Přeskočit na obsah

Ernst Mayr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z E. Mayr)
Ernst Mayr
Narození5. července 1904
Kempten, Německo
Úmrtí3. února 2005 (ve věku 100 let)
Bedford, Massachusetts, USA
PobytSpojené státy americké
NárodnostNěmecko
Alma materGreifswaldská univerzita
PracovištěMuseum für Naturkunde (1926–1932)
Harvardova univerzita
Oborevoluční biologie
OceněníCrafoordova cena (1999)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Walter Mayr (5. července 1904 Kempten, Německo3. února 2005 Bedford, Massachusetts) byl jeden z předních evolučních biologů 20. století. Byl také taxonomem, ornitologem, historikem vědy a přírodovědcem. Výrazně přispěl k moderní evoluční syntéze Mendelovy genetiky, systematiky a Darwinovy evoluce.

Pomohl vysvětlit, jak se jednotlivé druhy dokážou vyvinout ze společného předka. Zavedl novou definici druhu. Ve své knize Systematics and the Origin of Species (česky doslova Systematika a původ druhů) píše, že druh je nejen skupina morfologicky podobných jedinců, ale i že se tito jedinci mohou rozmnožovat jen mezi sebou a ne s příslušníky jiného druhu.[1] Když se část populace jednoho druhu (např. geograficky) izoluje, může se od zbytku začít odlišovat kvůli genetickému driftu nebo přirozenému výběru a časem se vyvinout v nový druh. K nejrychlejší a nejvýznamnější genetické změně dochází v mimořádně malých izolovaných populacích (např. na ostrovech).

Jeho výzkum v oboru speciace tvořil teoretický základ teorie přerušovaných rovnováh, kterou navrhli Niles Eldredge a Stephen Jay Gould. Někdy je považován za zakladatele moderní filosofie biologie.

Mayr se narodil jako druhý syn Helene Pusinelliové a právníka Otto Mayra. Už jako dítě se začal zajímat o ptáky. Když mu bylo třináct let, jeho otec zemřel. Rodina se odstěhovala do Drážďan, kde začal studovat střední školu. V dubnu roku 1922 se stal členem Saské ornitologické asociace. V roce 1923 školu dokončil.[2]

23. března 1923 spatřil zrzohlávku rudozobou, která v Sasku nebyla pozorována od roku 1845. V místním klubu o tomto pozorování pochybovali, a tak ho jeden člen klubu poslal za svým přítelem Erwinem Stresemannem. Ten nakonec uznal, že měl Mayr pravdu. Nabídl mu, že v přestávkách mezi semestry na lékařské škole v Greifswaldu, kam měl Mayr namířeno, může působit jako dobrovolník v místním ornitologickém muzeu. Mayr o tom později napsal: „Bylo to, jako kdyby mi někdo dal klíč k nebi.“[2]

Ještě v roce 1923 nastoupil na Univerzitu v Greifswaldu a za obor si zvolil lékařství, aby uspokojil rodinnou tradici.[3] Právě tuto univerzitu si podle vlastních slov „vybral, protože se nacházela v ornitologicky nejzajímavější oblasti.“[3] V roce 1925 mu Stresemann nabídl, aby ukončil svá lékařská studia a začal pracovat v Berlínském muzeu, kde by měl příležitost jezdit do tropů pozorovat ptáky. Bylo to ale pod podmínkou, že dokončí svůj doktorát do šestnácti měsíců. Mayr doktorát získal na Humboldtově univerzitě v roce 1926, když mu bylo 21 let.

Na Mezinárodním zoologickém kongresu v Budapešti roku 1927 ho bankéř a přírodovědec Walter Rothschild požádal, aby jel na expedici na Novou Guineu pořádanou jím a Americkým přírodovědným muzeem. Během expedice posbíral několik tisíc ptačích kůží (za život pojmenoval 26 nových druhů ptáků) a pojmenoval 38 nových druhů orchidejí.

Roku 1930 se vrátil do Německa a o rok později přijal pozici kurátora v Americkém přírodovědném muzeu. Během svého působení v muzeu napsal několik publikací o taxonomii ptáků a v roce 1942 napsal knihu Systematics and the Origin of Species, která navazovala na Darwinovu teorii. Věnoval se dále ornitologii a ovlivnil tamější ornitologickou společnost.

V roce 1953 začal pracovat na Harvardově univerzitě, kde později mezi roky 1961 a 1970 působil i jako ředitel Muzea srovnávací zoologie. V roce 1975 univerzitu opustil jako emeritní profesor zoologie. Po odchodu do důchodu napsal více než 200 článků; 14 z jeho 25 knih bylo vydáno poté, co dosáhl věku 65 let. Ještě jako stoletý publikoval nové knihy. Na jeho 100. narozeniny s ním udělal Scientific American. Zemřel 3. února 2005 ve svém domě v Bedfordu v Massachusetts. Jeho žena Margarete zemřela v roce 1990. Měli spolu dvě dcery.[4]

Získal několik ocenění, např. Národní vyznamenání za vědu nebo Balzanovu cenu. V roce 1999 získal Crafoordovu cenu.

Byl ateista a prohlásil: „Neexistuje nic, co by podporovalo myšlenku osobního Boha.“[5]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • MAYR, Ernst. Systematics and the Origin of Species, from the Viewpoint of a Zoologist. Cambridge: Harvard University Press, 1999. ISBN 0674862503. 
  • MAYR, Ernst. Animal Species and Evolution. Cambridge: Belknap Press of Harvard University Press, 1963. ISBN 0674037502. 
  • MAYR, Ernst. Populations, Species, and Evolution. Cambridge: Belknap Press of Harvard University Press, 1970. ISBN 0674690133. 
  • MAYR, Ernst. Evolution and the Diversity of Life. Cambridge: Belknap Press of Harvard University Press, 1976. ISBN 067427105X. 
  • MAYR, Ernst. The Growth of Biological Thought. Cambridge (Mass.): Belknap P. of Harvard U.P, 1982. ISBN 0674364465. 
  • MAYR, Ernst. Toward a New Philosophy of Biology. Cambridge: Harvard University Press, 1988. ISBN 0674896661. 
  • MAYR, Ernst. Principles of Systematic Zoology. New York: McGraw-Hill, 1991. ISBN 0070411441. 
  • MAYR, Ernst. One Long Argument. Cambridge: Harvard University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0674639065. 
  • MAYR, Ernst. This Is Biology. Cambridge: Belknap Press of Harvard University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 0674884698. 
  • MAYR, Ernst. The Birds of Northern Melanesia. Oxford Oxfordshire: Oxford University Press, 2001. ISBN 0195141709. 
  • MAYR, Ernst. What Evolution Is. New York: Basic Books, 2001. ISBN 0465044263. 
  • MAYR, Ernst. What Makes Biology Unique?. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. ISBN 0521841143. 

Výběr článků

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Mayr na anglické Wikipedii.

  1. Ernst Mayr and the modern concept of species. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2005-04-25 [cit. 2011-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-09. (anglicky) 
  2. a b Haffer 2007:22
  3. a b Mayr & Provine, 1998:p. 413
  4. Evolutionary theorist dies at 100. MSNBC. 2005-04-02. Dostupné online. 
  5. SHERMER, M.; SULLOWAY, F.J. The grand old man of evolution. Skeptic. 2000, s. 76–82. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]