Eduard Kreysa
Eduard von Kreysa | |
---|---|
Prezident Vrchního soudu c. k. zeměbrany | |
Ve funkci: 1916 – 1918 | |
Předchůdce | Georg Balás |
Nástupce | funkce zanikla |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-uherská armáda Československá armáda |
Hodnost | generál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910) |
Narození | 18. února 1860 Hustopeče |
Úmrtí | 28. dubna 1923 (ve věku 63 let) Vídeň |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard von Kreysa (18. února 1860 Hustopeče – 24. dubna 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské školy sloužil v c. k. armádě od roku 1877, řadu let strávil u různých jednotek c. k. zeměbrany. Na začátku první světové války se jako divizní velitel zúčastnil bojů na východní frontě. Ze zdravotních důvodů aktivní službu na frontě opustil a v letech 1916–1918 zastával funkci prezidenta Vrchního soudu c.k. zeměbrany. Ve vojsku dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi v československé armádě (1919).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Po reálce v rodných Hustopečích získal vojenské vzdělání na kadetní škole v Brně (1875–1877). V hodnosti poručíka se v roce 1878 zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, poté nastoupil k 45. pěšímu pluku, s nímž sloužil v Brně, Hradci Králové nebo Přemyšlu.[1] V roce 1888 přešel k jednotkám c. k. zeměbrany a v roce 1889 byl povýšen na kapitána. U různých zeměbraneckých pluků sloužil v Písku, Sankt Pölten, Vídni nebo Opavě a mezitím postupoval v hodnostech (major 1898, podplukovník 1901). Uplatnil se také jako pedagog, několik let působil na Zeměbranecké kadetní škole ve Vídni a v letech 1902–1905 byl jejím ředitelem.[2] V roce 1905 byl povýšen na plukovníka a od roku 1907 byl velitelem 27. zeměbraneckého pluku v Lublani.[3]
V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora[4][5] a převzal velení 52. zeměbranecké brigády v Litoměřicích (1910–1913).[6] Od roku 1913 velel 13. pěší divizi zeměbrany ve Vídni[7] a k datu 1. května 1914 byl povýšen na polního podmaršála.[8] Se svou divizí byl na začátku první světové války povolán na východní frontu, kde byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga[9][10] a zúčastnil se bojů v Haliči. Do léta 1915 bojoval v Karpatech, poté byl ze zdravotních důvodů z fronty odvolán. K datu 1. ledna 1916 byl jmenován do funkce prezidenta Vrchního soudu c. k. zeměbrany (Obersten Landwehr-Gerichtshofes) a v tomto úřadu setrval do konce války.[11] V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty[12][13] a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu.
Po zániku monarchie požádal o zařazení do československé armády a k datu 17. prosince 1919 mu byla přiznána hodnost československého generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[14] Zemřel ve Vídni 24. dubna 1923 ve věku 63 let.[15]
Řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání, jako ředitel zeměbranecké důstojnické školy byl oceněn i zahraničními panovníky.[16]
- Válečná medaile (1879)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904)
- Řád železné koruny III. třídy (1907)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Řád sv. Stanislava (1904, Rusko)
- rytíř Řádu Albrechtova (1907, Sasko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 206, 358 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie für 1903; Vídeň, 1903; s. 120, 265, 217 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1908; Vídeň, 1908; s. 114, 317 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 118 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online
- ↑ Schematismus des K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie für 1912; Vídeň, 1911; s. 61, 133 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1914; Vídeň, 1914; s. 49, 114 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 6 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 17 dostupné online
- ↑ Služební postup Eduarda Kreysy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 95 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generálové III. třídy ve výslužbě 1919–1927 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110–111 ISBN 978-80-260-5548-8
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Eduarda Kreysy in: STEINTER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 168 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 200–201 (heslo Eduard Kreysa) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2028; Praha, 2016; s. 282–283 (heslo Kreysa) ISBN 978-80-85955-51-4
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Českoslovenští generálové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Narození 18. února
- Narození v roce 1860
- Narození v Hustopečích
- Úmrtí 24. dubna
- Úmrtí v roce 1923
- Úmrtí ve Vídni