Ernests Gulbis
Ernests Gulbis | |
---|---|
Ernests Gulbis v Bordeaux (2022) | |
Stát | Lotyšsko |
Datum narození | 30. srpna 1988 (36 let)[1] |
Místo narození | Riga, Sovětský svaz[1] |
Bydliště | Jūrmala, Lotyšsko[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 85 kg[1] |
Profesionál od | 2004[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 7 668 948 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 239–225 |
Tituly | 6 ATP, 5 challengerů, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 10. místo (9. června 2014) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2020) |
French Open | semifinále (2014) |
Wimbledon | 4. kolo (2018) |
US Open | 4. kolo (2007) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2008) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 31–31 |
Tituly | 2 ATP, 3 challengery |
Nejvyšší umístění | 130. místo (23. listopadu 2009) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 1. kolo (2007) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 4. března 2024
Ernests Gulbis (* 30. srpna 1988 Riga) je lotyšský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest singlových a dva deblové turnaje. Finále poprvé prohrál až v devátém utkání o titul, v singlu Stockholm Open 2018. S Kližanem a Humbertem spoludrží rekord ATP výhrami z prvních šesti kariérních finále dvouhry.[2] Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2014 na 10. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2009 na 130. místě. Trénuje ho Pjotrs Ņečajevs.[1]
Na Grand Slamu se nejdále probojoval do semifinále French Open 2014, díky němuž se posunul do elitní světové desítky, kterou po skončení uzavíral na 10. místě.
V lotyšském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 utkáním 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Řecku, v němž prohrál s Vasilisem Mazarakisem. Lotyši přesto zvítězili 4:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 27–6 ve dvouhře a 10–9 ve čtyřhře.[4]
Lotyšsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v mužské dvouhře v úvodním kole podlehl čtvrtému nasazenému Rusu Nikolaji Davyděnkovi.
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Ernests Gulbis se narodil roku 1988 do rodiny investičního podnikatele a basketbalisty Ainarse a herečky Mileny Gulbisových v Rize. Má tři sestry a mladšího bratra. Dědeček je bývalý basketbalový reprezentant SSSR a vítěz mistrovství Evropy.[1]
Na kurt Gulbise přivedla již v pěti letech jeho babička. Ve dvanácti letech se začal tenisu věnovat profesionálně. Navštěvoval tenisovou akademii Nikoly Piliće, kde trénoval až do svých osmnácti let.[1]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Počáteční období
[editovat | editovat zdroj]2004–2005: První titul na Futures a debut v Davis Cupu
[editovat | editovat zdroj]V roce 2004 si Gulbis připsal první starty na turnajích Futures a zúčastnil se challengeru v Německu.[5]
O rok později již Gulbis vyhrál první turnaj Futures ve Friedbergu v Německu[6] a dostal příležitost ve dvou utkáních Davis Cupu proti Slovinsku a Řecku.[7] Od začátku sezóny 2005 se Gulbis posunul ze čtrnácté stovky žebříčku až do páté.[8]
2006: Semifinále v Petrohradu
[editovat | editovat zdroj]Sezónu začal vítězstvím na turnaji Futures v Rakousku. V březnu následoval titul na Futures ve Švýcarsku a dvě po sobě jdoucí finále ve Francii a Švédsku, také Futures.[9] Druhou polovinu sezóny načala dvě finále na turnajích kategorie challengeru v Oberstaufenu a Tampere.[9] Průlomový byl závěr sezóny, kdy postoupil až do semifinále turnaje ATP v Petrohradu z pozice divoké karty a vyhrál německý challengeru v Eckentalu.[9] Ve čtyřhře přidal ještě titul z Cách společně s Mischou Zverevem.[10] Na konci sezóny se Gulbis nacházel již v první stopadesátce žebříčku.[8]
Kariéra na okruhu ATP
[editovat | editovat zdroj]2007: Debut na Grand Slamu a osmifinále US Open
[editovat | editovat zdroj]Na prvním Grand Slamu sezóny Australian Open vypadl hned v prvním kole kvalifikace s Andrejem Golubjevem. Výraznější výsledky přišly na přelomu února a března v podobě vítězství na challengerech v Besançonu a v Sarajevu[11], kde vyhrál i čtyřhru společně s Denissem Pavlovsem.[12] Po čtyřech porážkách v řadě na turnajích ATP se v úvodním kole Roland Garros dočkal prvního grandslamového vítězství nad Timem Henmanem, v druhé fázi byl ale poražen Španělem Montañésem ve čtyřech setech. Následovaly velmi nevýrazné výsledky včetně wimbledonské porážky s Baghdatisem.[11]
Na posledním Grand Slamu sezóny US Open postoupil do osmifinále, kde podlehl Carlosovi Moyovi. V cestě soutěží předtím porazil světovou osmičku Tommyho Robreda i Potita Staraceho.[11] Na závěr sezóny získal titul z challengeru v belgickém Monsu a posunul se poprvé do první světové padesátky.[8][11]
2008: Čtvrtfinalista French Open a první deblový titul
[editovat | editovat zdroj]V sezóně startoval výhradně na turnajích ATP. Až do Roland Garros se sezóna nevyvíjela dobře, což dokazovala i zápasová bilance 8–11, účasti maximálně v druhých kolech turnajů a propad žebříčkem o třicet míst.[13] Naopak ve čtyřhře přišel první titul na okruhu ATP z turnaje v Houstonu společně s Rainerem Schuettlerem.[14] Na French Open však zaznamenal dosavadně nejlepší výsledek v kariéře, když vypadl až ve čtvrtfinále se světovou trojkou Novakem Djokovićem. Následovalo osmifinále z Queen's Clubu a porážka po dobrém výkonu ve druhém kole Wimbledonu proti Nadalovi.[13]
Po brzkém vypadnutí na Mastersu v Kanadě následovalo čtvrtfinále Cincinnati Masters, kde prohrál opět s Novakem Djokovićem. Do konce sezóny navázal na nevýrazné výsledky ze začátku roku a potvrdil nevyrovnanost svých výkonů.[13]
2009: Špatné výsledky a propad žebříčkem, druhý titul ve čtyřhře
[editovat | editovat zdroj]Mezi dobré výsledky se řadí jen čtvrtfinále z turnaje ATP 500 v Tokiu a porážka Novaka Djokoviće z úvodu sezóny v prvním kole na turnaji v Brisbane[15], jinak se Lotyšovi sezóna nepovedla, což se projevilo i na propadu žebříčkem až k 90. místu.[8]
Mimo podprůměrné výsledky ve dvouhře, kde Gulbis docházel nejdále do druhého kola[15], vyhrál druhý titul ve čtyřhře společně s Dmitryem Tursonovem v Indianapolis.[16]
2010: Titul v Delray Beach a povedená antuková sezóna
[editovat | editovat zdroj]Po vypadnutí v prvním kole Australian Open odtrhly Gulbise od hranice mezi první a druhou stovkou žebříčku[8] dva výsledky na amerických betonech. Nejprve dosáhl semifinále na turnaji v Memphisu a o týden později dokázal vyhrát svůj premiérový turnaj na okruhu ATP v Delray Beach.[17][18] Následovala antuková sezóna. Po čtvrtfinále v Barceloně dokázal na turnaji série Masters 1000 v Římě dojít do semifinále, kde podlehl ve vyrovnaném utkání Rafaelu Nadalovi. V cestě do semifinále přehrál i světovou jedničku Rogera Federera. Další antukový turnaj série Masters v Madridu znamenal čtvrtfinálovou porážku s Federerem. Na Roland Garros skrečoval zápas prvního kola a travnaté sezóny se nezúčastnil kvůli zranění.[18][19] Poslední třetina sezóny jej nezastihla v optimální formě. Na US Open byl vyřazen v prvním kole.[18]
2011: Titul z Los Angeles
[editovat | editovat zdroj]Po semifinále ze Sydney ze začátku roku následovala až do července řada podprůměrných výsledků.[20] V červenci získal druhý singlový titul,[17] tentokrát v Los Angeles, kde ve finále přehrál Američana Mardyho Fishe. Ten mu porážku oplatil o dva týdny později v osmifinále Canada Masters. Na US Open vypadl ve druhém kole.[20] Především díky titulu z Los Angeles se na konci roku nacházel na hranici světové padesátky.[8]
2012: Nejhorší sezóna dosavadní kariéry
[editovat | editovat zdroj]V sezóně nejdále postoupil do čtvrtfinále turnaje kategorie ATP 250. V úvodním kole Wimbledonu vyřadil ve třech setech Tomáše Berdycha, aby však poté vypadl.[21] Na konci sezóny se účastnil challengeru v Eckentalu[21] a v žebříčku mu patřilo až 151. místo.[8] Gulbisův přístup k tréninku ani životospráva nebyly optimální.[22][23]
2013: Cesta zpátky do Top 25
[editovat | editovat zdroj]Sezónu odstartoval na dvou challengerech, kde si připsal pouze jednu výhru.[24] „Přestal jsem kouřit a pít. Letos budu v TOP 20“, prohlásil v únoru 2013 po challengerech.[23] Následně musel projít kvalifikací v Rotterdamu a Marseille, kde vypadl v osmifinále s Tomášem Berdychem a poté s Del Potrem, tedy s hráči první světové desítky.[24] Díky žebříčkovému postavení musel absolvovat kvalifikační kola i na turnaji ATP 250 v Delray Beach.[8] Zde po osmi vítězstvích včetně finálového nad Édouardem Rogerem-Vasselinem získal druhý titul z Delray Beach. O dva týdny později prošel na turnaji série Masters v Indian Wells opět kvalifikací až do osmifinále, kde jeho třináctizápasové tažení zastavil ve třech setech Rafael Nadal.[24]
Ve druhém kole odešel poražen na Roland Garros a ve třetím kole ve Wimbledonu. Osmifinále si zahrál na římském Internazionali BNL d'Italia.[24] Na Mastersu v Montréalu jej ve čtvrtfinále vyřadil Milos Raonic. Na US Open pak vypadl nečekaně v prvním kole. Na závěr sezóny zaznamenal druhý turnajový titul v sezóně na turnaji ATP 250 v Petrohradě, kde ve finále zdolal Guillerma Garciu-Lopéze. Následně postoupil do semifinále ve Stockholmu.[24]
2014: Nejlepší sezóna kariéry a posun do první světové desítky
[editovat | editovat zdroj]Na grandslamové přípravě v katarském Dauhá narazil již ve čtvrtfinále na Nadala a ani na posedmé jej nedokázal porazit. [25] Během melbournského Australian Open vypadl ve druhém kole.[26] Do semifinále postoupil na turnaji kategorie ATP 500 v Rotterdamu. Poté porazil čtyři soupeře v Marseille a odvezl si první turnajový vavřín v sezóně. Ve finále přehrál Tsongu. Nový turnaj s tvrdým povrchem v Acapulcu znamenal čtvrtfinálovou porážku od Bulhara Dimitrova. V Indian Wells došel do čtvrtfinále.[26]
Na antuce nejprve postoupil do semifinále turnaje ATP 500 v Barceloně. Následovaly dvě porážky na turnajích Masters s antukářem Davidem Ferrerem, nejprve ve čtvrtfinále v Madridu a poté v osmifinále Říma. Turnajovou trofej si odvezl z Nice po finálové výhře nad Federicem Delbonisem, čímž prodloužil finálovou sérii neporazitelnosti.[17] Poprvé v kariéře prošel do semifinále grandslamu na French Open, v němž jej vyřadil Novak Djoković. V osmifinálové pětisetové bitvě předtím zdolal Rogera Federera a ve čtvrtfinále Tomáše Berdycha.[26] Následující týden se poprvé objevil v elitní světové desítce.[8] Po prvním kole v Queen’s Clubu, prohrál ve Wimbledonu již ve druhém kole s Ukrajincem Stachovským.[26]
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
|
|
Dvouhra: 7 (6–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 28. února 2010 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Ivo Karlović | 6–2, 6–3 |
Vítěz | 2. | 31. července 2011 | Los Angeles, Spojené státy | tvrdý | Mardy Fish | 5–7, 6–4, 6–4 |
Vítěz | 3. | 3. března 2013 | Delray Beach, Spojené státy (2) | tvrdý | Édouard Roger-Vasselin | 7–6(7–3), 6–3 |
Vítěz | 4. | 22. září 2013 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Guillermo García-López | 3–6, 6–4, 6–0 |
Vítěz | 5. | 23. února 2014 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Jo-Wilfried Tsonga | 7–6(7–5), 6–4 |
Vítěz | 6. | 24. května 2014 | Nice, Francie | antuka | Federico Delbonis | 6–1, 7–6(7–5) |
Finalista | 1. | 21. října 2018 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Stefanos Tsitsipas | 4–6, 4–6 |
Čtyřhra: 2 (2–0)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 14. dubna 2008 | Houston, Spojené státy | antuka | Rainer Schüttler | Pablo Cuevas Marcel Granollers |
7–5, 7–6(7–3) |
Vítěz | 2. | 18. července 2009 | Indianapolis, Spojené státy | tvrdý | Dmitrij Tursunov | Ashley Fisher Jordan Kerr |
6–4, 3–6, [11–9] |
Postavení na konečném žebříčku ATP
[editovat | editovat zdroj]Dvouhra
[editovat | editovat zdroj]Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2023 | 2023 |
Pořadí | 1339. | ▲ 451. | ▲ 139. | ▲ 61. | ▲ 53. | ▼ 90. | ▲ 24. | ▼ 61. | ▼ 139. | ▲ 24. | ▲ 13. | ▼ 151. | ▲ 81. | ▼ 200. | ▲ 95. | ▼ 226. | ▲ 181. | ▼ 191. | ▼ 307. | ▼ 896. |
Čtyřhra
[editovat | editovat zdroj]Rok | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2023–2023 |
Pořadí | 1752. | ▲ 1276. | ▲ 311. | ▼ 322. | ▲ 309. | ▲ 132. | ▼ 401. | ▼ 542. | ▼ 770. | ▼ 793. | ▲ 571 | ▲ 374. | — | — | — | 441. | ▲ 493. | ▼ 791. | — |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernests Gulbis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i ATP Profile: Ernests Gulbis [online]. ATP World Tour [cit. 2018-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas připravil Gulbise o finálovou neporazitelnost a je prvním řeckým šampionem [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Ernests Gulbis na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 4. března 2024
- ↑ Ernests Gulbis na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 4. března 2024
- ↑ Ernests Gulbis's 2004 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ernests Gulbis's 2005 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Davis Cup Profile: Ernests Gulbis [online]. Davis Cup [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i Ernests Gulbis's Ranking History [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Ernests Gulbis's 2006 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ernests Gulbis's 2006 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Ernests Gulbis's 2007 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ernests Gulbis's 2007 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Ernests Gulbis's 2008 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ernests Gulbis's 2008 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ernests Gulbis's 2009 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ernests Gulbis's 2009 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Ernests Gulbis's Titles/Finals [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Ernests Gulbis's 2010 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gulbis se neuzdravil, na Wimbledon musí zapomenout. tenisportal.cz [online]. 2010-06-20 [cit. 2014-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Ernests Gulbis's 2011 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ernests Gulbis's 2012 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Překvapení v LA: Náladový Gulbis si vyšlápl na Del Potra. tenisportal.cz [online]. 2011-07-30 [cit. 2014-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Gulbis: Přestal jsem kouřit a pít. Letos budu v Top 20!. tenisportal.cz [online]. 2013-02-22 [cit. 2014-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ernests Gulbis's 2013 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Head 2 Head Nadal-Gulbis [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-03. (anglicky)
- ↑ a b c d Ernests Gulbis's 2014 Singles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2014-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernests Gulbis na Wikimedia Commons
- Ernests Gulbis na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Ernests Gulbis na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ernests Gulbis na stránkách Davis Cupu (anglicky)