Ensio Siilasvuo

Ensio Siilasvuo
Ensio Siilasvuo
Rodné jméno	Pehr Hjalmar Ensio Strömberg
Narození	1. ledna 1922; Helsinky
Úmrtí	10. ledna 2003 (ve věku 81 let); Kauniala Hospital
Místo pohřbení	Oulu Cemetery
Rodiče	Hjalmar Fridolf Siilasvuo
Příbuzní	Rolf Siilasvuo (bratr)
Vojenská kariéra
Hodnost	generál
Složka	Finská armáda
Bitvy	zimní válka; pokračovací válka; Laponská válka
Vyznamenání	Komtur velkokříže Řádu finského lva; Cross of Liberty, 3rd Class; Kříž svobody 4. třídy; rytíř 1. třídy Řádu bílé růže; Pamětní medaile zimní války; Pamětní medaile pokračovací války; Železný kříž 2. třídy; velkokříž Řádu Leopolda II.; komtur Národního cedrového řádu; komandér Řádu čestné legie; komandér velkokříže Řádu polární hvězdy
	multimediální obsah na Commons

Ensio Siilasvuo (celým jménem Pehr Hjalmar Ensio Siilasvuo) (rozený Strömberg; 1. ledna 1922 – 10. ledna 2003) byl finský generál, syn generála Hjalmara Siilasvua, známého z období Zimní války.

Do finské armády vstoupil v roce 1940 a v roce 1945 sloužil jako náčelník štábu pěšího pluku. Ve 22 letech byl povýšen na kapitána a během služby byl dvakrát zraněn.^[1]

Po druhé světové válce vedl několik misí OSN. Byl velitelem finského kontingentu na Kypru (UNFICYP) v letech 1964–1965 a zastával různé pozice na Blízkém východě po Šestidenní válce. Působil jako velitel Druhých nouzových sil OSN (UNEF II) na Sinajském poloostrově od konce říjnové války v roce 1973 do srpna 1975. V srpnu 1975 byl jmenován hlavním koordinátorem mírových misí OSN na Blízkém východě, kde sloužil až do dosažení míru mezi Egyptem a Izraelem v roce 1979.^[2] Do důchodu odešel v roce 1980.

Dne 6. října 1998 byl povýšen do hodnosti plného generála.

Zemřel 10. ledna 2003 v Espoo, Finsko.

Během své kariéry obdržel několik vyznamenání, včetně Velkokříže Řádu lva Finska, Rytíře I. třídy Řádu bílé růže Finska a Kříže svobody III. třídy.

Jeho otec, generálporučík Hjalmar Siilasvuo, byl známý svou rolí během Zimní války.

Siilasvuo také napsal knihu In the Service of Peace in the Middle East, 1967-1979, která popisuje jeho zkušenosti z mírových misí na Blízkém východě.

Odkazy

Reference

↑ Sinibaretti-lehti/Summary for the New Year. web.archive.org [online]. 2004-08-11 [cit. 2025-01-18]. Dostupné online.
↑ UOLA, Mikko. Siilasvuo, Ensio (1922 - 2003) [online]. Helsinky: Henkilöhistoria, 2000-02-01, rev. 2006-05-08 [cit. 2025-01-18]. Dostupné online. (finsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ensio Siilasvuo na Wikimedia Commons

[1] Sinibaretti-lehti/Summary for the New Year. web.archive.org [online]. 2004-08-11 [cit. 2025-01-18]. Dostupné online.

[2] UOLA, Mikko. Siilasvuo, Ensio (1922 - 2003) [online]. Helsinky: Henkilöhistoria, 2000-02-01, rev. 2006-05-08 [cit. 2025-01-18]. Dostupné online. (finsky)

[1]

[2]