Dolomit (hornina)
Dolomit je monominerální hornina, tvořená z více než 90 % minerálem dolomitem. Vzniká buď jeho usazováním v hypersalinním vodním prostředí nebo častěji dolomitizací usazených vápenců.
Často obsahuje příměsi kalcitu, méně křemene nebo jiných nerostů. Vzhledem se podobá vápenci – je jemnozrnná až celistvá, nejčastěji žlutavé, šedé nebo bílé barvy. Dolomit patří mezi chemicky usazené horniny. Jeho mocné vrstvy vznikly vysrážením z mořské vody (proces je popsán u halitu). Dolomity tvoří spolu s vápenci souvrství. Přechod mezi dolomitem a vápencem není ostrý, vzniká tzv. dolomitický vápenec – hornina složená z dolomitu a převládajícího vápence. Dolomit proto často obsahuje příměsi kalcitu nebo vložky vápenců, v menší míře i křemene nebo jílových minerálů. Z pohledu průmyslového využití se za dolomit považují jen horniny obsahující 90 % až 100 % CaMg(CO3)2 a jen 0–10 % CaCO3. Z geochemického hlediska obsahuje dolomit 19,6–21,7 % hořčíku.
Vznik dolomitů
[editovat | editovat zdroj]Dolomity mohou vznikat buď primárně, tedy vysrážením z nasycených solných roztoků nebo sekundárně přeměnou zejména vápenců – tzv. dolomitizací. Jde o proces, vyznačující se obohacováním sedimentu o dolomit. Vápencové horniny jsou postupně přeměňovány na dolomitický vápenec, vápnitý dolomit až nakonec stejnorodou horninu dolomit. Primární dolomity, které vznikly vysrážením z roztoků jsou výrazně jemnozrnnější v porovnání se sekundárními dolomity, které vznikly diagenetickou dolomitizací.[1]
Na vysvětlení procesu dolomitizace nepanuje mezi odborníky jednotný názor. Všeobecně je možno říci, že ji podporuje vysoká salinita prostředí, vyšší (zásadité, vyšší než 8,3[1]) pH a teplota prostředí. Proces taktéž podporuje i přítomnost organických zbytků s vyšším obsahem hořčíku.
Nejčastěji proto k takovým procesům dochází v mělkých pánvích, kde asociují s ložisky evaporitů. K dolomitizaci dochází v příbřežní oblasti ovlivněné přílivem, zde je vsakovaná nebo přílivem přinášená voda obohacována o hořčíkové ionty a při zpětném prosakovaní a proudění tak obohacuje už existující sedimenty v tzv. infiltračně-refluxním systému.[2]
K pozdnědiagenetické dolomitizaci může docházet i vlivem obohacení roztoků o Mg2+ pocházejícího ze struktury různých minerálů (např. uvolnění ze smektitu po přeměně na illit) nebo ze schránek organizmů, které jsou bohatší na hořčík. Nadbytek hořčíku může též vzniknout spotřebováním iontů Ca2+, například po vysrážení sulfátů či kalcitu. Rozsáhlou diagenetickou dolomitizaci též mohou způsobovat mořské proudy obohacené o hořčík, které omývají podmořské karbonátové plošiny.[2]
Užití
[editovat | editovat zdroj]Dolomit je surovinou pro výrobu žáruvzdorných cihel a speciálních cementů, v metalurgii jako žáruvzdorný materiál na ochranu stěn vysokých pecí, i v dalších odvětvích chemického průmyslu. Mletý se používá ke snížení kyselosti půdy a jako zásaditý prvek při výrobě vysokopecní vsázky aglomerováním (tzv. aglomerát). Čisté dolomity jsou vhodnou surovinou pro výrobu kovového hořčíku. V minulosti se používal k výrobě brizolitu.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Rozšíření dolomitů v geologických obdobích nebylo rovnoměrné. Nejvíce jich vzniklo ve starších prvohorách a později na rozhraní jury a křídy. V dnešní době dochází k vzniku dolomitických sedimentů hlavně v okolí Baham, Floridy a Arabského moře,[2] zkoumány byly též v Balchašském jezeře.[1]
Ve světě
[editovat | editovat zdroj]
Známé je pohoří Dolomity v jižních Alpách, tvořené zejména střednětriasovými dolomity, které se ukládaly v šelfových oblastech moře Tethys.
- Slovensko – Chočské vrchy, jaderná pohoří Karpat, Slovenský kras
- Itálie – Dolomity v Alpách
- Malá Fatra
- a další
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolomit (hornina) na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolomit na Wikimedia Commons
