Dolores Ibárruri
Dolores Ibárruriová | |
---|---|
Ibárruri v roce 1978 | |
generální tajemnice Komunistické strany Španělska | |
Ve funkci: březen 1942 – 3. července 1960 | |
Předchůdce | José Díaz Ramos |
Nástupce | Santiago Carrillo |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Španělska |
Rodné jméno | María de los Dolores Ibárruri y Gómez |
Narození | 9. prosince 1895 Gallarta |
Úmrtí | 12. listopadu 1989 (ve věku 93 let) Univerzitní nemocnice Ramóna y Cajala |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Civilní hřbitov v Madridu (40°25′18″ s. š., 3°38′9″ z. d.) Civilní hřbitov v Madridu |
Choť | Julián Ruiz Gabiña (1916–1933) |
Děti | Rubén Ruiz Ibárruri |
Alma mater | normální škola |
Profese | politička, novinářka a aktivistka |
Ocenění | Leninův řád Řád Říjnové revoluce Řád vítězství socialismu Leninova mírová cena čestný doktor Lomonosovovy univerzity |
Podpis | |
Commons | Dolores Ibárruri |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dolores Ibárruri Gómez, známá jako La Pasionaria (9. prosince 1895 Gallarta, Bizkaia – 12. listopadu 1989 Madrid) byla španělská židovská revolucionářka a politička dělnického hnutí.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházela z dělnické baskické rodiny, od mládí se účastnila levicového politického života, v roce 1921 poté vstoupila do Komunistické strany Španělska (PCE), za kterou byla v roce 1933 zvolena jako poslanec do Cortesů. Po vypuknutí španělské občanské války posilovala morálku republikánů svými plamennými projevy v rádiu (kde se objevilo i její známé heslo „¡No pasarán!“, „Neprojdou!“) a návštěvami fronty. Po republikánském neúspěchu odešla do Sovětského svazu, kde její syn Rubén Ruiz zemřel při obraně Stalingradu. V roce 1942 byla zvolena na post generálního tajemníka PCE v exilu, kterým byla až do roku 1960 (poté funkci vykonával Santiago Carrillo), od tohoto roku až do své smrti zastávala čestný post prezidenta PCE. V 60. letech podporovala příklon strany k eurokomunismu, odsoudila invazi do ČSSR. V roce 1977 se vrátila z exilu do Španělska, kde se opět stala poslankyní Cortesů.
Napsala svoji autobiografii a díla k španělské občanské válce. Je považována za jednoho z nejlepších řečníků 20. století. 27. listopadu 2000 jí město Kladno odebralo čestné občanství.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolores Iárruri na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolores Ibárruriová na Wikimedia Commons
- Osoba Dolores Ibárruri ve Wikicitátech
- Stopy, fakta, tajemství (ČRo 2, Stanislav Motl): Žena v černém - premiéra 26. 4. 2021 18:30
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dolores Ibárruri
- Španělští politici
- Španělští komunisté
- Osobnosti španělské občanské války
- Antifašisté
- Nositelé Leninova řádu
- Nositelé Leninovy ceny míru
- Bývalí čestní občané města Kladna
- Narození v roce 1895
- Narození 9. prosince
- Narození v Baskickém autonomním společenství
- Úmrtí v roce 1989
- Úmrtí 12. listopadu
- Úmrtí v Madridu
- Pohřbení v Madridu