Erciyes Dağı
| Erciyes Dağı | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 3 916 m n. m. |
| Prominence | 2 419 m |
| Seznamy | Ultraprominentní hory Nejvyšší hory Turecka #7 |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Turecko |
| Souřadnice | 38°31′54″ s. š., 35°27′ v. d. |
  Erciyes Dağı | |
| Prvovýstup | 1837, William John Hamilton |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erciyes Dağı (výslovnost tureckého názvu je Erdžijes Daji) je stratovulkán ve středním Turecku. Leží v provincii Kayseri, asi 25 km jižně od hlavního města provincie Kayseri. Jedná se o velký stratovulkán, který je celkově vzhledově erodovaný a obklopený lávovými (sopečnými) dómy, jedním maarem a mnoha monogenetickými vulkanickými poli – skupinou sopek, které jsou malé a monogenetické – vybuchly pouze jednou. V minulosti se část vrcholu zřítila směrem na východ.[1]
Původ jména
[editovat | editovat zdroj]Historicky byl tento vulkán znám pod názvem Argaeus podle makedonského krále Argea (678 – 640 př. n. l.). Až do roku 1950 byla tato dominantní hora středního Turecka označována jako Erciyas. Podle jiné teorie pojmenování vulkánu pochází z chetitštiny a znamená Bílá hora.
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Vulkán začal být aktivní přibližně před 900 000 lety a leží na starší kaldeře. Na severním svahu vulkánu se nacházejí četné parazitické (sopečné) krátery, lávové (sopečné) dómy a jako součást pyroklastického proudu obsidiány[2].
Na severovýchodvýchod se táhnou osypy které vznikly zřícením vrcholu svahovým pohybem.[3] Vytvořila se tak 2 km široká brázda ve tvaru podkovy, která tvoří horní část východního údolí Üçker. Aksu – druhé hlavní údolí, se táhne na severozápad. Menší údolí Öksüzdere leží severně, Topaktaş jižně a Saraycık jihozápadně od vrcholu.[4]
Pokud v historických dobách došlo k vulkanické činnosti, pravděpodobně se jednalo o vývěr parazitickými krátery, protože hlavní kužel je silně erodovaný.[1]
Nejmladší datovaná hornina pochází z 83 000 let starého dacitového proudu, ale poslední aktivita se odehrála na východní straně, kde došlo ke kolapsu stěny a produkci velké laviny kamení, což však není přesněji datováno.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Erciyes Dağı na slovenské Wikipedii a Mount Erciyes na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Pinar-Erdem et al. 1977, s. 297.
- ↑ DRÁPALOVÁ, Radka. Petrografická a geochemická charakteristika zdrojů obsidiánu v Turecku [online]. Brno: Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita v Brně, 2010 [cit. 2021-12-17]. Vedoucí práce: prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc.. Dostupné online.
- ↑ Şen et al. 2003, s. 229.
- ↑ Sarikaya et al. 2009, s. 2329.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŞEN, Erdal; KÜRKCÜOĞLU, Biltan; AYDAR, Erkan, et. all. Volcanological evolution of Mount Erciyes stratovolcano and origin of the Valibaba Tepe ignimbrite (Central Anatolia, Turkey). S. 225–246. Journal of volcanology and geothermal research [online]. Amsterdam Elsevier, 2003 [cit. 2021-12-17]. S. 225–246. Dostupné online. ISSN 0377-0273. DOI 10.1016/S0377-0273(03)00110-0. Bibcode 2003JVGR..125..225S. (anglicky)
- SARIKAYA, Mehmet Akif; ZREDA, Marek; ÇINER, Attila. Glaciations and paleoclimate of Mount Erciyes, central Turkey, since the Last Glacial Maximum, inferred from 36Cl cosmogenic dating and glacier modeling. S. 2326–2341. Quaternary Science Reviews [online]. Elsevier Ltd., 2009-11 [cit. 2021-12-17]. S. 2326–2341. Dostupné online. DOI 10.1016/j.quascirev.2009.04.015. Bibcode 2009QSRv...28.2326S. (anglicky)
- PINAR-ERDEM, Nuriye; ILHAN, Emin. Outlines of the Stratigraphy and Tectonics of Turkey, with Notes on the Geology of Cyprus [online]. Boston, MA: Springer, 1977 [cit. 2021-12-17]. (Nairn A.E.M., Kanes W.H., Stehli F.G. (eds) The Ocean Basins and Margins). S. 297. Dostupné online. ISBN 9781468430387. DOI 10.1007/978-1-4684-3036-3_7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Erciyes Dağı na Wikimedia Commons - Stratovulkán Erciyes Dağı – Global Volcanism Program, Department of Mineral Sciences, National Museum of Natural History, Smithsonian Institution (anglicky)
