Endometriální karcinom
Endometriální karcinom | |
---|---|
Endometriální karcinom s prorůstáním do svaloviny dělohy. Pooperační preparát. | |
Klasifikace | |
MKN-10 | C54.1 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Endometriální karcinom, karcinom endometria, rakovina endometria je zhoubný nádor vnitřní výstelky dělohy – endometria – a druh rakoviny děložního těla. Celosvětově je sedmým nejčastějším zhoubným onemocněním, mnohem častějším (až desetinásobně) se vyskytujícím ve vyspělých, než v rozvojových zemích. V severní Americe a Evropě je nejčastějším zhoubným nádorem ženské pohlavní soustavy a čtvrtým nejčastějším zhoubným nádorem vůbec.[1] V posledních letech jeho výskyt roste; zároveň se však prodlužuje i doba přežití (5roční přežití ve více než 80 % případů).
Nejčastěji se vyskytuje u starších žen po menopauze, což je i příčinou jeho včasného odhalení a dobré prognózy (objevení krvácivosti z rodidel ženy po menopauze). K dalším rizikovým faktorům patří dlouhodobá terapie estrogeny, obezita, bezdětnost (závažnější ve spojení s neplodností) či léčba Tamoxifenem.[2] Riziko naopak snižují početné porody (ochranný účinek progesteronu), kouření a užívání hormonální antikoncepce.
Patologie
[editovat | editovat zdroj]Přibližně 80 % všech endometriálních karcinomů je čistě žlázového typu. Klasifikace Světové zdravotnické organizace (WHO) rozeznává tyto typy:[3]
- Endometrioidní adenokarcinom (50 %, většinou nízký až střední stupeň malignity)
- typ s epidermoidní diferenciací (adenoakantom)
- viloglandulární typ
- sekreční typ
- s buňkami s ciliemi (řasinkami)
- Mucinózní adenokarcinom
- Serózní adenokarcinom/papilární serózní karcinom (18 %, vysoký stupeň malignity, nejagresivnější typ)
- Světlobuněčný karcinom (1–6 %, vysoký stupeň malignity)
- adenoskvamózní karcinom (8 %)
- epidermoidní karcinom
- karcinom z přechodných buněk
- malobuněčný karcinom
- nediferencovaný karcinom
Značná část případů karcinomů s nižším stupněm malignity vzniká postupnou transformací z endometriální hyperplazie, která se proto považuje za prekancerózu; její rozvoj je spojený s dlouhodobou stimulací estrogeny.
Naopak asi 10 % karcinomů má vysoký stupeň malignity, nemají vztah k estrogenu a jsou spojené spíš s atrofií endometria.
V 8 % případů je endometriální karcinom spojený s karcinomem vaječníku. Metastazuje převážně lymfogenní cestou do intrapelvických lymfatických uzlin (nejdříve obturátorové, později lymfatické uzliny podél vnějších a společných iliackých cév a paraaortální). Izolované postižení paraaortálních lymfatických uzlin je vzácné.
Příznaky
[editovat | editovat zdroj]Nejčastějším a základním příznakem je objevení se abnormálního krvácení z dělohy, nejčastěji u žen po menopauze. Takovéto krvácení může mít velké množství jiných příčin; je to však včasný a zároveň výrazný příznak, který ženu rychle přivede ke gynekologovi. Výsledkem je včasná diagnóza tohoto onemocnění a následně jeho dobrá prognóza.
Diagnostika
[editovat | editovat zdroj]Ultrazvuk
[editovat | editovat zdroj]Při abnormálním gynekologickém krvácení je metodou první volby transvaginální sonografické vyšetření (USG). Tloušťka endometria u ženy po menopauze nepřesahuje 5 milimetrů (obě vrstvy dohromady). O tom, zda žena s abnormálním krvácením a normální tloušťkou endometria zjištěnou při sono vyšetření má nebo nemá podstoupit další invazivní vyšetření se v současnosti vede debata.[4][5]
Sonografické vyšetření má menší význam u žen po menopauze užívající estrogeny a žen v plodném věku, neboť tloušťka endometria je u nich proměnlivá.
Biopsie endometria
[editovat | editovat zdroj]Jednoduchý invazivní test, spočívající v odebrání drobného útržku endometria na histologické vyšetření. Někdy je nutné přistoupit až ke kyretáži pod hysteroskopickou kontrolou. Vzhledem k riziku rozsevu nádorových buněk po pobřišnici by se neměla vykonat u žen, kde je z předcházejícího vyšetření vysoké podezření na endometriální karcinom.
Magnetická rezonance
[editovat | editovat zdroj]Cílem vyšetření na magnetické rezonanci je stanovit rozsah primárního nádoru, zejména stupeň jeho prorůstání do svaloviny dělohy. Základem jsou T2 vážené sekvence ve třech na sebe kolmých rovinách (sagitální, axiální v rovině dlouhé osy těla dělohy, koronární - kolmá na dlouhou osu) a T1 vážená sekvence po podání kontrastní látky v alespoň jedné z rovin. Nádor se po jejím podání sytí méně než okolní endometrium (je hypointenzní). Ideální je použít dynamické vyšetření po podání kontrastní látky s použitím 2D ultra-rychlých sekvencí (např. VIBE nebo turboFLASH) z důvodu časového rozdílu mezi postkontrastním sycením vnitřní a vnější vrstvy svaloviny - ideální čas je 120-150 sekund po podání, kdy je nejlepší kontrast mezi nádorem a výrazně se sytící vnitřní vrstvou svaloviny dělohy. Jelikož 3D sekvence vzhledem ke své fyzikální konfiguraci mají rozhodující fázi sběru údajů v polovině svého průběhu, pokud se použije 5 minut trvající 3D sekvence, tak tomuto ideálnímu času plně vyhovuje.[6]
Karcinom endometria je v T2 vážení v porovnání s myometriem hyperintenzní, v porovnání s endometriem mírně hypointenzní. Když je nádor malý a má charakter polypu v dutině dělohy, je odlišení jeho zhoubnosti nebo nezhoubnosti často problematické. Nezhoubné polypy endometria obsahují centrálně fibrotické jádro, které má nižší intenzitu než okraj polypu – tento nález je však málo specifický a proto nespolehlivý.
Pro prorůstání karcinomu do svaloviny dělohy je charakteristická nepravidelná kontura hranice endometriálně-junkční zóny v T2 vážení a v T1 vážení po podání kontrastní látky nebo až přerušení junkční zóny; jako hluboká invaze se označuje prorůstání více než poloviny tloušťky myometria. Podezření na infiltraci endocervikálních žláz vyvolává šíření signálové intenzity, charakteristické pro tumor z dutiny dělohy do endocervikálního kanálu s jeho rozšířením, a porušení kontury endocervikálního epitelu. Stromální invaze se zobrazí v podobě prorůstání karcinomu do hypointenzní svaloviny (junkční zóny) děložního čípku.
Posuzování postižení lymfatických uzlin pánve použitím kritéria velikosti uzliny nad 10 milimetrů v krátké ose, má nízkou citlivost (cca 50 %).[7] Citlivost se bohužel u tohoto typu karcinomu významně nezvyšuje ani používáním speciální kontrastní látky na bázi USPIO.[8]
Počítačová tomografie
[editovat | editovat zdroj]Počítačová tomografie se dá použít jako alternativní, ale méně přesná metoda, na určení rozsahu karcinomu endometria. Zejména nedokáže tak přesně určit stupeň a rozsah invaze karcinomu do svaloviny dělohy a do oblasti čípku.
Staging
[editovat | editovat zdroj]Určení stádia endometriálního karcinomu je před samotnou operací a histologickým vyšetřením nepřesné až ve 20 % případů.[9] Základem stagingu je klasifikace FIGO a TNM klasifikace:
TNM | FIGO | |
---|---|---|
TX | - | Primární nádor (TU) se nedá posoudit |
T0 | - | Bez důkazu přítomnosti primárního TU |
Tis | - | Karcinom in situ |
T1 | stádium I | TU ohraničený na tělo dělohy |
T1a | IA | TU ohraničený na endometrium |
T1b | IB | Infiltrace méně než 1/2 tloušťky svalové vrstvy (myometrium) |
T1c | IC | Infiltrace více než 1/2 tloušťky myometria |
T2 | stádium II | Postihnutí děložního čípku (TU se nešíří mimo dělohu) |
T2a | IIA | TU postihuje jen žlázovou (endocervikální) část děložního čípku |
T2b | IIB | TU infiltruje stroma děložního čípku |
T3 a/nebo N1 | stádium III | Šíření TU mimo dělohu, ohraničené na pánev (bez postižení konečníku nebo močového měchýře) |
T3a | IIIA | Postihnutí serózy (viscerálního peritonea) dělohy a/nebo adnex a/nebo pozitivní cytologie z peritoneálního výplachu |
T3b | IIIB | Šíření TU do pochvy (přímé přerůstání nebo mts) |
T3c | IIIC | Metastázy do intrapelvických a/nebo paraaortálních lymfatických uzlin |
stádium IV | ||
T4 | IVA | Šíření do močového měchýře a/nebo konečníku |
M1 | IVB | vzdálené metastáze (s výjimkou mts do vagíny, peritonea panve a adnex) |
K určení rozšíření choroby mimo pánev se používá počítačová tomografie, rozsah nádorového onemocnění v děloze je dobře posouditelný transvaginální ultrasonografií. Za nejpřesnější metodu předoperačního určení stupně prorůstání nádoru do myometria se dnes považuje magnetická rezonance.[10]
Léčba
[editovat | editovat zdroj]Podle Alessandra Santina je léčba endometriálního karcinomu následující:[11]
Chirurgická léčba
[editovat | editovat zdroj]Chirurgická léčba (hysterektomie (odstranění dělohy), oboustranná adnexektomie (odstranění vejcovodů a vaječníků), pokročilejších stádiích a vyšším stupni malignity i infrakolická omenektomie (odstranění tukové tkáně mezi střevními kličkami a přední břišní stěnou) a lymfadenektomie (odstranění lymfatických uzlin spojených s nádorem)) je metodou první volby u pacientek s málo pokročilým endometriálním karcinomem. Při včasném odhalení a dostatku zkušeností je možná i vaginální hysterektomie s laparoskopickou asistencí.
Radioterapie
[editovat | editovat zdroj]Radioterapie může být při tomto typu zhoubného nádoru tzv. externí (zdroj záření je mimo tělo pacientky) nebo tzv. brachyterapie (zdroj záření se zavádí do těla pacientky - v tomto případě přes pochvu do dutiny dělohy), či kombinovaná. Většinou se používá jako přídavná léčba, radikální jen v případě kontraindikace k operaci (například pro jiné vážné onemocnění).
Radioterapie před operací se v současnosti při této diagnóze standardně nepoužívá. Pooperační je však častá, s cílem zlikvidovat případnou mikroskopickou chorobu v oblasti pochvy a lymfatických uzlin a zničit tak riziko recidivy.
Celkový rozsah a typ radioterapie se odvíjí od stagingu a stupně malignity karcinomu.
Chemoterapie
[editovat | editovat zdroj]Chemoterapie je metodou volby u žen s pokročilým onemocněním (vzdálené metastázy). Používá se kombinace cisplatina + doxorubicin + karboplatina + paklitaxel. Ve stádiu klinických zkoušek je cílená imunoterapie.
Prognóza
[editovat | editovat zdroj]Nebyl zjištěn rozdíl v přežití u pacientek se symptomatickou (hubnutí, bolesti, krvácení) a asymptomatickou (zjištěnou kontrolami) recidivou.[12] Přesto se pacientky kontrolují: první dva roky každé 3 měsíce, další tři roky každých 6 měsíců a následně jednou ročně.
Pětiroční přežití je při stádiu I 85%, při stádiu II 75%, III 45% a IV 25%. Karcinomy s vysokým stupněm malignity tvoří asi jen 10 % případů, ale jsou zodpovědné za více než 50 % recidiv a úmrtí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Endometriálny karcinóm na slovenské Wikipedii.
- ↑ Parkin DM. et all. Global cancer statistics. CA Cancer J Clin 55 (2002): 74-108 *pdf (eng.) Archivováno 2. 8. 2009 na Wayback Machine.
- ↑ Kaaks R. et all. Obesity, endogenous hormones, and endometrial cancer risk: a synthetic review. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 11 (2002): 1531–43.
- ↑ Danihel L. a kol. Karcinóm endometria - histopatologická klasifikácia a charakteristika. Gynekol prax 2005; 3 (1): 9-12.
- ↑ Smith-Bindman R. et all. Endovaginal ultrasound to exclude endometrial cancer and other endometrial abnormalities. JAMA 280 (1998): 1510–17.[1]
- ↑ Tabor A. et all. Endometrial thickness as a test for endometrial cancer in women with postmenopausal vaginal bleeding. Obstet Gynecol 99 (2002): 663–70.[2]
- ↑ Baert AL, Knauth M, Sartor K. MRI and CT of the Female Pelvis. Springer, 2007.
- ↑ Manfredi R. et all. Local-regional staging of endometrial carcinoma: role of MR imaging in surgical planning. Radiology 231 (2004): 372–78.*.pdf (eng.)
- ↑ Keller T. et all. USPIO-enhanced MRI for preoperative staging of gynecological pelvic tumors: preliminary results. Eur Rad 2004, vol. 14, no6, pp.937-44.
- ↑ Creasman WT. New gynecologic cancer staging. Gynecol Oncol 58 (1995): 157–58.
- ↑ Frei K. A. et all. Prediction of deep myometrial invasion in patients with endometrial cancer: clinical utility of contrastenhanced MR imaging – a meta-analysis and Bayesian analysis. Radiology 216 (2000): 444–49.*.pdf (eng.)
- ↑ Santin AD et all. Current treatment options for endometrial cancer. Expert Rev Anticancer Ther 4 (2004): 679–89.[3]
- ↑ Agboola OO et all. Costs and benefits of routine follow-up after curative treatment for endometrial cancer. CMAJ 157 (1997):879–86.*.pdf, eng
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galen, 2008. 319 s. ISBN 978-80-7262-501-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Endometriální karcinom na Wikimedia Commons
- PTÁČKOVÁ, B; TAČEV, T. Karcinom děložního těla. Klinické zhodnocení léčby v 60letém období [online]. Časopis Gynekolog [cit. 2009-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-17.
- CHOVANEC, Josef; DOSTÁLOVÁ, Zuzana. Nádorové onemocnění těla děložního [online]. Gynekologicko – porodnická klinika FN a LF MU Brno. Dostupné online.
- Histopatologický atlas: Děloha [online]. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Ukázky endometriálního karcinomu (obrázky: C, D, E). Dostupné online.
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.