Přeskočit na obsah

Emil Herrmann

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emil Herrmann
Narození6. června 1841
Hradec Králové
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. listopadu 1892 (ve věku 51 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Povolánípřekladatel a advokát
RodičeFrantišek Xaver Herrmann a Kateřina Herrmannová
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Emila Hermanna (matrika N 1836-1847 Hradec Králové (SOA Zámrsk))

Emil Herrmann (6. června 1841 Hradec Králové – 3. listopadu 1892 Praha[1]) byl český právník, odborný spisovatel a překladatel. Jako student překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. Roku 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Zasedal ve správních radách a účastnil se činnosti vlasteneckých a dobročinných spolků. Uveřejňoval odborné stati (např. o směnečném právu). Byl všeobecně vážený pro pevný charakter a aktivní vlastenectví.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 6. června 1841 v Hradci Králové. Když mu bylo deset let, emigrovala rodina do USA, ale po několika měsících strastiplného pobytu v Texasu se vrátila zpět. Emil vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Hradci Králové a roku 1860 se zapsal na právnickou fakultu v Praze. Odjel tam s deseti zlatými v kapse, víc peněz mu rodiče poskytnout nemohli. Během studií se mimo jiné zabýval literaturou — uveřejňoval překlady prací německých a francouzských autorů. Krátkodobě pracoval i jako korektor časopisu Národ.[2]

Roku 1869 se stal doktorem práv a v roce 1876 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Účastnil se veřejného života: zasedal ve správních radách Živnostenské banky a První občanské záložny, byl členem výboru Ústřední matice školské, penzijního fondu Národního divadla a zkušební komise pro kandidáty advokacie.[2] Dlouhodobě se angažoval ve cvičitelském sboru Sokola.[3] V 70. letech byl jednatelem Národního klubu.[2]

Byl všeobecně uznávaný jako vynikající advokát a vlastenec.[4] Současníci oceňovali jeho pevný charakter, solidnost a ochotu pomáhat. Tvrdilo se o něm, že nemá žádné nepřátele.[2]

Zemřel svobodný po dlouhé nemoci na zástavu srdce.[3] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.[5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Byl známý jako autor časopiseckých úvah o právních otázkách. Napsal i samostatný spis o směnečném právu a několik překladů.[4] Knižně vyšly:

vlastní práce
  • O směnkách (1871, s reedicemi 1872, 1875 a 1892)
  • Kapesní kalendář českých právníků 1876
překlady

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Emila Herrmanna farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. ↑ a b c d JUDr. Emil Herrmann. Světozor. 1892-11-11, roč. 26, čís. 52, s. 622. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 
  3. ↑ a b JUDr. Emil Herrmann. Národní listy. 1892-11-04, roč. 32, čís. 305, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 
  4. ↑ a b JUDr. Emil Herrmann. Zlatá Praha. 1892-11-11, roč. 9, čís. 52, s. 619. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 
  5. ↑ Pohřeb pana JUDra. Emila Herrmanna. Národní listy. 1892-11-06, roč. 32, čís. 307, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-08-20]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Herrmann&oldid=21975345“