Epitafios
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/be/Theodosia_Poulopos_-_Epitaphios_-_1599.jpg/220px-Theodosia_Poulopos_-_Epitaphios_-_1599.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/43/Entombment_of_The_Christ-Vasnetsov.jpg/220px-Entombment_of_The_Christ-Vasnetsov.jpg)
Epitafios (řecky Ἐπιτάφιος latinsky epitaphios, rusky Плащаница, [2. pád sg. epitafia, 1. pád pl. epitafia]) je křesťanská ikona, zpravidla závěsná nabo ležící textilie, a to výšivka s motivem Ukládání Krista do hrobu a nápisovým pásem po obvodu, která se užívá při velikonočních bohoslužbách nejčastěji ve východních církvích byzantského obřadu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ae/Hautausikoni.jpg/220px-Hautausikoni.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/60/Epitaphios_%28Sergiev_Posad%2C_15th_c%29.jpg/220px-Epitaphios_%28Sergiev_Posad%2C_15th_c%29.jpg)
Nejstarší epitafia se dochovala z vrcholného středověku od 13. do 15. století. Do římskokatolických chrámů se epitafia z Východu dovážela jako poutní dary. Po jejich vzoru tam vznikaly výšivky také, v ženských klášterech střední a jižní Evropy.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Ikona má zpravidla tvar obdélníka orientovaného na šířku, přibližně o rozměrech od 60 × 40 cm do 120 × 80 cm. Tvoří ji tkanina s výšivkou, často z hedvábných nití, zlatého nebo stříbrného dracounu, podšívka bývá lněná nebo bavlněná. Ikona zpodobuje ustálený výjev Ukládání Krista do hrobu, s vodorovně orientovanou tumbou, pokrytou plátnem, se dvěma až osmi asistujícími postavami: Panny Marie, Jana Evangelisty, Josefa Arimatijského, Nikodéma, Marie Magdalény, také tří Marií u hrobu a různého počtu andělů. V pozadí je kříž, z něhož byl Kristus sňat, případně ještě měsíc a slunce, které při jeho ukřižování vysvitly současně.
Po obvodu ikony bývá nápisový pás s úryvkem z textu velkopáteční liturgie. Jindy je nápis umístěn do obrazového pole, nebo jsou k obrazu komiksovým způsobem připojeny další pašijové scény.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Epitafios má trojí využití:
- Používá se během liturgických obřadů Velikonoc, a to o Velkém pátku a Bílé sobotě ve východních církvích byzantského obřadu (řecké, gruzínské a arménské ortodoxní, ruské, srbské, bulharské a rumunské pravoslavné). Během velkopáteční liturgie se v kostele přenáší ze severní brány ikonostasu k Božímu hrobu, na který se pokládá. Nebo se položí na oltářní menzu místo oltářní pokrývky. Může být také nošen v procesí mimo kostel.
- Používá se před a při pohřební liturgii, kdy se klade na katafalk. Doprovází oplakávání zemřelého (ze slova plakat je odvozen ruský termín „plaščanica“).[1]
- Mimo uvedené účely může být v chrámě vystaven s ostatními ikonami. Odvozené formy existují také jako závěsná či nástěnná malba nebo mozaika.
Jiné termíny
[editovat | editovat zdroj]Epitafios logos je samotný text velkopáteční liturgie bez obrazu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Onasch, Liturgie und Kunst, s. 107
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRAUN, Joseph: Die liturgische Gewandung im Occident und Orient, nach Ursprung und Entwicklung. Freiburg im Breisgau 1907
- BRAUN, Joseph: Das christliche Altar. Freiburg im Breisgau 1940
- ONASCH. Konrad: Liturgie und Kunst der Ostkirche in Stichworten. VEB Leipzig 1981, s. 107–108
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu epitafios na Wikimedia Commons