Dziga Vertov

Dziga Vertov
Dziga Vertov
Narození	2. ledna 1896; Bělostok
Úmrtí	12. února 1954 (ve věku 58 let); Moskva
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	scenárista, filmový režisér, střihač, kameraman a režisér
Ocenění	Řád rudé hvězdy; medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945; Pamětní medaile 800. výročí Moskvy
Choť	Elisabeta Svilova (1929–1954)
Příbuzní	Michail Kaufman a Boris Kaufman (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dziga Vertov (Дзига Вертов), vlastním jménem David Abelevič Kaufman (21. prosince 1895^jul./ 2. ledna 1896^greg., Bělostok – 12. února 1954) byl rusko-židovský režisér dokumentárních filmů a filmových týdeníků.

Narodil se v dnes polském Bělostoku, tehdy součásti Ruského impéria.

Svoji dokumentární tvorbu začal coby redaktor filmových týdeníků, přesvědčený komunista, nadšený sovětskou avantgardou a filmovou kamerou, postupně rozvinul specifický přístup v práci se střihovou skladbou. Své přesvědčení shrnul do manifestů MY (1922) – jímž založil skupinu „Kinooků“ – a Revoluce kinooků (1923). Přestože v natáčení požadoval bezprostřední zachycování reality, některé záběry svých filmů sám aranžoval a manipuloval i střihem:

„Jdeš ulicí Chicaga dnes, v roce 1923, já tě však přinutím, abys pozdravil soudruha Volodarského, který jde v roce 1918 ulicí Petrohradu, a on ti odpoví na pozdrav. Anebo jiný příklad: do hrobu spouštějí rakve lidových hrdinů (natočeno v Astrachani v roce 1918), zasypávají hrob (Kronštadt, 1921), salva z děl (Petrohrad, 1920), lidé k uctění památky hrdinů obnažují hlavy (Moskva, 1922)“ – Dziga Vertov, Revoluce Kinooků, 1923

K snímku Muž s kinoaparátem vznikla řada soundtracků mj. od skupin The Herbaliser Band, The Cinematic Orchestra a dalších.

Jeho bratři Michail Kaufman i Boris Kaufman byli kameramany.

Filmografie

1918 Kinonedělja – zpravodajský týdeník číslo 1–29
1918 Годовщина революции (Výročí revoluce)
1919 Kinonedělja – zpravodajský týdeník číslo 30–37, 40, 43
1919 Exhumace tělesných ostatků Sergeje Radoněžského
1919 Mironovův proces
1920 Agitační parník Krasnaja Zvezda
1920 Boj u Caricynu
1921 Istorija graždanskoj vojny (Historie občanské války)
1921 Sovětskije igruški (Sovětské hračky)
1924 Kino Glaz (Filmové oko)
1922–1925 Kino Pravda
1925 Sovkinožurnal
1926 Sovětský krok
1926 Šestaja časť mira (Šestina světa)
1928 Одиннадцатый (Jedenáctý rok)
1929 Человек с киноаппаратом (Muž s kinoaparátem)
1931 Энтузиазм (Enthusiasmus, Symfonie Donbasu)
1934 Три песни о Ленине (Tři písně o Leninovi)
1937 Памяти Серго Орджоникидзе (Památce Serga Ordžonikidzeho)
1937 Serga Ordžonikidze
1937 Колыбельная (Ukolébavka)
1938 Sláva sovětským hrdinkám
1938 Tri geroini (Tři hrdinky)
1941 Krev za krev, smrt za smrt!
1941 Sojuzkinožurnal č. 77
1941 Sojuzkinožurnal č. 87
1942 Kazachstan — frontu! (Tobě, Fronto)
1944 V gorach Ala-Tau (V horách Ala-Tau)
1944 Přísaha mladých
1954 Novosti dňa

Odkazy

Literatura

Antonín Navrátil: Dziga Vertov. Revolucionář dokumentárního filmu. ČS. filmový ústav, Praha, 1974.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dziga Vertov na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.