Echinostomatidae

Echinostomatidae
	Echinostoma revolutum
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	ploštěnci (Platyhelminthes);
Třída	motolice (Trematoda);
Čeleď	Echinostomatidae; Looss, 1899
Synonyma
	Cathaemasiidae Fuhrmann, 1928;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Echinostomatidae je čeleď motolic.

Životní cyklus

Echinostomatidae jsou heterogenní čeledí motolic a vyznačují se tříhostitelskými životními cykly s vazbou na vodní prostředí. Dospělci běžně parazitují v rozličných částech zažívacího traktu svých definitivních hostitelů, jimiž ve většině případů bývají vodní a polovodní savci a ptáci, vzácně i některé druhy ryb a plazů. Dospělé motolice jsou typické svým charakteristickým trnitým límcem v přední části těla, jenž se objevuje již u cerkarií a je považován za důležitý taxonomický znak. Vajíčka dospělců jsou vylučována se stolicí, mají široký oválný tvar a embryo se vyvíjí až po vyloučení vajíček do vnějšího prostředí. Vaječné víčko (operkulum) není příliš výrazné.^[1]^[2]

Z vajíček se líhnou invazní larvy miracidie, jejichž prvním mezihostitelem jsou, podobně jako u drtivé většiny motolic, vodní plži, v jejichž těle probíhá typický larvální vývoj zahrnující několik tělních plánů. Redie echinostomních motolic se vyznačují schopností zabíjet larvy jiných motolic, pokud dojde k infekci jednoho plže miracidii vícera druhů.^[3] Cerkarie – larvální stádia, která opouštějí mezihostitelského plže – následně u většiny echinostomních motolic pronikají aktivní cestou (tělesnými otvory, anebo penetrací) do druhého mezihostitele, jímž může být široké spektrum živočichů; nákaza definitivního hostitele pak probíhá alimentární cestou. Na infekcích člověka se jakožto sekundární mezihostitelé podílejí např. hlemýždi, škeble, slávky, sladkovodní korýši, žáby, hadi nebo sladkovodní ryby.^[1]^[2]

Infekce člověka

Většina infekcí pochází od střevních motolic rodu Echinostoma (onemocnení jimi vyvolané se označuje jako echinostomiáza). Člověk však může představovat definitivního hostitele i pro motolice rodů Acanthoparyphium, Artyfechinostomum, Echinochasmus, Euparyphium, Himasthla, Hypoderaeum či Isthmiophora. Ohniska infekce se endemicky objevují v Číně, Indii, Thajsku, zemích Korejského poloostrova, Indonésii, Malajsii a na Filipínách. Onemocnění echinostomními motolicemi může být provázeno méně vážnými i vážnými zažívacími problémy; ve srovnání s jinými střevními motolicemi mohou být infekce závažnější, protože trnitý límec echinostomních motolic fyzicky poškozuje epitel střev. Lékem volby je anthelmintikum prazikvantel.^[1]

Přehled rodů

Na základě GBIF:^[4]

Artyfechinostomum Lane, 1915
Bashkirovitrema Skrjabin, 1944
Cathaemasia Looss, 1899
Cathaemasioides Teixeira de Freitas, 1941
Chaunocephalus Dietz, 1909
Cotylotretus Odhner, 1902
Dietziella Skrjabin & Bashkirova, 1956
Drepanocephalus Dietz, 1909
Echinodollfusia Skrjabin & Baschkirova, 1956
Echinoparyphium Dietz, 1909
Echinostoma Rudolphi, 1809
Edietziana Özdikmen, 2013
Euparyphium Dietz, 1909
Hypoderaeum Dietz, 1909
Ignavia Teixeira de Freitas, 1948
Indopseudechinostomum Sharma, 1976
Isthmiophora Lühe, 1909
Kostadinovatrema Dronen, 2009
Longicollia Bychovskaja-Pavlovskaja, 1953
Lyperorchis Travassos, 1921
Mesaulus Braun, 1902
Moliniella Hübner, 1939
Monilifer Dietz, 1909
Neoacanthoparyphium Yamaguti, 1958
Neoartyfechinostomum Agrawal, 1963
Neopetasiger Baschkirova, 1941
Nephrostomum Dietz, 1909
Pameileenia Wright & Smithers, 1956
Parallelotestis Belopolskaya, 1954
Patagifer Dietz, 1909
Pegosomum Ratz, 1903
Pelmatostomum Dietz, 1909
Petasiger Dietz, 1909
Prionosoma Deitz, 1909
Protechinostoma Beaver, 1943
Pseudechinostomum Odhner, 1910
Pulchrosoma Travassos, 1916
Schiginella Karmanova, 1974
Singhia Yamaguti, 1958
Skrjabinophora Baschkirova, 1941
Sodalis Kowalewsky, 1902

Systematika včetně počtu druhů v jednotlivých rodech je však nejasná a komplikuje ji mj. existence kryptických druhů.^[5]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c MATHISON, Blaine A.; PRITT, Bobbi S. Parasites of the Gastrointestinal Tract. In: REZAEI, N. Encyclopedia of Infection and Immunity (vol. 3). Oxford: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-323-90303-5. S. 136–203. (anglicky)
↑ ^a ^b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 167–168.
↑ HORÁK, P. Motolice – parazitičtí červi s nejkomplikovanějšími životními cykly. ŽIVA AVČR. 2010, čís. 5, s. 230–232. Dostupné online.
↑ https://www.gbif.org/species/2528
↑ DETWILER, Jillian T.; BOS, David H.; MINCHELLA, Dennis J. Revealing the secret lives of cryptic species: Examining the phylogenetic relationships of echinostome parasites in North America. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-05-01, roč. 55, čís. 2, s. 611–620. Dostupné online [cit. 2022-10-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.01.004. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Echinostomatidae na Wikimedia Commons
Taxon Echinostomatidae ve Wikidruzích

[:0-1] MATHISON, Blaine A.; PRITT, Bobbi S. Parasites of the Gastrointestinal Tract. In: REZAEI, N. Encyclopedia of Infection and Immunity (vol. 3). Oxford: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-323-90303-5. S. 136–203. (anglicky)

[Horák-2] VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 167–168.

[:4-3] HORÁK, P. Motolice – parazitičtí červi s nejkomplikovanějšími životními cykly. ŽIVA AVČR. 2010, čís. 5, s. 230–232. Dostupné online.

[4] ttps://www.gbif.org/species/2528

[5] DETWILER, Jillian T.; BOS, David H.; MINCHELLA, Dennis J. Revealing the secret lives of cryptic species: Examining the phylogenetic relationships of echinostome parasites in North America. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2010-05-01, roč. 55, čís. 2, s. 611–620. Dostupné online [cit. 2022-10-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2010.01.004. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]