v časově proměnném magnetickém poli, na stejné otázce pracovali ve stejné době i jiní fyzikové, zejména známý experimentátor Isidor Isaac Rabi, a tyto výzkumy vedly k rozvoji radiofrekvenční spektroskopie.
Následně publikoval práci věnující se relativistické teorii částic s libovolnou vlastní hybností, v níž rozpracoval a aplikoval nekonečné trojrozměrné reprezentace Lorentzových grup a položil základ pro hmotnostní spektrum elementárních částic.[4]
Správně interpretoval výsledky manželů Frederica Curieho a Irene Joliot-Curieové, kteří prokázali nutnost existence nové částice. Majorana přišel na to, že jde o částici zhruba stejně hmotnou jako proton, jen elektricky neutrální. Nicméně své výsledky, i přes urgenci Fermiho, nepublikoval. James Chadwick později téhož roku skutečně tuto částici detekoval a nazval ji neutron. Za tento objev získal Chadwick Nobelovu cenu.[5]
Dále Majorana objevil relativistickou rovnici nazývanou později po něm, která předpovídá existenci kvazičástic, které jsou svými vlastními antičásticemi a která známe jako Majoranovy fermiony. Tyto byly potvrzeny v roce 2012 a mohou vést k lepšímu pochopení kvantové mechaniky, spekuluje se i o tom, že zodpovídají za chybějící hmotu ve vesmíru.[6] Jisté objevy Marojanových částic ale lez interpretovat i jinak.[7]
Pobyt v Německu, nemoc a izolace
[editovat | editovat zdroj]V roce 1933 na žádost Fermiho Majorana opustil Itálii a dostal se do Německa, kde se jeho kolegou a přítelem stal Werner Heisenberg [8], navštívil i Kodaň kde se setkal s Nielsem Bohrem.
Na podzim téhož roku se nemocný Majorana vrátil do Říma, měl zánět žaludku a byl nervově vyčerpán, téměř na 4 roky přestal publikovat.[8] V této době se zabýval geofyzikou, elektrotechnikou a matematickou relativitou.
Teprve roku 1937 vydal další práci o symetrické teorii elektronů a pozitronů. A současně se stal řádným profesorem na Università degli Studi di Napoli Federico II.[9]
Práce na hmotnosti neutrin
[editovat | editovat zdroj]V roce 1937 době se také začal zajímat o problematiku hmotnosti neutrin a gravitačních vln, což jsou i na počátku 21. století stále aktuální témata.
Zmizení
[editovat | editovat zdroj]Jeho nadějná kariéra však byla náhle přerušena, když v březnu 1938 během plavby z Palerma do Neapole beze stopy záhadně zmizel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, příčina zmizení a smrti je neznámá. Před svou plavbou údajně vybral všechny peníze ze svého bankovního účtu.[9] Není ani znám přesný důvod jeho cesty do Palerma, snad mohl chtít navštívit svého přítele Emila Segrèho, ten byl ale v té době v Kalifornii.
Existuje řada hypotéz o důvodu jeho zmizení:
- Sebevražda – Tuto hypotézu prosazovali jeho kolegové Emilio Segrè a Edoardo Amaldi.
- Útěk do Argentiny – Tuto možnost navrhli Erasmo Recami a Carlo Artemi, kteří se detailně zabývali Majoranovým potenciálním útěkem a životem v emigraci.
- Odchod do kláštera – Touto možností se zabýval italský spisovatel Leonardo Sciascia v próze Zmizení Ettora Majorany (do češtiny přeložil Jiří Pelán, vydalo Nakladatelství Triáda 2017 Archivováno 27. 4. 2017 na Wayback Machine.).
- Únos či zabití za účelem zabránění jeho účasti na vývoji atomové bomby.
Proběhlo několik vyšetřování Majoranova zmizení, avšak všechny byly bezvýsledné. Případ byl znovuotevřen v březnu roku 2011, kdy došlo k výslechu nového svědka, který se měl údajně setkat s Majoranou v Buenos Aires někdy po skončení druhé světové války.[10][11] V červnu bylo v italských sdělovacích prostředních uvedeno, že členové bezpečnostní složky Karabiníků analyzovali fotografii muže, který přijel do Argentiny v roce 1955. Byla shledána podobnost s Majoranou.[12]
Italské úřady uvedly v prohlášení z února 2015, že podle nových důkazů byl Majorana prokazatelně naživu mezi lety 1955 a 1959 a žil ve venezuelském městě Valencia.[1] Vyšetřování tedy bylo prohlášeno za oficiálně uzávřené s tím, že Majoranovo zmizení bylo zřejmě jeho osobní dobrovolnou volbou.[1][13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ettore Majorana na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c PALMA, Ester. La Procura: Ettore Majorana vivo in Venezuela fra il 1955 e il 1959 [online]. corriere della sera [cit. 2015-02-04]. Dostupné online.
- ↑ https://zdenekslanina.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=725522
- ↑ Great Mysteries of the Past, Reader's Digest Association, Pleasantville, New York, 1991, pp. 69-72.
- ↑ It is discussed in detail by D. M. Fradkin, Amer. J. Phys., vol. 34, pp. 314–318 (1966))
- ↑ Ettore Majorana: genius and mystery, CERN courier.
- ↑ Amos, Jonathan, Majorana particle glimpsed in lab, BBC News, Science and Environment, April 12, 2012 [1]
- ↑ Skepticism about Microsoft results regarding robust quantum bits. phys.org [online]. Dostupné online.
- ↑ a b Great Mysteries of the Past, Reader's Digest Association, Pleasantville, New York, 1991, p. 71.
- ↑ a b HOLSTEIN, B. The Mysterious Disappearance of Ettore Majorana [online]. USC Neutrino Symposium, 16 May 2008 [cit. 2009-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Il mistero Majorana si riapre dopo 73 anni - Cronaca [online]. ANSA.it [cit. 2013-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Adnkronos Cronaca [online]. Adnkronos.com, 2011-04-01 [cit. 2013-04-29]. Dostupné online.
- ↑ "È il volto di Majorana, 10 punti uguali" - Corriere della Sera [online]. Corriere.it [cit. 2013-04-29]. Dostupné online.
- ↑ http://www.science20.com/quantum_diaries_survivor/ettore_majorana_mystery_might_be_solved-79823
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ettore Majorana na Wikimedia Commons
