Emil Egon z Fürstenbergu
| Emil Egon z Fürstenbergu | |
|---|---|
 | |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 31. března 1872 – 15. května 1899 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1869 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. skutečný tajný rada | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Panovník | František Josef I. |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | 1847: poručík, 1850: rytmistr, 1857: do výslužby, 1866: major ve výslužbě (major ad honorem, Ehrenmajor) |
| Narození | 12. září 1825 Donaueschingen Bádensko |
| Úmrtí | 15. května 1899 (ve věku 73 let) zámek Leontýn  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Fürstenberská hrobka v Nižboru |
| Choť | (1875) Leontýna z Khevenhüller-Metsch (1843–1914) |
| Rodiče | Karel Egon II. z Fürstenbergu (1796–1854) a Amálie Kristýna Bádenská (1795–1869) |
| Děti | 1. Emil Egon (1876–1964) 2. Alžběta Leontýna (1878–1939) 3. Amélie Luisa (1884–1929) |
| Příbuzní | bratr: Karel Egon III. z Fürstenbergu (1820–1892) bratr: Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873) synovec: Karel Egon IV. z Fürstenbergu (1852–1896) synovec: Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) synovec: Karel Emil z Fürstenbergu (1867–1945) vnuk: Emil Egon Fürstenberg (1927–1967) sestra: Marie Alžběta z Fürstenbergu (1819–1897) sestra: Marie Amálie, provd. Hohenlohe-Schillingsfürstová (1821–1899) sestra: Marie Henrieta z Fürstenbergu (1823–1834) sestra: Paulína Vilemína, provd. Hohenlohe-Oehringenová (1829–1900) tchán: Richard z Khevenhüller-Metsch (1813–1877) švagr: Karel z Khevenhüller-Metsch (1839–1905) švagr: Zikmund z Khevenhüller-Metsch (1841–1879) švagr: Rudolf z Khevenhüller-Metsch (1844–1910) |
| Rod | Fürstenbergové |
| Zaměstnání | politik, velkostatkář |
| Profese | důstojník, hudební skladatel a politik |
| Náboženství | římskokatolické[1] |
| Ocenění | 1892: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1089) |
| Commons | Emil Egon of Fürstenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emil Egon princ z Fürstenbergu, německy celým jménem Emil Egon Maximilian Fridrich Karl Leopold Wilhelm Franz Prinz zu Fürstenberg (12. září 1825 Donaueschingen – 15. května 1899 zámek Leontýn)[2] byl německo-český šlechtic z knížecího rodu Fürstenbergů, c. k. komoří,[3] c. k. skutečný tajný rada, major a. D. (ve výslužbě), přidružený člen Rakouského arcidomu, poslanec Českého zemského sněmu (1861–1867),[1] od roku 1872 doživotní člen panské sněmovny rakouské říšské rady ve Vídni,[1] rytíř Zlatého rouna (1892) a majitel fideikomisního velkostatku Králův Dvůr.[4]
Původ a život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn třetí syn Karla Egona II. (1796–1854), 5. knížete z Fürstenbergu, a Amálie Kristiny Bádenské (1795–1869). Jeho bratr Karel Egon III. (1820–1892), 6. kníže z Fürstenbergu (1854–1892) zdědil majetky v Bádensku, zatímco bratr Maxmilián Egon I. (1822–1873) zdědil majetky v Čechách (velkostatek Křivoklát).
Dne 27. července 1873 předčasně zemřel jeho bratr Maxmilián Egon I. a Emil Egon se stal poručníkem jeho nezletilého syna Maxmiliána Egona II. (1863–1941), který dosáhl dospělosti v roce 1885.[4]
Byl prozíravým hospodářem a vášnivým myslivcem. V letech 1875[4] (1878)[3]–1883 opakovaně zval na hony korunního prince Rudolfa Habsburského. Přijela i jeho choť Štěpánka.[4]
Na křivoklátském panství se s chotí zasloužil o opravy kostelů, kaplí a far, podporoval vznik mostů a lávek a další stavební aktivity. V roce 1881 inicioval založení lánského Sboru dobrovolných hasičů a nechal ho vybavit stříkačkou.[4][5]
Spolu s hrabětem Oktaviánem Kinským (1813–1896), hrabětem Maxmiliánem Ugartem a princem Egonen Thurn-Taxisem stál u zrodu Velké pardubické. Spolek pěstitelů českých koní je vyzval, aby navrhli dostihovou dráhu. První velký překážkový dostih se konal 5. listopadu 1874 a zúčastnilo se ho 14 koní. Emil Egon se od začátku zasazoval o úpravu nebo dokonce zrušení Taxisova příkopu.[4]
Zemřel 15. května 1899 ve dvě hodiny po půlnoci na zámku Leontýn a pohřben byl o tři dny později ve Fürstenberské hrobce v Nižboru.[4]
Na jeho počest byla lovecká chata u Karlovy vsi nazvána Emilovna. V konírně hradu Křivoklát (součást některých prohlídkových tras) je zmiňován ve vztahu k dostihovým závodům.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 31. května 1875 se oženil se svou ovdovělou švagrovou Leontýnou z Khevenhüller-Metsch (25. února 1843 Vídeň – 9. srpna 1914 Strobl, pohřbena ve Stroblu), dcerou knížete Richarda Khevenhüller-Metsche (1813–1877) a jeho manželky Antonie Lichnowské (1818–1870). Jejím prvním manželem byl Emilův starší bratr Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu. Vzali se dva roky po jejím ovdovění. Vztah Emila a Leontýny, jak lze usuzovat z dochované německy a francouzsky vedené korespondence nebo podle přiložené kytičky k dopisu, byl vřelý.[6] Narodily se jim tři děti (mezi nimi jeden syn a dvě dcery):[2]
- 1. Emil Egon Karel Leo Max (13. 1. 1876 Lány – 3. 9. 1964 Vídeň)
- ∞ (28. 2. 1922 Vídeň) Margarethe z Gecmen-Waldeku (19. 7. 1904 Praha – 1. 12. 1988 Vídeň)
- 2. Alžběta Leontýna (31. 5. 1878 Lány – 10. 3. 1939 Řím)
- ∞ (6. 5. 1905 Lány) Karel ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (12. 1. 1871 – 29. 6. 1927)
- 3. Amélie Luisa Dorothea (17. 3. 1884 Lány – 18. 2. 1929 Mnichov)
- 1. ∞ (14. 7. 1908 Komorní Hrádek, rozvedeni před 1917) Gustav z Koczianu
- 2. ∞ (23. 5. 1917 Mnichov) Gustav Scanzoni z Lichtenfelsu (3. 10. 1885 zámek Zinneberg – 13. 11. 1977 Rottach-Egern)
Na počest Leontýny byl přejmenován zámeček Obora na zámek Leontýn.[4]
Majetek
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1860 zakoupil velkostatek Králův Dvůr,[7] kde v roce 1866 nechal zřídit fideikomis a který byl následujícího roku potvrzen. Patřil spíše k menším majetkovým komplexům podobně jako jiný fürstenberský velkostatek Petrovice. Podstatné bylo, že představoval samostatný a na velkostatku Křivoklát nezávislý vlastnický celek.[8] Rod vlastnil velkostatek se zámkem až do roku 1945.[7]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu | ||||||||||||
| Karel Egon I. z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Marie Anna z Valdštejna | ||||||||||||
| Karel Alois z Fürstenbergu | ||||||||||||
| František Filip ze Šternberka | ||||||||||||
| Marie Josefa ze Šternberka | ||||||||||||
| Marie Leopoldina ze Starhembergu | ||||||||||||
| Karel Egon II. z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Anselm František, 2. kníže z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Alexandr Ferdinand, 3. kníže z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Marie Ludovika Anna z Lobkowicz | ||||||||||||
| Marie Alžběta z Thurn-Taxisu | ||||||||||||
| Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu | ||||||||||||
| Marie Henrieta z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Marie Anna z Valdštejna | ||||||||||||
| Emil Egon z Fürstenbergu | ||||||||||||
| Karel Vilém Bádensko-Durlašský | ||||||||||||
| Fridrich Bádensko-Durlašský | ||||||||||||
| Magdalena Wilhelmína Württemberská | ||||||||||||
| Karel Fridrich Bádenský | ||||||||||||
| Jan Vilém Friso | ||||||||||||
| Amálie Oranžsko-Nasavská | ||||||||||||
| Marie Luisa Hesensko-Kasselská | ||||||||||||
| Amálie Kristýna Bádenská | ||||||||||||
| Christian Heinrich Geiger genannt Geyer von Geyersburg | ||||||||||||
| Ludwig Geyer von Geyersberg | ||||||||||||
| Christiane Philippine von Thümmel | ||||||||||||
| Luisa Karolina von Hochberg | ||||||||||||
| Johann Rudolf Hedwiger, Graf von Sponeck | ||||||||||||
| Maximiliana Hedwiger von Sponeck | ||||||||||||
| Wilhelmine Luise von Hoff | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Fürstenberg, Emil Egon Prinz [online]. Republik Österreich: Parlament [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. (DE)
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Fürstenbergů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online.
- ↑ a b KAUCKÁ, Kristýna. Život aristokrata na šlechtickém sídle v 19. století na příkladě rodu Fürstenbergů (bakalářská práce) [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity v Praze, 2011 [cit. 2020-12-26]. S. 31. dále jen Kaucká. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h BEDNAŘÍK, Tomáš. Princ, který vytvořil Velkou pardubickou [online]. Raport, 2019-06-06 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Kaucká, s. 37
- ↑ Kaucká, s. 38
- ↑ a b BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 162.
- ↑ PATOČKA, Jaromír. Velkostatek Křivoklát a Fürstenberský majetek v Čechách na počátku 20. století. Prameny a studie. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha. Roč. 2017, čís. 60, s. 21–57, zde 24. Dostupné online. Archivováno 19. 2. 2021 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Egon z Fürstenbergu na Wikimedia Commons - Rodokmen Fürstenbergů (Miroslav Marek)
- Krátká biografie (Parlament Rakouské republiky), německy
