Eparchie petrozavodská
Eparchie Petrozavodsk | |
---|---|
Základní informace | |
Sídlo | Petrozavodsk, Rusko |
Katedrála | Sobor svatého Alexandra Něvského (Petrozavodsk) |
Zřízena | 22. května 1828 |
Metropolita | Konstantin (Gorjanov) |
Další informace | |
Zeměpisné souřadnice | 61°46′55,92″ s. š., 34°21′43,56″ v. d. |
Web | https://eparhia10.ru/ |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eparchie Petrozavodsk je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.
Území a titul biskupa
[editovat | editovat zdroj]Zahrnuje správní hranice území městského okruhu Petrozavodsk, také Kondopožského, Lachděnpochského, Medvežjegorského, Oloněckého, Pitkjarantského, Prioněžského, Prjažinského, Pudožského, Sortavalského a Suojarvského rajónu republiky Karélie.
Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup petrozavodský a karelský.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Pravoslaví na území Korelské země se již pravděpodobně vyskytovalo před rokem 1227, kdy došlo ke křtu mnoha příslušníků kmene Karelů knížetem Jaroslavem Vsevolodovičem. Mladý Švédský stát často rozšiřoval své majetky a napadal zemi Karelů. Švédové se často uchylovali k podpoře katolické církve a rozpory mezi katolickou a pravoslavnou církví se často stávaly záminkou švédské agrese.
Roku 1589 byla zřízena korelská eparchie a jejím biskupem se stal archimandrita monastýru Simonov Silvestr. Jeho sídlem byla pevnost Korela.
V letech 1708 až 1764 existovala eparchie korelská a ladožská patřící do novgorodské metropole.
Pro zlepšení církevní správy a církevního života byl dekretem carevny Kateřiny II. Veliké zřízen dne 26. února 1764 oleněcký a kargopolský vikariát novgorodské eparchie. Sídlem vikáře byl Alexandro-Svirský monastýr ve Staré Slobodě.
Dne 15. května 1787 došlo dekretem carevny Kateřiny Veliké ke spojení oleněckého vikariátu s archangelskou eparchií.
Dne 5. října 1798 dekretem cara Pavla I. byly petrozavodské, oloněcké, kargopolské, vytěgorské a pudožské farnosti převedeny do jurisdikce novgorodské eparchie.
Od začátku 19. století byl sever Oloněcké gubernie jedním z velkých center Starověrců.
Dne 22. května 1828 byla rozhodnutím Nejsvětějšího synodu zřízena samostatná oloněcká eparchie s centrem v Petrozavodsku. Prvním eparchiálním biskupem se stal biskup starorusský a vikář novgorodské eparchie Ignatij (Semjonov).
Zpočátku byl katedrálním chrámem sobor svatých apoštolů Petra a Pavla a následně roku 1872 se hlavním chrámem stal sobor Seslání Ducha svatého.
Ve 20. a 30. letech 20. století existoval spolu s oloněckou eparchií také renovační karelská eparchie. Chrámy v Karélii často přecházeli pod jurisdikci renovátorů a zase naopak.
Roku 1929 se hranice eparchie srovnaly s hranicemi Karelskou autonomní sovětskou socialistickou republikou.
Pote co vyhořel petropavlovský a voskreesenský sobor a byl uzavřen chrám svatého Alexandra Něvského a sobor Seslání Ducha svatého, příznivci moskevského patriarchátu přišli také o všechny ostatní chrámy. Roku 1929 byl s rozhodnutím NKVD po zaslání žádosti farní rady soboru Seslání Ducha svatého převeden z renovačního schizmatu chrám svaté Kateřiny do jurisdikce Moskevského patriarchátu. Tento chrám byl až do konce 30. let hlavním chrámem biskupa. Roku 1937 měl moskevský patriarchát v oblasti Karelské ASSR 26 fungujících chrámů.
Během Velké čistky v letech 1937-1938 byli potlačení jak renovační duchovenstvo tak příznivci patriarchátu.
Během Velké vlastenecké války došlo od července 1941 k dalšímu zavírání chrámů. Na okupovaném území Karélii došlo k obnově náboženského života v letech 1941-1944 působením pravoslavných (vojenských) kněží Finské autonomní pravoslavné církve Konstantinopolského patriarchátu. Mezi jeromonachy této církve byly např. také rusové Pavel (Olmari), pozdější hlava této církve a Mark (Šavykin), pozdější biskup ladožský a vikář leningradské eparchie.
V osvobozeném Petrozavodsku se nacházel jen jediný ruský kněz. Dne 28. srpna 1944 byla sprava eparchie svěřena pskovskému arcibiskupovi Grigoriju (Čukovi). Roku 1947 získala eparchie svého biskupa a její jméno se změnilo na Petrozavodsk a Oloněc. Roku 1949 byla správa znovu svěřena leningradskému metropolitovi. V letech 1962 až 1986 měla eparchie jen čtyři farnosti.
Dne 19. července 1990 získala eparchie znovu svůj samostatný status a 14. srpna byl archimandrita Manuil (Pavlov) rukopoložen patriarchou Alexijem II. na jejího biskupa.
Dne 29. května 2013 byla rozhodnutím Svatého synodu zřízena z části území eparchie nová eparchie kostomukšská, která se stala součástí nově vzniklé karelské metropole.
Seznam biskupů
[editovat | editovat zdroj]Korelská eparchie
[editovat | editovat zdroj]Oleněcký a Kargopolský vikariát
[editovat | editovat zdroj]- 1764–1767 Ioann (Nikitin)
- 1767–1774 Antonij (Feofanov)
- 1774–1775 Veniamin (Krasnopěvkov-Rumovskij)
- 1775–1782 Ioannikij (Mikrickij)
- 1782–1783 Viktor (Onisimov)
- 1783–1786 Amvrosij (Serebrennikov)
Oleněcká a Archangelská eparchie
[editovat | editovat zdroj]- 1787–1798 Veniamin (Krasnopěvkov-Rumovskij)
Oleněcká a Petrozavodská eparchie
[editovat | editovat zdroj]- 1828–1842 Ignatij (Semjonov)
- 1842–1850 Venedikt (Grigorovič)
- 1850–1851 Damaskin (Rossov), odmítl jmenování
- 1851–1869 Arkadij (Fjodorov)
- 1869–1877 Ionafan (Rudněv)
- 1877–1882 Palladij (Pjankov)
- 1882–1897 Pavel (Dobrochotov)
- 1897–1901 Nazarij (Kirillov)
- 1901–1905 Anastasij (Opockij)
- 1905–1908 Misail (Krylov)
- 1908–1916 Nikanor (Naděždin)
- 1916–1919 Ioannikij (Ďačkov)
- 1919–1919 Veniamin (Kazanskij), dočasný administrátor, svatořečený mučedník
- 1919–1920 Jevgenij (Mercalov)
- 1920–1927 Jevfimij (Lapin)
- 1924–1925 Venedikt (Plotnikov), dočasný administrátor
- 1926–1926 Grigorij (Lebeděv), dočasný administrátor, svatořečený mučedník
- 1926–1927 Gavriil (Vojevodin), dočasný administrátor
- 1927–1928 Vasilij (Dochtorov), dočasný administrátor
- 1928–1928 Sergij (Grišin)
- 1928–1930 Artemij (Ilinskij)
- 1930–1935 Feodor (Jakovcevskij)
- 1936–1936 Boris (Šipulin), nepřevzal eparchii
- 1936–1936 Palladij (Šerstěnnikov)
Petrozavodská a Oloněcká eparchie
[editovat | editovat zdroj]- 1944–1947 Grigorij (Čukov), dočasný administrátor
- 1947–1948 Nektarij (Grigorjev)
- 1948–1949 Venedikt (Pljaskin)
- 1949–1990 eparchie ve správě leningradských metropolitů
- 1990–1996 Manuil (Pavlov)
Petrozavodská a Karelská eparchie
[editovat | editovat zdroj]- 1996–2013 Manuil (Pavlov)
Petrozavodská eparchie
[editovat | editovat zdroj]- 2013–2015 Manuil (Pavlov)
- 2015–2015 Lev (Cerpickij), dočasný administrátor
- od 2015 Konstantin (Gorjanov)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Петрозаводская епархия na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eparchie petrozavodská na Wikimedia Commons
- (rusky) Oficiální stránky eparchie
- (rusky) Moskevský patriarchát