Přeskočit na obsah

Dorothy Bohmová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dorothy Bohmová
Narození22. června 1924
Königsberg
Úmrtí15. března 2023 (ve věku 98 let)
Londýn
Alma materInstitut vědy a techniky Manchesterské university
Povolánífotografka
Webová stránkadorothybohm.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dorothy Bohmová (nepřechýleně Dorothy Bohm; 22. června 1924, Königsberg – 15. března 2023)[1] byla britská fotografka německého původu se sídlem v Londýně, známá díky portrétům, pouliční fotografii, průkopnickým barevným fotografiím Londýna a Paříže; je považována za jednu z nejúspěšnějších britských fotografek.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Bohmová se narodila jako Dorothea Israelit v červnu 1924 v Königsbergu ve Východním Prusku (nyní Kaliningrad, Rusko), do německy mluvící rodiny židovsko-litevského původu.[3][4] Od roku 1932 do roku 1939 žila se svou rodinou v Litvě, nejprve v Memelu (nyní Klaipėda) a později v Šiauliai. V roce 1939 byla poslána do Anglie, aby unikla nacismu: nejprve do internátní školy v Ditchlingu v Sussexu, ale brzy do Manchesteru, kde již studoval její bratr, a kde potkala Louise Bohma (za kterého se v roce 1945 provdala).[5]

Bohmová studovala fotografii na Manchester Municipal College of Technology, kde získala diplom; získala také certifikát ve fotografii od City and Guilds. Čtyři roky pracovala pod fotografem Samuelem Cooperem, než si v roce 1946 založila vlastní portrétní Studio Alexander s použitím své nom de guerre Dorothy Alexander.[5] (V roce 1958 studio prodala. ) Ukázky z tohoto raného portrétního díla byly vystaveny o několik desetiletí později.[6]

Manžel Bohmové pracoval pro petrochemickou společnost, která ho nutila cestovat po světě.[5] V roce 1947 uskutečnila první z několika návštěv Paříže, kde žila se svým manželem v letech 1954 až 1955. V 50. letech žila také v New Yorku a San Franciscu, v roce 1956 odcestovala do Mexika, kde poprvé fotografovala barevně.[7] Od roku 1956 žila v Hampsteadu

Koncem padesátých let Bohmová opustila studiové portrétování ve prospěch pouliční fotografie, ale stále pracovala převážně v černobílé fotografii; v roce 1980 ji André Kertész přesvědčil, aby experimentovala s barvami, což dělala dva roky pomocí instantního fotoaparátu Polaroid SX-70. Od roku 1984 používala barevný negativní film, od roku 1985 pracovala výhradně v barvě.

Toto autorčino rané dílo popsala Monica Bohmová-Duchenová jako „humanistickou pouliční fotografii, zachycující okamžik způsobem Henriho Cartiera-Bressona “, zatímco „lidé jsou často překvapeni mládím a živostí jejích barevných prací. Zaměřuje se na fragmenty městské krajiny ... které jsou jinak přehlíženy. Tyto fotografie mají abstraktní kvalitu; je zde záměrná prostorová nejednoznačnost a vy si nejste zcela jisti, na co se díváte. Ale nic není zmanipulováno – stále pracuje pouze s filmem.“[8]

Velká výstava v Institutu současného umění v roce 1969 s názvem Spectrum a sestávající z hlavní výstavy nazvané Žena a čtyř menších výstav[9] zobrazujících fotografie Bohmové, Dona McCullina, Tonyho Ray-Jonese a Enza Ragazziniho vyvolala odezvu veřejnosti, která jednoho z organizátorů povzbudila. Sue Davies se odhodlala k založení první britské fotografické galerie, The Photographers' Gallery, která byla otevřena v roce 1971. Výstava Bohmové se jmenovala People at Peace a řekla " Fotografuji pokorné, anonymní - ty, kteří jsou spontánní a zrcadlí nás všechny ".[10] Bohmová byla později známá jako zástupkyně ředitele galerie.[11]

Bohmová v roce 1974 navštívila na pět týdnů Jižní Afriku, později vystavovala fotografie tam pořízené v galerii fotografů v dubnu 1975.[12] S Helenou Kovacovou také v roce 1998 založila Focus Gallery for Photography; galerie byla uzavřena v roce 2004.[13] V listopadu 2009 jí bylo uděleno čestné stipendium Královské fotografické společnosti.[14]

Bohmová měla dvě dcery,[15] z nichž jedna, Monica Bohmová-Duchenová, je historička umění a kurátorka.[16]

Bohmová o své práci řekla:

Fotografie naplňuje mou hlubokou potřebu zastavit mizení věcí. Dělá pomíjivost méně bolestivou a zachovává si něco ze zvláštní magie, kterou jsem hledala a našla. Snažila jsem se vytvořit řád z chaosu, najít stabilitu v plynutí a kráse na těch nejnepravděpodobnějších místech.[7]

Bohmová zemřela v Londýně dne 15. března 2023 ve věku 98 let[17]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Dorothy Bohmová. A World Observed (Pozorovaný svět), Londýn: Hugh Evelyn, 1970. Úvod: Roland Penrose.
  • Dorothy Bohmová a Ian Norrie. Hampstead: Londýn Hill Town. Londýn: Wildwood House, 1981. ISBN 0704530600.
  • Ian Norrie a Dorothy Bohmová. A Celebration of London, Walks around the Capital (Oslava Londýna, procházky po hlavním městě). Londýn: André Deutsch, 1984. ISBN 0233975012
    • Walks around London: A Celebration of the Capital. Londýn: André Deutsch, 1986. ISBN 0233978534
  • Dorothy Bohm Photographs (Fotografie Dorothy Bohmové). Jeruzalém: Izraelské muzeum, 1986. Text: Nissan Perez. ISBN 9652780499 Pouze černobílé snímky z výstavy, která obsahovala černobílé i barevné snímky.
  • Dorothy Bohmová. Egypt. Londýn: Thames & Hudson, 1989. ISBN 0500541507 Předmluva: Lawrence Durrell a text: Ian Jeffrey.
  • Dorothy Bohmová. Venice (Benátky). Londýn: Thames & Hudson, 1992. ISBN 050054171X Text: Ian Jeffrey.
  • Dorothy Bohmová. Colour Photography 1984–94 (Barevná fotografie). Londýn: The Photographers' Gallery, 1994. ISBN 0907879446 Text: Ian Jeffrey.
  • Dorothy Bohmová. Sixties London (Londýn šedesátých let). Londýn: Lund Humphries / The Photographers' Gallery, 1996. ISBN 0853316996 Texty: Amanda Hopkinson a Ian Jeffrey.
  • Dorothy Bohmová. Walls and Windows (Stěny a okna). Londýn: Lund Humphries; Bath: The Royal Photographic Society, 1998. ISBN 0853317186 Texty: Mark Haworth-Booth a Monica Bohmová-Duchenová.
  • Dorothy Bohmová. Inside London (Uvnitř Londýna). Londýn: Lund Humphries / The Photographers' Gallery, 2000. ISBN 0853317801. Texty: Martin Harrison a Jessica Duchenová.
  • Dorothy Bohmová. Breaks in Communication (Přestávky v komunikaci). Göttingen: Steidl, 2002. ISBN 3882438134 Text Martin Harrison.
  • Mátyás Sárközy a Dorothy Bohmová. Albion köd nélkül. Pécs: Jelenkor Kiadó, 2004. ISBN 9636763577
  • Dorothy Bohm. Un Amour de Paris. Paříž: Paris Musées, 2005. ISBN 2879008964 Texty: Mark Haworth-Booth, Lynne Woolfson a Françoise Reynaud.
  • Dorothy Bohmová. Ambiguous Realities by Dorothy Bohm (Nejednoznačné reality od Dorothy Bohmové). Ben Uri Gallery and Museum, 2007. ISBN 978-0900157103
  • Dorothy Bohmová. Ambiguous Realities: Colour Photographs by Dorothy Bohm (Nejednoznačné reality: barevné fotografie od Dorothy Bohmové). Londýn: Ben Uri Gallery, 2007. ISBN 0900157100 Text: Monica Bohmová-Duchenová.
  • David Hawkins, ed. A World Observed, 1940–2010: Photographs by Dorothy Bohm. (Pozorovaný svět, 1940–2010: Fotografie Dorothy Bohmové.) Londýn: Philip Wilson; Manchester: Manchester Art Gallery, 2010. ISBN 0856676888, ISBN 0901673765. Texty: Monica Bohmová-Duchen, Colin Ford a Ian Jeffrey.
  • Dorothy Bohmová. About Women. (O ženách), Stockport, Cheshire: Dewi Lewis, 2016. ISBN 978-1-907893-81-0

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Samostatné

[editovat | editovat zdroj]
  • 1969 People at Peace, část Four Photographers in Contrast (s Donem McCullinem, Tony Ray-Jonesem a Enzem Ragazzinim ) na Institute of Contemporary Arts v Londýně.
  • 1976 Výstava londýnských fotografií v ll Diaframma Gallery, Milán.[13] Menší verze této výstavy byla také vystavena v galerii Marjorie Neikrug v New Yorku.[13]
  • 1976 Impressions of South Africa v The Photographers' Gallery v Londýně.[13]
  • 1981 A Sense of Place, retrospektivní výstava v Camden Arts Center, Londýn.[13]
  • 1984 Výstava Polaroidových snímků Londýna v Contrast Gallery v Londýně.[13]
  • 1986 Retrospektiva v Izraelském muzeu v Jeruzalémě s katalogem vydaným muzeem.[13]
  • 1994 Dorothy Bohmová: Barevná fotografie 1984–94, The Photographers' Gallery, Londýn, s katalogem vydaným galerií.[13]
  • 1997 Výstava fotografií z Londýna šedesátých let v Muzeum Londýna.
  • 1998 Stěny a okna, výstava barevných fotografií 1994–1998 v Royal Photographic Society, Bath a Royal National Theatre, Londýn, s doprovodnou knihou nakladatelství Lund Humphries.[13]
  • 1998 Výstava zátiší v Artmonsky Arts v Londýně.[13]
  • 1999 Retrospektiva v Focus Gallery (Londýn).[13]
  • 1999 Color Photographs (Barevná fotografie), Focus Gallery (Londýn).[13]
  • 2002 Výstava maďarských fotografií v Maďarském kulturním institutu v Londýně.[13]
  • 2002 Výstava velkých barevných fotografií z Breaks in Communication ve Victoria and Albert Museum a Focus Gallery v Londýně.[13]
  • 2003 Výstava fotografií Hampsteadu v Hampstead Museum v Londýně.[13]
  • 2005 Fotografie Mexika v The Photographers' Gallery, Londýn.[13]
  • 2005 Un Amour de Paris, velká retrospektiva pařížských fotografií 1947–2003, Musée Carnavalet, Paříž,[13] doplněný katalogem v angličtině a francouzštině nakladatelství Paris Musées.
  • 2005 Výstava historických černobílých snímků Londýna a Paříže, The Photographers' Gallery, Londýn.
  • 2006 Menší verze výstavy Musée Carnavalet Paris vystavená v Das Verborgene Museum, Berlín
  • 2007 Ambiguous Realities: Color Photographs by Dorothy Bohm, výstava v Ben Uri Gallery, Londýn
  • 2007 Izrael v černé a bílé: Fotografie Dorothy Bohmové, výstava v Corman Arts, Londýn[18]
  • 2010 A World Observed 1940–2010, velká retrospektiva, Manchester City Art Gallery. 24. dubna – 30. srpna.[7][19][20]
  • 2010 Dorothy Bohm Vintage Photographs, výstava v Zoe Bingham Fine Art, Londýn.[21]
  • 2011 A World Observed 1940–2010, velká retrospektiva, Sainsbury Center for Visual Arts, Norwich[19]
  • 2012 Seeing and Feeling, Margaret Street Gallery, Londýn[22]
  • 2016 Sixties London, Jewish Museum, Londýn[23]
  • 2018–19 Little Happenings: Photographs of Children, V&A Museum of Childhood, Londýn[24]
  • 2019 – Květen a červen, Barevné fotografie Dorothy Bohmové a AVIVSON GALLERY V HIGHGATE, Londýn

Skupinové

[editovat | editovat zdroj]
  • 1978 Paris Seen, Graves Art Gallery, Sheffield.
  • 1989 City Lights, Goldsmiths' College, Londýn[13]
  • 2003 London Cultural Capital, The Photographers' Gallery, Londýn[13]
  • 2007 How We Are: Fotografování Británie, Tate Britain, Londýn.[6]
  • 2012 Another London: International Photographers Capture City Life 1930–1980, Tate Britain, Londýn[25]

Stálé sbírky

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dorothy Bohm na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Holocaust survivor and acclaimed photographer Dorothy Bohm dies at 98
  2. ↑ Jennifer Boyd, "Biography and life in Manchester", Manchester Art Gallery. Cit. 1 . července 2012.
  3. ↑ Colin Ford, "Dorothy Bohm: A Life in Photography", David Hawkins, ed., A World Observed, 1940–2010: Photographs by Dorothy Bohm (Londýn: Philip Wilson; Manchester: Manchester Art Gallery, 2010), p.11.
  4. ↑ Hundred Heroines: Dorothy Bohm
  5. ↑ a b c Dorothy Bohm, "Manchester Memoir" (2007), Manchester Art Gallery. Cit. 1. července 2012.
  6. ↑ a b Val Williams and Susan Bright, eds, How We Are: Photographing Britain from the 1840s to the Present (Londýn: Tate Publishing, 2007; ISBN 978-1-85437-714-2), s. 106, 107, 229.
  7. ↑ a b c Exhibition notice for A World Observed 1940–2010, Manchester Art Gallery, 1 March 2010. Cit. 1. července 2012.
  8. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-09. , Creativetourist.com. Cit. 1. července 2012.
  9. ↑ "T. I. Williams, 'Spectrum at the ICA', The Photographic Journal, 109 (7), July 1969, s. 351-359.
  10. ↑ 'Spectrum: Dorothy Bohm. People at Peace', British Journal of Photography, 116 (5675), 25 April 1969, s. 392-394. The exhibition ran from 22 April to 11 May 1969.
  11. ↑ M. Hallett, 'Directory of British Photographic Galleries', British Journal of Photography, 121 (5922), 18 January 1974, s. 50-55.
  12. ↑ 'People in Landscapes', The Photographic Journal, 115 (5), May 1975, s. 236-239.
  13. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Press dossier Archivováno 21. 7. 2013 na Wayback Machine. (PDF) for the exhibition Un Amour de Paris, Musée Carnavalet, 2005. (francouzsky) Cit. 1. července 2012.
  14. ↑ RPS press release, photographyblog.com, 12 October 2009. Cit. 1. 7. 2012.
  15. ↑ https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/art/features/dorothy-bohm-interview-91-year-old-photographer-on-portraying-humanity-and-hope-after-escaping-the-10367646.htm Dorothy Bohm interview: 91-year-old photographer on portraying humanity and hope after escaping the Nazis as a teenager
  16. ↑ https://news.artnet.com/art-world/how-mondrian-and-many-unsung-refugee-artists-enriched-modern-britain-1305629 A New Festival Looks at How Artists Fleeing Nazism Enriched Modern Britain
  17. ↑ www.telegraph.co.uk. Dostupné online. 
  18. ↑ "Give peace a chance", Camden New Journal, 14. června 2007. Cit. 30. června 2012.
  19. ↑ a b Diane Smyth, "The life and work of Dorothy Bohm Archivováno 6. 7. 2013 na Wayback Machine.", British Journal of Photography, 7 April 2010. Cit. 1. července 2012.
  20. ↑ Exhibition notice, Manchester City Art Gallery. Cit. 30. června 2012.
  21. ↑ Exhibition notice, Artrabbit. Cit. 30. června 2012.
  22. ↑ 30. července – 29. září Dostupné online. 
  23. ↑ https://jewishmuseum.org.uk/exhibitions/dorothy-bohm-sixties-london/ Dorothy Bohm: Sixties London
  24. ↑ https://www.vam.ac.uk/moc/exhibitions/little-happenings-dorothy-bohms-photographs-children V&A Museum of Childhood
  25. ↑ TATE. Another London | Tate Britain. Tate [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Search results, Victoria and Albert Museum. Cit. 1. července 2012.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dorothy_Bohmová&oldid=23740341“