Edward Gniewosz-Oleksów
| Edward Gniewosz-Oleksów | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1897 | |
| Poslanec Haličského zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Polský klub |
| Narození | 2. září 1822 Wzdów  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. května 1906 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vídeň |
| Rodiče | Wiktor Gniewosz |
| Příbuzní | Zygmunt Gniewosz (bratr) Włodzimierz Gniewosz (bratranec) |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Edward Gniewosz-Oleksów (2. září 1822 Wzdów – 24. května 1906 Vídeň[1]) byl rakouský politik polské národnosti z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Národní listy ho popisují v nekrologu jako člověka malé postavy, s velkou hlavou, povahou buřiče. Uměl vyprávět veselé historky o haličských volbách. Působil jako odborný šéf na ministerstvu kultu a vyučování. Za vlády Adolfa von Auersperga se na tomto rezortu stal dvorním radou. V roce 1886 ho ministr Paul Gautsch penzionoval, ale Gniewosz se zde ještě později stal šéfem odboru.[1]
Byl poslancem Haličského zemského sněmu. Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Sanok, Bruozow, Lisko atd.[2] V roce 1873 se uvádí jako c. k. komoří a ministerský rada, bytem Vídeň.[3] V parlamentu zastupoval federalistickou slovanskou opozici.[4] Rezignaci na poslanecké křeslo oznámil na schůzi 19. října 1876, po znovuzvolení ale již 21. listopadu 1876 opětovně složil slib. Do parlamentu se dostal i ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[2]
Zasedal v poslanecké frakci Polský klub, ale často se odkláněl od většinového stanoviska klubu. Kritizoval například ministra Juliana Dunajewského v otázce lihové daně. V roce 1894 zase prosazoval vlastní postoj k tématu slovinského národnostního školství ve Štýrsku a byl tehdy oceňován německým tiskem, zato kritizován většinou polské veřejnosti.[1] Argumentoval tím, že jako stoupenec haličské autonomie musí respektovat rozhodnutí (německé) většiny štýrského sněmu.[5] V roce 1901 odmítl podat ruku Wojciechu Dzieduszyckému se slovy: „Na Vašich rukou lpí krev.“[1]
Zemřel v květnu 1906.[1]
Jeho bratrem byl důstojník Zygmunt Gniewosz (1827–1909) a bratrancem politik Włodzimierz Gniewosz (1841–1909).[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Eduard ryt. Gniewosz-Olexow. Národní listy. Květen 1906, roč. 46, čís. 143, s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=151&size=45
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Autonomista. Národní listy. Červen 1895, roč. 35, čís. 166, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Wiener Salonblatt, 28. 3. 1909, s. 17.
