Přeskočit na obsah

Eduard Siegl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Siegl
Eduard Siegl
Eduard Siegl
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1888
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(staroněmci)
(Klub pokroku – mladoněmci)
Narození23. října 1831
Šumperk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. listopadu 1889 (ve věku 58 let)
Hodonín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PříbuzníKarl Ignaz Siegl (otec)
Robert Gustav Siegl (bratr)
Richard Siegl (bratr)
Emil Siegl (synovec)
Robert Siegl mladší (prasynovec)
Dominik Siegl (???)
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
OceněníČestné občanství města Pohořelice
CommonsEduard Siegl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Siegl (23. října 1831 Šumperk[1] – 27. listopadu 1889 Hodonín[2][3])[4] ,byl rakouský podnikatel, zemědělský a cukrovarnický manažer a politik německé národnosti ze Slezska, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Působil jako podnikatel a zemědělský odborník.[4] Byl příslušníkem rodiny Sieglů, která patřila v 19. století mezi významné podnikatelské rody v Šumperku. Pocházela původně z Libiny.[5] Byl nejstarším synem šumperského textilního podnikatele Carla Ignaze Siegla (1802–1889), jenž byl synem barvíře Johanna Siegla.[6] Eduardovým bratrem byl Robert Gustav Siegl (1834–1904), podnikatel a zemský poslanec. Další bratr Richard Siegl (1837–1898) byl podnikatelem a komunálním politikem v Šumperku. Synem Roberta Gustava byl Emil Siegl (1860–1939), šumperský průmyslník, jehož syn Robert Siegl mladší (1890–1940) byl v meziválečném období aktivní v sudetoněmeckých průmyslových organizacích a koncem 30. let se angažoval v stranických strukturách SdP a NSDAP.[5][7] V 60. letech 19. století se v Šumperku uvádí též obchodník Dominik Siegl, zemský poslanec.[8][9]

Eduard studoval na gymnáziích v Kroměříži a Olomouci.[10] Zapsal se na práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde byl aktivním členem burschenschaftu Markomannia a zapojil se během revolučního roku 1848 do květnových nepokojů v Praze. Byl pak zadržen v Olomuci na útěku do Uherska. Do 31. prosince 1851 pobýval ve vyšetřovací vazbě v Praze na Hradčanech.[10] Podle jiného zdroje byl zapojen do tzv. májového spiknutí roku 1849 teprve onoho roku utekl před stíháním do Uherska, kde byl zadržen.[6] Pak byl odsouzen na 15 let těžkého žaláře a vězněn v Komárně. 25. dubna 1854 byl propuštěn na amnestii.[10]

Po amnestování nesměl ovšem dokončit vysokoškolská studia. Získal nicméně povolení studovat zemědělství na školách v uherském Altenburgu nebo v Hohenheimu. Roky 1854–1860 strávil stážemi v zemědělských podnicích a cukrovarech, v tuzemsku i v zahraničí. Roku 1862 se stal technickým ředitelem cukrovaru ve slezských Bernarticích.[10] Byl členem četných zemědělských organizací. Podílel se na založení zemědělské školy v Horních Heřmanicích.[6][10] Později přesídlil na Moravu, kde byl ředitelem panství Dolní Kounice s cukrovarem v Pohořelicích. Zde setrval do svého vstupu do politiky v roce 1873. Při odchodu mu město Pohořelice udělilo čestné občanství.[10]

Byl rovněž poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí ve Slezsku, obvod Bruntál, Horní Benešov, Frývaldov atd. Mandát obhájil ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885. Rezignaci na mandát oznámil na schůzi 24. října 1888. Nahradil ho pak August Kaiser.[11] V roce 1873 se uvádí jako ředitel továrny, bytem Vídeň.[12]

Zastupoval tzv. Ústavní stranu, která byla liberálně, provídeňsky a centralisticky orientována. V jejím rámci představoval roku 1873 staroněmecké křídlo.[13][10] Po volbách je ovšem v říjnu 1879 zmiňován na Říšské radě již coby člen mladoněmeckého Klubu sjednocené Pokrokové strany (Club der vereinigten Fortschrittspartei).[14] V parlamentu se zaměřoval na národohospodářská témata.[10]

Po rezignaci na poslanecké křeslo působil až do své smrti jako inspektor cukrovarů.[6] Byl vrchním inspektorem cukrovarů na Moravě a ve Slezsku.[3]

Zemřel v listopadu 1889 na mrtvici během inspekční cesty.[3] Tělo bylo z Hodonína převezeno do Šumperka a zde pohřbeno v rodinné hrobce na zdejším městském hřbitově.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b c Úmrtí. Opavský Týdenník. Listopad 1889, roč. 20, čís. 94, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ŠUMPERSKÁ VÝROČÍ [online]. sumpersky.rej.cz [cit. 2015-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-02. 
  5. ↑ a b Bürgertum in der Habsburgermonarchie: Kleinstadtbürgertum in der Habsburgermonarchie, 1862-1914. [s.l.]: Böhlau Verlag Wien, 1990. Dostupné online. ISBN 9783205989394. S. 308. (německy) 
  6. ↑ a b c d DUBSKÁ, Pavla: Carl Siegl sen., Sonda do šumperského textilnictví druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století [online]. theses.cz [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Siegl, Carl Ignaz (1802-1889), Industrieller und Politiker, s. 239. (německy) 
  8. ↑ Todesfälle. Die Presse. Srpen 1877, čís. 235, s. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ Die Presse, 21. 11. 1866, s. 3.
  10. ↑ a b c d e f g h i Eduard Siegl. Mährisches Tagblatt. Listopad 1889, roč. 10, čís. 274, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  12. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=397&size=45
  13. ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
  14. ↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Siegl&oldid=24046117“