Emanuel Maršík

Emanuel Maršík
Emanuel Maršík
Základní informace
Narození	24. prosince 1875; Spálené Poříčí; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. března 1936 (ve věku 60 let); Tábor; Československo
Žánry	opera, klasická hudba a vokální hudba
Povolání	hudební skladatel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Maršík (24. prosince 1875 Spálené Poříčí^[1] – 5. března 1936 Tábor) byl český hudební skladatel.

Život

Byl synem řídícího učitele ve Spáleném Poříčí. Základní hudební vzdělání získal od otce. Hrál na housle, na klavír a na varhany. Studoval na gymnáziu v Plzni a dále se vzdělával v hudbě u hudebního skladatele Hynka Pally. Gymnázium dokončil v Praze, kde byl žákem Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha. Vystudoval práva na Karlově univerzitě a po povinné vojenské službě se stal vojenským auditorem ve Vídni. V roce 1901 působil u posádkového soudu v Budapešti. I tady dále studoval hudbu a absolvoval oddělení skladby na budapešťské hudební akademii.

V roce 1908 se vrátil na čas do Čech a do roku 1912 byl zaměstnán u posádky v Josefově. Vojenská služba ho zavedla znovu do Vídně, do chorvatského Osijeku, do Záhřebu a nakonec do Bratislavy. V Bratislavě se stal zástupcem župana, vládním radou, přednostu odboru kultury zemského úřadu a nakonec i předsedou presidia zemského úřadu. Výrazně se zasloužil o rozvoj hudebního života na Slovensku. Byl předsedou družstva Slovenského národního divadla, předsedou hudebního odboru Umělecké besedy, předsedou Komorního spolku i předsedou a čestným členem Kuratoria Hudobné a dramatické akademie pro Slovensko. Byl rovněž členem Slovenské filharmonie. V roce 1931 odešel do Tábora, kde o pět let později zemřel. I v posledních letech života se zabýval hudbou. Byl mimo jiné členem Filharmonického spolku Bolech.

Přestože hudba nebyla jeho hlavní zaměstnání, zanechal za sebou úctyhodné dílo. Dobová kritika vyzdvihovala melodičnost a vysokou technickou úroveň jeho skladeb. O opeře Černý leknín se pochvalně vyjádřil i Richard Strauss.

Dílo

Opery

Černý leknín (libreto Karel Jonáš, 1920, provedena v Bratislavě 1921)
Studentská láska (libreto Václav Štech, 1924, provedena v Bratislavě 1925)

Orchestrální skladby

Slavnostní polonéza, Mazurka (1904)
Symfonie d-moll (1908)
Utonulá (symfonická báseň, 1909)
Nálady (1915)
Scherzo capricioso (1929)
Jarní rapsodie (1930)
Gavotta (1934)
Jihočeská suita (1934)

Komorní hudba

Z mých písní pro tamburašské okteto (1893)
Koncertní mazurka pro smyčcový septet (1895)
Klavírní kvartet „Na vlnách“ (1905)
Vzpomínka, Večerní píseň pro violoncello a klavír (1906)
Malý vačík pro klavír (1928)
Píseň beze slov pro housle a klavír (1934)

Kromě toho zkomponoval na 300 písní a řadu sborů.

Odkazy

Literatura

Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Josef Hutter (ed.): České umění dramatické, II. díl, Zpěvohra. Šolc a Šimáček, Praha 1941
Mária Otrubčáková-Viechová: Emanuel Maršík a jeho symfonická tvorba s prihliadnutím na skladateľovú činnosť v Bratislave, 1962

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Spálené Poříčí

Externí odkazy

Autor Emanuel Maršík ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Maršík
Co je co?
Vševěd
Vladimír Blaho: Hudební křižovatky (Muzilkus 19.11.207)
Husitské muzeum v Táboře. Písemná pozůstalost Františka Nováka, tchána skladatele^{[nedostupný zdroj]}

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Spálené Poříčí

[1]