Eduard Klepsch von Roden
Eduard Klepsch von Roden | |
---|---|
Vojenský zplnomocněnec v Rusku | |
Ve funkci: 1882 – 1899 | |
Předchůdce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Nástupce | Erwin Müller |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní podmaršál (1897), generálmajor (1893) |
Narození | 31. října 1835 Olomouc |
Úmrtí | 27. září 1909 (ve věku 73 let) Untermais |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard Klepsch von Roden (německy Eduard Karl Ritter Klepsch von Roden) (31. října 1835 Olomouc – 27. září 1909 Merano) byl rakousko-uherský generál a diplomat. V rakouské armádě sloužil od roku 1850, kvůli zranění v bitvě u Solferina (1859) musel rezignovat na další vojenskou službu. Později se uplatnil v diplomacii a v letech 1882–1899 byl dlouholetým zplnomocněncem rakousko-uherské armády u carského dvora v Petrohradě. Ve vojsku nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1897) a byl povýšen do šlechtického stavu (1899).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn Eduarda Klepsche a jeho manželky Eugenie von Roden, která pocházela ze šlechtického rodu Rodenů z Hirzenau. Do armády vstoupil jako kadet v roce 1850 a sloužil u pěšího pluku č. 10. Války se Sardinií se zúčastnil jako nadporučík a vážné zranění z bitvy u Solferina jej vyřadilo z další aktivní služby. Několik let žil v Itálii,[1] později zastával funkce ve vojenské administraci a diplomacii. Od roku 1871 byl kapitánem ve sboru generálního štábu,[2] v roce 1874 poprvé působil u rakousko-uherského velvyslanectví v Rusku. V roce 1880 byl povýšen na majora a stal se křídelním pobočníkem (Flügel Adjutant) císaře Františka Josefa.[3] [4]
V letech 1882–1899 byl rakousko-uherským vojenským zplnomocněncem v Petrohradě[5][6] a dále postupoval v hodnostech. Byl povýšen na podplukovníka (1883), plukovníka (1887)[7] a generálmajora (1893), do roku 1895 zůstal formálně ve funkci císařského pobočníka. V armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1897).[8] K datu 1. června 1899 byl penzionován[9] a obdržel titul c.k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence,[10] zároveň byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř.
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, rytířem Řádu sv. Štěpána, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Vzhledem k dlouholetému působení v Petrohradě získal několik ruských vyznamenání, byl držitelem velkokříže Řádu Bílého orla, nositelem Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava. V Německu získal pruský Řád koruny III. třídy.[11]
Byl ženatý s Franziskou Schlossovou, ovdovělou Königsbergerovou (1850–1941), zemřel ale bez potomstva.[12] V roce 1901 s císařským svolením adoptoval svého synovce Aloise Klotha (1863–1957), který také sloužil v armádě a diplomacii a nakonec získal titul barona (1916).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 558, 561 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1871; s. 148 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 37 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1882; s. 69, 112dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 6, 62 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1899; Vídeň, 1899; s. 40 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 134 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 153 dostupné online
- ↑ Služební postup Eduarda Klepsche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 87 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 59, 214 dostupné online
- ↑ Úmrtní oznámení Eduarda Klepsche na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Eduarda Klepsche na webu geni.com dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 224–226 ISBN 978-80-904241-8-0
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakouští šlechtici
- Čeští šlechtici
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Rytíři Řádu bílého orla
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Narození 31. října
- Narození v roce 1835
- Narození v Olomouci
- Úmrtí 27. září
- Úmrtí v roce 1909
- Úmrtí v Meranu