Edward Eliot, 3. hrabě ze St Germans

Edward Granville Eliot, 3. hrabě ze St Germans
Edward Granville Eliot, 3. hrabě ze St Germans
Místokrál v Irsku
	Ve funkci:; 6. ledna 1853 – 13. března 1855
Předchůdce	Archibald Montgomerie, 13. hrabě z Eglintonu
Nástupce	George Howard, 7. hrabě z Carlisle
Lord nejvyšší hofmistr Spojeného království
	Ve funkci:; 1857 – 1858
Předchůdce	Frederick Spencer, 4. hrabě Spencer
Nástupce	Brownlow Cecil, 2. markýz z Exeteru
	Ve funkci:; 1859 – 1866
Předchůdce	Brownlow Cecil, 2. markýz z Exeteru
Nástupce	John Ponsonby, 5. hrabě z Bessborough
Stranická příslušnost
Členství	Toryové
Narození	29. srpna 1798; Plymouth
Úmrtí	7. října 1877 (ve věku 79 let); St Germans
Choť	Lady Jemima Cornwallis (od 1824)
Rodiče	William Eliot, 2nd Earl of St Germans a Georgiana Leveson-Gower
Děti	William Eliot, 4th Earl of St Germans; Henry Eliot, 5th Earl of St Germans; unknown daughter Eliot; Lady Louisa Eliot; Edward John Cornwallis Eliot, Lord Eliot; Granville Charles Cornwallis Eliot; Ernest Cornwallis Eliot; Charles George Cornwallis Eliot
Alma mater	Christ Church; Westminsterská škola
Profese	politik, diplomat a aristokrat
Ocenění	velkokříž Řádu lázně
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Granville Elliot, 3. hrabě ze St Germans (Edward Granville Elliot, 3rd Earl of St Germans, 4th Baron Eliot of St Germans) (29. srpna 1798, Plymouth, Anglie – 7. října, Port Eliot, Cornwall, Anglie) byl britský politik a diplomat. Od mládí byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, uplatnil se také v diplomacii (především ve Španělsku). Po otci v roce 1845 zdědil šlechtické tituly a vstoupil do Sněmovny lordů. Mezitím zastával také úřady v několika vládách, nakonec byl místokrálem v Irsku (1853–1855). Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr (1857–1858 a 1859–1866).^[1]

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Eliotů, který od 16. století vlastnil statky v Cornwallu. Narodil se jako jediný syn diplomata Williama Eliota, 2. hraběte ze St Germans (1767–1845), po matce Georgině (1769–1806) byl potomkem rodu Leveson-Gower a vnukem 1. markýze ze Staffordu. Studoval ve Westminster School a na univerzitě v Oxfordu. Kariéru ve státních službách zahájil jako tajemník britského vyslanectví v Madridu (1823–1824). V letech 1824–1832 byl členem Dolní sněmovny^[2] a od roku 1823 jako dědic svého otce užíval jméno lord Eliot. V letech 1827–1830 zastával ve vládě funkci lorda pokladu. Poté vstoupil znovu do služeb ministerstva zahraničí, kde byl původně jmenován státním podsekretářem, ale v letech 1834–1837 pobýval znovu v Madridu jako mimořádný vyslanec. Ve Španělsku tehdy probíhala občanská válka (tzv. karlistické války) a Eliot zde sehrál významnou úlohu diplomatického prostředníka, kdy se mu podařilo ukončit válčení mezi znepřátelenými stranami (tzv. Eliotova konvence z roku 1835)^[3]. V letech 1837–1845 byl znovu poslancem Dolní sněmovny^{[pozn. 1]}, k vládnímu postu se dostal opět v roce 1841, kdy byl v Peelově vládě jmenován státním sekretářem pro Irsko, zároveň se stal členem britské i irské Tajné rady. Od roku 1841 zastával také čestné posty zástupce místodržitele a smírčího soudce v Cornwallu, kde rodina vlastnila statky. Jako ministr pro Irsko obdržel mimo jiné čestný doktorát na univerzitě v Dublinu (1842). V parlamentu se mimo jiné zabýval problematikou anglikánské církve a prosazoval zřízení diplomatického zastoupení Spojeného království ve Vatikánu.

V roce 1845 zdědil po otci rodový majetek a titul hraběte ze St Germans. Opustil Irsko a vrátil se do Anglie, aby převzal rodové statky a zaujal místo ve Sněmovně lordů. Ještě téhož roku se vrátil do vlády ve funkci generálního poštmistra (1845–1846) a v roce 1848 získal Řád lázně. V Aberdeenově koaliční vládě zastával funkci místokrále v Irsku (1853–1855) a v roce 1853 hostil v Dublinu královnu Viktorii. Jako irský místokrál byl zároveň velmistrem Řádu sv. Patrika. V této době se sblížil s královskou rodinou a byl poté poradcem královny Viktorie. Nakonec byl dvakrát lordem nejvyšším hofmistrem (1857–1858 a 1859–1866)^[4] a v roce 1857 obdržel také velkokříž Řádu lázně. V roce 1860 doprovázel prince waleského na jeho cestě po USA a Kanadě.

V roce 1824 se oženil s Jemimou Cornwallisovou (1803–1856), dcerou 2. markýze Cornwallise. Měli spolu osm dětí. Nejstarší syn Edward Eliot, lord Eliot (1827–1864) sloužil v armádě, ale zemřel předčasně. Další syn Granville Charles Eliot (1828–1854) padl za krymské války v bitvě u Inkermanu. Dědicem titulů a majetku se stal až třetí syn William Gordon Eliot, 4. hrabě ze St Germans (1829–1881), který v mládí působil v diplomacii. Zemřel bez potomstva a nástupcem se stal další syn Henry Cornwallis Eliot, 5. hrabě ze St Germans (1835–1911), který byl v mládí důstojníkem Royal Navy a poté řadu let pracoval na ministerstvu zahraničí. Nejmladší syn Charles George Eliot (1839–1901) zastával funkce u královského dvora a z jeho potomstva pochází současná linie hrabat ze St Germans.

Odkazy

Poznámky

↑ Ve svém prvním mandátu v letech 1824–1832 zastupoval volební obvod Liskeard. Městečko Liskeard v Cornwallu poblíž rodových statků vysílalo do parlamentu dva zástupce, ale volby až do 19. století zde byly pouhou formalitou. V 18. a 19. století zasedalo v Dolní sněmovně za Liskeard celkem sedm Eliotů, lord Edward byl posledním z nich. Volební reformou z roku 1832 byl počet poslanců za Liskeard kvůli poklesu významu zredukován ze dvou na jednoho. Po návratu z diplomatické mise ve Španělsku byl od roku 1837 lord Edward poslancem za volební obvod East Cornwall, který byl zřízen taktéž reformním zákonem z roku 1832.

Reference

↑ Ottův slovník naučný, 8. díl; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 525–526 (heslo Eliot); ISBN 80-7185-057-8
↑ Parlamentní obvod Liskeard na webu The History of Parliament dostupné online
↑ CHALUPA, Jiří: Don Carlos a ti druzí. Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939; Praha, 2008; s. 94 ISBN 978-80-87027-57-8
↑ Biografie 3. hraběte ze St Germans na webu univerzity v Nottinghamu dostupné online

Externí odkazy

[4] Ve svém prvním mandátu v letech 1824–1832 zastupoval volební obvod Liskeard. Městečko Liskeard v Cornwallu poblíž rodových statků vysílalo do parlamentu dva zástupce, ale volby až do 19. století zde byly pouhou formalitou. V 18. a 19. století zasedalo v Dolní sněmovně za Liskeard celkem sedm Eliotů, lord Edward byl posledním z nich. Volební reformou z roku 1832 byl počet poslanců za Liskeard kvůli poklesu významu zredukován ze dvou na jednoho. Po návratu z diplomatické mise ve Španělsku byl od roku 1837 lord Edward poslancem za volební obvod East Cornwall, který byl zřízen taktéž reformním zákonem z roku 1832.

[1] Ottův slovník naučný, 8. díl; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 525–526 (heslo Eliot); ISBN 80-7185-057-8

[2] Parlamentní obvod Liskeard na webu The History of Parliament dostupné online

[3] CHALUPA, Jiří: Don Carlos a ti druzí. Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939; Praha, 2008; s. 94 ISBN 978-80-87027-57-8

[5] Biografie 3. hraběte ze St Germans na webu univerzity v Nottinghamu dostupné online

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]