Einsatzkommando 14
| Einsatzkommando 14 | |
|---|---|
| Země | nacistické Německo |
| Vznik | 30./31. srpna 1944 v Brně[1] |
| Nadřazené jednotky | Einsatzgruppe H |
| Účast | |
| Války | druhá světová válka |
| Bitvy | Slovenské národní povstání |
Einsatzkommando 14 bylo spolu s Einsatzkommandem 13 jádrem Einsatzgruppe H, jednotky Sicherheitspolizei a Sicherheitsdienstu, německých policejních a bezpečnostních sil působících na slovenském území v průběhu a po skončení Slovenského národního povstání.[1] Obě komanda byla založena ve dnech 30. až 31. srpna 1944 v Brně a na Slovensko byla vyslána v souvislosti s vypuknutím SNP, přičemž byla zodpovědná za množství válečných zločinů. Jejich velitelem byl SS-Obersturmbannführer Josef Witiska, jemu podřízeným velitelem Einsatzkommanda 14 byl SS-Hauptsturmführer Georg Heuser[1]
Činnost
[editovat | editovat zdroj]Jednotky Einsatzgruppe H operovaly na území Slovenska od září 1944.[2] Sídlem štábu Einsatzkommanda 14 byla od konce října 1944 Banská Bystrica, kde byl za velitele určen SS-Obersturmführer Kurt Deffner. Pod jeho velením členové komanda spolu s příslušníky POHG povraždili v Kremničce nejméně 747 osob.[3] Jejich příslušníci spáchali také vraždy ve vápence v Nemecké, kde popravovali osoby ranou do týla.[4] Mrtvá těla následně padala do pece vápenky. Počet obětí vraždění v Nemecké je odhadován na přibližně 400. Do března 1945 působila jednotka v okresech Banská Bystrica, Zvolen, Brezno nad Hronom, Banská Štiavnica, Kremnica, Dobšiná, Revúca, Hnúšťa, Lovinobaňa, Krupina, Modrý Kameň a Nová Baňa.[5] Ve Zvolenu v listopadu 1944 jednotka zavraždila 128 lidí (z toho 36 žen a 6 dětí), nalezených v šesti masových hrobech.[6] Později komando působilo i v okresech Prievidza, Svätý Kríž nad Hronom, Topoľčany, Nitra, Zlaté Moravce a Hlohovec.[7] V lednu a únoru 1945 příslušníci komanda vraždili u Kováčové, kde bylo po válce odkryto 8 masových hrobů se 105 oběťmi.[6]
Jednotka spolupracovala s protipartyzánskou jednotkou Edelweiss, se kterou se podílela na zajetí příslušníků anglo-americké styčné mise na Vánoce 1944 na Velkém boku. Ve spolupráci se slovenskými kolaboranty Einsatzkomando 14 zajalo 3. listopadu 1944 v Pohronském Bukovci velitele povstání, generály Viesta a Goliana.[8]
Nechvalně známým se staly i protipartyzánské akce, při nichž byly vypáleny a vydrancovány partyzánské obce Kalište a Baláže.[8] Jednotka zaživa upálila 9 občanů Kalište přímo v jejich domech a 12 raněných partyzánů v bunkru poblíž obce. Dalších pět obyvatel bylo zastřeleno v obci a 19 blízko nedaleké Moštenice.[6]
Einsatzkommando 14 bylo, podle slovenských historiků Jána Stanislava a Stanislava Mičeva, na Slovensku zodpovědné za vraždu 2876 osob.[9] Komando se z jednotek Einsatzgruppe H nejvýrazněji podílelo na represích vůči Romům.[10] Celkově je jednotka považována za nejaktivnější nacistickou represivní složku, která zasáhla na slovenském území po skončení povstání.[11]
Potrestání
[editovat | editovat zdroj]Jen velmi málo členů Eisatzkommanda 14 bylo po válce za své zločiny potrestáno. Velitel Einsatzgruppe H Josef Witiska byl zadržen v americké okupační zóně, před plánovaným vydáním do Československa spáchal v roce 1946 sebevraždu. Velitel Einsatzkommanda 14 Georg Heuser se vyhýbal trestu až do roku 1959, kdy byl poprvé zatčen a začal s ním soudní proces v souvislosti se zločiny, které spáchal ještě v Sovětském svazu. Byl odsouzen na 15 let vězení, podmínečně byl propuštěn v roce 1969. Obvinění v souvislosti se zločiny spáchanými na Slovensku byla vůči němu vznesena německou prokuraturou až na konci 80. let, soudní proces s ním se však už nekonal, protože Heuser v roce 1989 zemřel.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Einsatzkommando 14 na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c STANISLAV, Ján; MIČEV, Stanislav. Tragédia slovenských Židov: materiály z medzinárodného sympózia Banská Bystrica 25. až 27. marca 1992. 1.. vyd. Banská Bystrica: Datei, 1992. ISBN 80-85306-04-2. Kapitola Protižidovské represálie na Slovensku od septembra 1944 do apríla 1945, s. 195.
- ↑ Stanislav (1992), s. 196.
- ↑ Stanislav (1992), s. 205.
- ↑ Stanislav (1992), s. 206.
- ↑ Stanislav (1992), s. 204.
- ↑ a b c PLEVZA, Viliam a kolektiv: Dejiny Slovenského národného povstania 1944 - 5. svazek. Bratislava, Nakladatelství Pravda 1985, s. 119–120
- ↑ Stanislav (1992), s. 211.
- ↑ a b MIČEV, Stanislav a kolektiv. Slovenské národné povstanie 1944. Banská Bystrica, Múzeum Slovenského národného povstania, 2010.
- ↑ Stanislav (1992), s. 214.
- ↑ TANCOŠ, Július; LUŽICA, René. Zatratení a zabudnutí. 1.. vyd. Bratislava: Iris, 2002. ISBN 80-89018-26-2. Kapitola Porraimos Cigánov na Slovensku, s. 87.
- ↑ LACKO, Martin: Slovenské národné povstanie 1944. Bratislava, Slovart, 2008, s. 175