Eduardo Paolozzi

Eduardo Paolozzi
Eduardo Paolozzi
	Eduardo Paolozzi (1995)
Narození	7. března 1924; Leith
Úmrtí	22. dubna 2005 (ve věku 81 let); Londýn
Bydliště	Leith
Národnost	Italský Skot
Alma mater	Edinburgh College of Art; Slade School of Fine Art; Saint Martin's School of Art
Povolání	sochař, vysokoškolský učitel, malíř, designér, grafik, keramik, herec, tiskař, projektant, filmař, muralista, kolážista, kreslíř, textilní výtvarník, výtvarník a umělec
Zaměstnavatelé	Saint Martin's School of Art; Royal College of Art; Akademie výtvarných umění v Mnichově
Ocenění	komandér Řádu britského impéria (1967); Goethova medaile (1991); Knight Bachelor
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Newton, British Library (Blake - Paolozzi)

Sir Eduardo Luigi Paolozzi, CBE RA (7. března 1924, Leith – 22. dubna 2005, Londýn) byl skotský sochař, grafik a průmyslový návrhář.

Život

Paolozzi se narodil v Leithu poblíž Edinburghu jako syn italských imigrantů, kteří zde provozovali krámek se zmrzlinou. Několikrát byl o prázdninách na táborech fašistické mládeže v Itálii.^[1] Roku 1940, kdy Itálie vyhlásila válku Británii, byl spolu s dalšími Italy na tři měsíce internován. Jeho otec, dědeček a strýc byli vypovězeni ze země a zahynuli, když loď, kterou cestovali do Kanady, potopila německá ponorka.

Paolozzi studoval od roku 1943 na Edinburgh College of Art, krátce sloužil v armádě (1943) a pobyl na Ruskin school of art v Oxfordu (1944) a pokračoval ve studiu sochařství na Slade School of Fine Art, University College London až do roku 1947. Po své první autorské výstavě v Londýně, která byla velkým úspěchem, se odstěhoval do Paříže. Během pařížského pobytu v letech 1947 – 1949, který ovlivnil jeho další práci, se Paolozzi seznámil s Alberto Giacomettim, Jean Arpem, Constantinem Brâncușim, Georges Braquem a Fernandem Légerem.

V roce 1952 patřil k zakladatelům The Independent Group na Institute of Contemporary Arts v Londýně, která se stala předchůdcem hnutí Pop art v Británii a později v USA.

V 60. letech vyučoval sochařství a keramiku na Hochschule für Bilddende Künste v Hamburku (1960–62), na University of California, Berkeley (1968) a Royal College of Art v Londýně. Vystavoval na Bienále v Benátkách (Sv. Šebestián, 1960) a na výstavách Documenta v Kasselu v letech 1959, 1964, 1968 a 1977.

Od roku 1974 pracoval v rámci akademického výměnného programu v Berlíně, v letech 1977-1981 na Univerzitě aplikovaných věd (Fachhochschule) v Kolíně nad Rýnem a později vyučoval na Akademie der Bildenden Künste v Mnichově.

V roce 1994 věnoval velkou část svého díla do sbírek Scottish National Gallery of Modern Art v Edinburghu. To je vystaveno od roku 1999 v nově založené Dean Gallery (součást National Galleries of Scotland) spolu s rekonstruovanými ateliéry Paolozziho z Londýna a Mnichova.

Roku 2001 utrpěl Paolozzi těžký záchvat mozkové mrtvice, po kterém zůstal upoután na invalidní vozík. Zemřel roku 2005 ve věku 81 let.

Ocenění

1968 Řád britského impéria
1979 zvolen členem Royal Academy of Arts
1986 Sculptor in Ordinary for Scotland
1989 povýšen královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu (Knight Bachelor)

Dílo

Ve 40. letech Paolozzi vytvořil řadu soch inspirovaných surrealismem (Horse's Head, 1946) a sérii koláží v nichž spojoval svou zálibu v moderních strojích se surrealistickými náměty. Jeho koláž I was a Rich Man's Plaything z roku 1947 je považována za první dílo Pop artu. Pro sochy sbíral a sestavoval části železného odpadu ze skládek. Během pobytu v Paříži tvořil sádrové reliéfy.

V 50. letech se zabýval modelováním lidských figur, do jejichž povrchu otiskoval různé kovové součástky a poté sochy odléval do bronzu (St Sebastian I, 1957). V 60. letech začala jeho spolupráce s průmyslovými firmami, s jejichž pomocí konstruoval sochy z aluminia nebo chromované oceli (Kimo, 1967)^[2]. Jeho grafické práce z tohoto období byly velmi progresivní, zejména pokud šlo o užití serigrafie. Odkazoval v nich k popové kultuře a užíval metaforické zobrazení technologie. V roce 1962 spolupracoval s Ronald Brooks Kitajem, který o rok později vystavil koláže inspirované teoretickými pracemi německého historika umění Aby Warburga v Marlborough New London Gallery v Londýně.

V 70. letech Paolozzi experimentoval se dřevem a tvořil abstraktní reliéfy skládané z geometrických i biomorfních prvků. V 80. letech vznikaly jeho velké plastiky hlav rozdělených na sekce a znovu volně spojených. Hlavy byly i tématem jeho koláží a jiných sochařských děl (Portrét Richarda Rogerse, 1988).^[3]

Realizace určené do veřejného prostoru jsou konstruované jako hold renesančním myslitelům (For Leonardo, 1989), vědě a moderní technice nebo jako inspirace pro dětskou fantazii (Yorkshire Sculpture Park, Rheingartenbrunnen v Kolíně nad Rýnem, 19894-86) ). Jako symbol moderního věku vystavuje Skotská národní galerie Paolozziho obří sochu římského boha ohně a kovářství, napůl lidskou figuru, napůl stroj (Vulcan, 1998-1999).^[4]

Cykly serigrafií

1965 As Is When (odkaz na filosofii Ludwiga Wittgensteina)
1967 Moonstrips Empire News
1967 Universal Electronic Vacuum
1970 General Dynamic Fun
1970 Secrets of Life – The Human Machine and How it Works (z vědeckých ilustrací knih Fritze Kahna)

Realizace a sochy ve sbírkách (výběr)

1956 Krokodeel, Lehmbruck-Museum, Duisburg
1967/68 Domino, Scottish National Gallery in Edinburgh
1973/74 Homenaje a Gaudí, Parque Municipal García Sanabria, Santa Cruz de Tenerife
80. léta, mozaiky, celkem 1000 m², Tottenham Court Road underground station, Londýn
1980 Camera, Evropský patentový úřad, Mnichov
1981 dveře s hliníkovým reliéfem, Hunterian Art Gallery, University of Glasgow
1985 Katastrophenbrunnen, Britzer Garten v Berlíně
1986 Pro Leonardo, Pinakotéka v Mnichově
1989 Head of Invention, Design Museum, Londýn
1994 Daedalus on Wheels, Jesus College Universiteit van Cambridge
1995 Newton (podle Blakea), piazza British Library
Faraday , University of Birmingham, Birmingham
The Manuscript of Monte Casino (palm, limb, foot, třídílná socha), Leith Walk, Edinburgh
A Maximis Ad Minima, Kew Gardens, Londýn
Acropolis, Dillingen

Odkazy

Reference

Literatura

výběr

U. M. Schneede: Eduardo Paolozzi, Stuttgart, 1970; ang. překlad, London, 1971
Eduardo Paolozzi, F. Whitford, London, Tate, 1971
Eduardo Paolozzi, F. Whitford et al., W. Berlin, N.G., 1975
Eduardo Paolozzi: Sculpture, Drawings, Collages and Graphics, F. Whitford, R. Spencer and W. Schmied, ACGB, 1976–7
R. Miles: The Complete Prints of Eduardo Paolozzi: Prints, Drawings, Collages, 1944–77, London, 1977
W. Konnertz: Eduardo Paolozzi, Kolín nad Rýnem, 1984
Eduardo Paolozzi: Recurring Themes, R. Spencer, R. Seitz and C. Frayling, Edinburgh, Royal Scot. Acad.; Munich, Lenbachhaus; Cologne, Mus. Ludwig; 1984–5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduardo Paolozzi na Wikimedia Commons
Tate: Sir Eduardo Paolozzi 1924–2005
National Galleries of Scotland: Eduardo Paolozzi
Artnet: galerie děl Eduarda Paolozziho

[1] The Telegraph, Nekrolog

[2] Kimo, 1967

[3] Portrét Richarda Rogerse

[4] Vulcan, 1998-99

[1]

[2]

[3]

[4]