Přeskočit na obsah

Emanuel Ludolf

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emanuel hrabě Ludolf
Rakousko-uherský velvyslanec v Itálii
Ve funkci:
1882 – 1886
PředchůdceFelix Wimpffen
NástupceKarl Ludwig von Bruck
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci:
1874 – 1882
PředchůdceBohuslav Chotek z Chotkova
NástupceViktor Dubský z Třebomyslic
Rakousko-uherský velvyslanec v Osmanské říši
Ve funkci:
1872 – 1874
PředchůdceAnton Prokesch von Osten
NástupceFrantišek Zichy
Narození3. října 1823
Linec
Úmrtí17. května 1898 (ve věku 74 let)
Vercelli
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
RodičeFranz Graf von Ludolf
Profesepolitik a diplomat
OceněníLeopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel hrabě Ludolf (německy Emanuel Konstantin Franz Graf von Ludolf) (3. října 1823, Linec, Rakousko – 17. května 1898, Vercelli, Itálie) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Celoživotně působil v diplomatických službách, zastával řadu funkcí v evropských zemích i v zámoří, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1874–1882) a Itálii (1882–1886).[1][2]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Měl původ v německé rodině, která od 18. století působila ve službách habsburské monarchie a v roce 1778 obdržela hraběcí titul. Pocházel z početné rodiny c.k. polního podmaršála hraběte Františka Xavera Ludolfa (1784–1863).[3][4] Studoval na Orientální akademii ve Vídni a od roku 1845 působil v diplomatických službách, zastával nižší funkce v Istanbulu a Bukurešti, od roku 1859 byl velvyslaneckým radou v Paříži.[5] V letech 1863–1867 byl generálním konzulem ve Varšavě,[6] poté byl vyslancem a zplnomocněným ministrem v Brazílii (1868–1872). Poté se vrátil do Evropy a v letech 1872–1874 byl rakousko-uherským velvyslancem v Turecku.[7] V roce 1874 přešel na pozici velvyslance ve Španělsku (1874–1882),[8] nakonec byl velvyslancem v Itálii (1882–1886).[9][10][11] K datu 9. listopadu 1886 odešel do výslužby.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Emanuel Ludolf byl svobodný a bezdětný. Měl osm sourozenců. Mladší bratři Karl (1825–1908) a Otto (1830–1913) sloužili v c. k. armádě a dosáhli hodnosti podplukovníka. Nejmladší ze sourozenců Oskar (1846–1920) završil vojenskou službu v hodnosti generálmajora (1901).[12]

Jeho teta Karolina Vilemína (1785–1868) byla manželkou ruského šlechtice a diplomata hraběte Gustava Stackelberga (1766–1850), ruského vyslance v Prusku (1807–1810) a Rakousku (1810–1818). Z jejich potomstva byl diplomatem také syn hrabě Ernst Johann Stackelberg (1813–1870), ruský velvyslanec v Rakousku (1864–1868) a Francii (1868–1870).

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul hraběte, který rodina získala v roce 1778.[13] Jako velvyslanec ve Španělsku obdržel v roce 1874 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[15]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné online
  2. ↑ Personální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  3. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 527–528 dostupné online
  4. ↑ Franz Xaver von Ludolf in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 108 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 144 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 144 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874, Vídeň, 1874; s. 182 dostupné online
  8. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 527 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1883, Vídeň, 1883; s. 5 dostupné online
  10. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 593 dostupné online
  11. ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska 1867–1918 dostupné online
  12. ↑ Oskar Ignaz von Ludolf in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 109 dostupné online
  13. ↑ Historie rodu Ludolf in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 515–517 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876, Vídeň, 1876; s. 183 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Emanuela Ludolfa in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886, Vídeň, 1886; s. 6 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 434–436 ISBN 978-3-205-20493-0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Emanuel Ludolf in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emanuel_Ludolf&oldid=24604931“