Dochování kostí
Kosti jsou důležitým dokladem minulosti, ale jejich dochováni je nejisté. Aby se dochovaly, jsou zapotřebí speciální podmínky. Kosti se mohou dochovat nejlépe, pokud je tělo zakonzervováno v ledu. Ostatky jsou tedy v dobrém stavu a nepodléhají rozkladu. Zmražená v ledu byla nalezena asi nejznámější mrtvola, a to takzvaný alpský ledový muž Ötzi. Případně paní Dai z Číny, jejíž tělesné ostatky byly umístěny na led a zality tekutinou, která měla antiseptickou funkci. Mrtvola byla nalezena v několika rakvích, které byly vloženy jedna do druhé, což byl další z faktorů, jež pomohly k dochování jejího těla. K samotnému zachování těla vede několik faktorů. První z nich je klimatické a geologické prostředí, ve kterém se ono tělo nachází. Právě v případě paní Dai hrálo svou roli i uspořádání samotného místa, kde byla pohřbena.[1]
Podle obsahu dusíku a uhlíku v kostech lze nahlédnout i do jídelníčku pravěkého člověka a lze zjistit, zda se v těle nachází dostatek či nedostatek látek, které jsou důležité pro vývoj kostí. Pokud se zvíře či člověk živí rostlinami či jinými zvířaty, poměr izotopu uhlíku 12 k uhlíku 13 se mění tím, jak se tyto látky vstřebávají do různých tkání v těle. Kdysi se předpokládalo, že vysoké hodnoty uhlíku 15 znamenají, že se v jídelníčku člověka či zvířete vyskytuje potrava pocházející z moře či zemědělsky vypěstovaná. A právě zprávu o tom, co lidé a zvířata jedli, poskytnou jejich kosterní pozůstatky. Mohou i podat svědectví o tom, jak zemřeli (pokud byla kost roztříštěna, znamená to zřejmě, že pravěký člověk zemřel násilnou smrtí), lze též zjistit, zda byly kosti nějakým způsobem deformované.
Stupně zachování
[editovat | editovat zdroj]Kosti se mohou zachovat jako:[2]
- Pevné kompletní kosti (nejsou zde stopy po rozkladu)
- Fragilní kosti (části kostry jsou fragmentální, ale rekonstruovatelné)
- Fragmentální kosti (součásti skeletu jsou popraskané)
- Extrémně fragmentální kosti (kosti jsou tak popraskané, že již nejdou rekonstruovat)
- Kostní drť (kosti přeměněny na bílou práškovitou substanci)
- Totální rozklad skeletu
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BAHN, Paul. Vepsáno do kostí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2002. 192 s. ISBN 978-80-204-1651-3. S. 53.
- ↑ PROKEŠ, Lubomír. Posmrtné změny a jejich význam při interpretaci pohřebního ritu. Zachovalost kosterních pozůstatků. Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-06.