Přeskočit na obsah

Emanuele Gadaleta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emanuele Gadaleta
Narození1975 (48–49 let)
Molfetta
Povolánívioloncellista a muzikolog
ZaměstnavatelČeské muzeum hudby
Oceněnírytíř Řádu zásluh o Italskou republiku
Funkceředitel muzea
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Budova Českého muzea hudby

Dottore Emanuele Gadaleta (* 1975, Molfetta[1]) je italský violoncellista, hudební vědecorganolog, pedagog. Od roku 2010 působí jako ředitel Českého muzea hudby v Praze.

V dětství navštěvoval hudební školu Antonína Dvořáka v rodné Molfettě (Scuola popolare di musica Antonin Dvorak), kterou vedl Don Salvatore Pappagallo. Zde se jednak rozhodl pro hru na violoncello, a také zde poprvé přišel do bližšího kontaktu s českou hudbou.

V letech 1996–2000 studioval hru na violoncello u profesorů Luigiho Piovana a Radu Alduesca na konzervatoři Niccolò PiccinnihoBari.

Od roku 1999 působil jako učitel hry na violoncello v Itálii, od roku 2003 pak v Česku na ZUŠKralupech nad Vltavou. V téže době soukromě studoval hru na violoncello u prof. Rudolfa Lojdy.

V roce 2006 zakončil studium hudební vědy na italské univerzitěLecce obhajobou diplomové práce na téma „Miroslav Venhoda a Pražští madrigalisté“. V témže souboru také v letech 2002–2007 působil jako hráč na barokní violoncello a violu da gamba.

Roku 2007 nastoupil jako kurátor do Českého muzea hudby a v roce 2010 byl jmenován ředitelem téže instituce.

Je mj. členem Ediční rady Národního muzea, dálé redakčních rad časopisů Muzikologické fórum a Musicalia, na Mezinárodní konzervatoři Praha působí jako člen zkouškové komise.

V únoru 2020 mu převzal z rukou italského velvyslance Francesca Saveria Nisia čestný titul Rytíř (Cavaliere) řádu za zásluhy Itálie.[2]

Je spoluautorem katalogu Hudební sbírka Ondřeje Horníka II. – Hudební nástroje (2012)

  1. JIRKŮ, Irena. Kdybych se neléčil s rakovinou tady, ale v Itálii, nepřežil bych. Péče o vážně nemocné je v Česku na vysoké úrovni, říká ředitel Českého muzea hudby Gadaleta [online]. Praha: ego.ihned.cz, 2018-09-14 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 
  2. OperaPlus [online]. 2020-02-06 [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]