Emanuel Zaufal
| Emanuel Zaufal | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. července 1837 Buškovice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. února 1910 (ve věku 72 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | lékař |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emanuel Zaufal (12. července 1837 Buškovice[1] – 8. února 1910 Praha[2] )[3] byl německý lékař, docent a později profesor na lékařské fakultě pražské Karlo–Ferdinandovy univerzity (po rozdělení univerzity na českou a německou přešel na německou větev).[4] Byl zakladatel ušní kliniky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Zdokonalil vyšetřovací a operační metody v ušním a nosním lékařství, autor odborných prací v oboru.[5]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Zaufal se narodil v poddanském městě Buškovicích v čp. 111 na Podbořansku v rodině místního mydláře Emanuela Zaufalla a jeho manželky Johanny rozené Päschové. Do 12 let navštěvoval základní školu ve svém rodišti, poté roku 1857 maturoval na Gymnáziu v Žatci. Do roku 1863 studoval na lékařské akademii Josephinum ve Vídni, zaměřené na vojenskou medicínu. Zde získal hodnost vrchní lékař (Oberarzt). Nakrátko byl přidělený k pluku v Plzni, ale ještě roku 1863 se vrátil na akademii, kde působil ve funkci asistenta na katedře anatomie u Františka Piťhy. Pod vlivem prací předního otorhinolaryngologa Antona von Troeltsche se ale rozhodl věnovat ušnímu a nosnímu lékařství.[6]
Zaufal byl zatím stále v zaměstnaneckém poměru u vojska. Z tohoto titulu se účastnil prusko-rakouské války ve svazku Benedekovy severní armády. Roku 1867 byl přeložený do Prahy, kde se o tři roky později habilitoval jako docent ušního lékařství na Karlově univerzitě. V roce 1873 byl jmenován mimořádným profesorem. Počátkem roku 1869 se oženil s Marií rozenou Zaufalovou, dcerou hospodářského ředitele statku v Brodech.[7]
Roku 1874 založil Zaufal ve Všeobecné nemocnici v Praze specializovanou ušní kliniku, která působila při Karlově univerzitě a byla jednou z nejstarších toho druhu na světě.[8] Zpočátku byla klinika vybavena pouze dvěma pokoji se třinácti lůžky, od roku 1891 byla rozšířena o další čtyři pokoje, čímž se kapacita zvětšila na 21 lůžek.[3] Jedním z prvních pacientů byl v roce 1874 Bedřich Smetana, Zaufal ale skladateli pomoci nedokázal.[9] V roce 1908 odešel lékař do penze.
Zaufalův přínos oboru spočíval především ve zdokonalení diagnostických metod v ušním a nosním lékařství, zjištění příčin hnisavých zánětů středního ucha a aplikaci nových operačních metod při chirurgické léčbě v daném oboru.[4]
Spisy (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Über die allgemeine Verwendbarkeit der kalten Drahtschlinge zur Operation der Nasenpolypen, nebst Bemerkungen über das Abhängigkeitsverhältniss der Erkrankungen des Ohres von denen der Nase, H. Dominicus, Prag 1878.
- Beitrag zur Unterbindung des centralen Endes der Vena jugularis int. nach Durchtrennung der Clavicula bei otogener septischer Sinusjugularisthrombose, Bellmann, Prag 1903.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Záznam v matrice narozených v matrice Buškovice.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ a b POLITZER, Adam. Geschichte der Ohrenheilkunde [online]. Google Books [cit. 2018-06-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Ottův slovník naučný: Zaufal Emanuel [online]. Praha: J. Otto, 1908 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online.
- ↑ PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Albis international pro Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 111.
- ↑ PIFFL, Otto. Emanuel Zaufal (1837–1910). Nekrolog. S. 132–133. Archiv für Ohrenheilkunde [online]. Červen 1910 [cit. 11.6.2018]. Čís. 82, s. 132–133. Dostupné online..
- ↑ ROTT, Wenzel. Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Okresní učitelský spolek v Podbořanech, 1902. 918 s. S. 182–183.
- ↑ Historie Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole.
- ↑ Stránka Ústavu vědeckých informací 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Mündich, Karl, Die Bedeutung der Prager Universität und der Länder Böhmen und Mähren für die Entwicklung der Hals-Nasen-Ohrenheilkunde mit besonderer Würdigung der Persönlichkeit Emanuel Zaufals, Sudetendeutsche Akademie der Wissenschaften und Künste, München 1991.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Zaufal
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Zoufal, Emanuel *1837
