Emmanuel Mounier
| Emmanuel Mounier | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. dubna 1905 Grenoble |
| Úmrtí | 22. března 1950 (ve věku 44 let) Châtenay-Malabry |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Cimetière ancien de Châtenay-Malabry |
| Povolání | filozof, novinář, spisovatel, učitel a šéfkuchař |
| Alma mater | Univerzita Complutense v Madridu Université Grenoble Alpes lycée du Parc |
| Témata | politická filozofie |
| Významná díla | Personalistický manifest Existentialism and Activism |
| Ocenění | Cena Paula Flata (1931) |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emmanuel Mounier (1. března 1905 Grenoble – 23. března 1950 Châtenay-Malabry u Paříže) byl francouzský katolický publicista a filosof, zakladatel personalistického hnutí.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Mounier studoval v letech 1924–1927 filosofii v Grenoblu a 1927–1928 v Paříži, učil na středních školách ve Francii a v Belgii a roku 1932 založil s přáteli revue Esprit. Roku 1936 vydal Manifest personalismu, kde klade na první místo starost o prospěch lidské osoby a ostře se vymezuje jak vůči kapitalistické bezohlednosti, tak vůči socialistickému a fašistickému kolektivismu. Po propuštění z válečného zajetí 1940 byl opakovaně vězněn a žil do konce války v ilegalitě. Po osvobození v roce 1944 obnovil časopis Esprit, mnoho psal a cestoval a významně se zasadil o francouzsko-německé smíření. Sebrané spisy vyšly ve čtyřech svazcích 1962-4.
Už v Grenoblu se Mounier zblízka seznámil s hmotnou i duchovní nouzí dělnických čtvrtí a rozhodl se proti ní něco udělat. Východiskem Mounierovy „personalistické revoluce“ je uznání svrchované hodnoty každé lidské osoby. Osoba ovšem není izolovaný jednotlivec, nýbrž potřebuje žít ve svobodném společenství, ve vztazích a zejména v lásce. Uspořádání lidské společnosti musí být zaměřeno především na osobu a její svobodu, nikoli jen na hospodářský rozvoj.
- „Pojem personalismu budeme užívat pro každou nauku a civilizaci, která zastává primát lidské osoby před hmotnými potřebami a podmínkami, které člověk k rozvoji osoby potřebuje.“[1]
- „Někteří nemohou personalismus pochopit proto, že hledají myšlenkový systém, kdežto personalismus je perspektiva, metoda a nárok.“
Mounierovo personalistické hnutí, jež vycházelo z myšlenek Maurice Blondela a Charles Péguyho, mělo velký význam v poválečných letech v Evropě i v USA, přispělo k poválečnému smíření a bylo také – alespoň zpočátku - myšlenkovým základem poválečných křesťansko-demokratických stran i odborových organizací. Trvale ovlivnilo katolickou teologii i některé protestantské teology, např. B. Brunnera a P. Gogartena. Mezi významné personalistické myslitele a autory patří Jean Lacroix, Paul Ludwig Landsberg, Nikolaj Berďajev, Jacques Maritain, Gabriel Marcel, François Mauriac, Romano Guardini, Heinrich Böll a Paul Ricoeur.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Mounier, Manifest personalismu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- E. Mounier, Místo pro člověka: Manifest personalismu. Praha 1948
- J. Lacroix, Smysl člověka. Praha 1970
- P. Wust, Nejistota a odhodlání. Praha 1970
- Filosofický slovník FIN, Olomouc 1998
- Hügli – Lübke (vyd.), Philosophielexikon. Stuttgart 1991
PREISNER, Rio. Americana : zpráva o velmoci (I). Svazek 1. Brno: Atlantis, 1992. 552 s. ISBN 80-7108-041-1. Kapitola 6, s. 307–350.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Emmanuel Mounier, personalismus, a Catholic Worker Movement v USA - en
- BBKL, heslo Mounier - de
- Stránky časopisu Esprit – fr
- L'Association des amis d'Emmanuel Mounier - fr
Osoba Emmanuel Mounier ve Wikicitátech
