Dumortierit

Dumortierit (Al,Fe)₇(BO₃)(SiO₄)₃O₃ je kosočtverečný nerost, boritokřemičitan hliníku a železa. Byl popsán již ve 12. století jako údajný lapis lazuli na lokalitě v Beaunan u Lyonu (Francie), kde se vyskytuje v granátické rule spolu s cordieritem a sillimanitem.^[1]

Vzhled a vlastnosti

Dumortierit většinou vytváří tence sloupcovité, jehlicovité až vláknité agegáty paprsčitě nebo rovnoběžně uspořádané. Může ale být i kusový. Typická je pro něj fialová barva. Jindy je modrý, červenofialový nebo zelenkavý. Vryp je bílý. Dumortierit je zřetelně štěpný, průsvitný, se skelným až hedvábným leskem.

Tvrdost T = 7, hustota h = 3,4 g·cm⁻³. Je nemagnetický. Před dmuchavkou se netaví, ztrácí barvu, bělá, zůstává nemagnetický.

Je pleochroický, index lomu n = 1,659 až 1,723, charakter minerálu i charakter zóny jsou negativní.^[2]

Dumortierit si můžeme splést například s kyanitem, čaroitem nebo cordieritem.^[3]

Výskyt

Dumortierit nacházíme v některých rulách, pegmatitech, granulitech,^[3] žulách, kvarcitech^[1] a křemenných žilách.

Většina výskytů má pouze mineralogický význam. Pouze v kvarcitech v Rochesteru, Oreaně a Riverside (USA) je dumortierit těžen jako ruda hliníku. Z dalších významných lokalit ve světě je možné jmenovat Madagaskar, Kačan v Afghánistánu nebo Etembu a Kalkfontein v Namibii. Z našich domácích lokalit se dumortierit vyskytuje v rule ve Vanově u Telče, ve Vojetíně u Rozsoch^[1] a v křemenných žilkách v metavulkanitech v Psárech u Jílového.

Reference

↑ ^a ^b ^c BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 159.
↑ GREGEROVÁ, Miroslava; FOJT, Bohuslav. Mikroskopie horninových a technických minerálů. 1. vyd. Brno: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2002. 326 s. ISBN 80-7028-195-2. S. 193.
↑ ^a ^b BAUER, Jaroslav. Svět minerálů. 1. vyd. Praha: Granit, 2009. 168 s. ISBN 978-80-7296-062-0. S. 80.

Související články

Seznam minerálů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dumortierit na Wikimedia Commons

[:0-1] BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 159.

[2] GREGEROVÁ, Miroslava; FOJT, Bohuslav. Mikroskopie horninových a technických minerálů. 1. vyd. Brno: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, 2002. 326 s. ISBN 80-7028-195-2. S. 193.

[:1-3] BAUER, Jaroslav. Svět minerálů. 1. vyd. Praha: Granit, 2009. 168 s. ISBN 978-80-7296-062-0. S. 80.

[1]

[2]

[3]