Přeskočit na obsah

Eka Zguladzeová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ekaterine Zguladze

Narození18. června 1978 (46 let)
Tbilisi
ChoťRaphaël Glucksmann (2008–2012)
Alma materStátní univerzita v Tbilisi
Oklahoma State University–Stillwater
Profesepolitička, státní úřednice, novinářka a překladatelka
OceněníPrezidentský řád znamenitosti
CommonsEka Zguladze
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ekaterine „Eka“ Zguladzeová (gruzínsky ეკატერინე ზღულაძე, * 18. června 1978 Tbilisi) je gruzínská politička.

Vyrostla v tbiliské čtvrti Mtacminda. Studovala právo na Oklahoma State University–Stillwater a žurnalistiku na Tbiliské státní univerzitě. Pracovala jako tlumočnice a pak působila v gruzínské pobočce americké rozvojové organizace Millennium Challenge Corporation. V roce 2006 se stala náměstkyní gruzínského ministra vnitra Vana Merabišviliho. Zasloužila se o modernizaci bezpečnostních sborů i potlačení korupce a organizovaného zločinu v zemi.[1] Proslula také svými veřejnými vystoupeními v době války v Jižní Osetii. V roce 2010 jí byl udělen Prezidentský řád znamenitosti. V září 2012 nahradila odvolaného Bača Achalaju v čele ministerstva, avšak o měsíc později o funkci přišla, když se k moci dostala strana Gruzínský sen.

Podpořila ukrajinské hnutí Euromajdan a prezident Petro Porošenko jí udělil ukrajinské občanství. V roce 2014 nastoupila na ukrajinské ministerstvo vnitra, kde byla pověřena policejní reformou.[2] Časopis Foreign Policy ji v roce 2015 zařadil na seznam stovky světových myslitelů. V květnu 2016 oznámila, že odstupuje z náměstkovského postu a přechází do ministrova týmu poradců.[3] Po ruské invazi na Ukrajinu založila na pomoc obětem války nadaci Ukraine Unify.

V letech 2011 až 2014 byl jejím manželem francouzský novinář a politik Raphaël Glucksmann, s nímž má syna Alexandra.

  1. MALACHOVSKA, Alexandra. Na Ukrajině je na prodej i svědomí. Cizinci to mají změnit. Aktuálně.cz [online]. 2015-06-07 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. 
  2. TASR. Porošenko udelil občianstvo budúcej námestníčke ministra vnútra. Pravda.sk [online]. 2014-12-04 [cit. 2024-06-13]. Dostupné online. 
  3. ANDRUSIECZKO, Piotr. Ukrajina: Ještě bude báječně. Listy [online]. [cit. 2024-06-13]. Roč. 2017, čís. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]