Diskuse:Bell YFM-1 Airacuda
Přidat témaNávrh na smazání, pokud nadále text zůstane v této verzi: »subpahýl«.
Text stále neobsahuje ani ty nejzákladnější informace, doposud byla vložena jen fotografie a šablona se seznamem letounů firmy Bell. Navíc text fakticky je pravdivý pouze v prvních dvou větách… »Bell YFM-1 Airacuda byl první vojenský letoun vyráběný společností Bell Aircraft Corporation. Poprvé vzlétl 1. září 1937.« Nic více (ve zbytku z části jde o subjektivní hodnocení typu autorem textu, popř. také jde o informace zcela nepravdivé). Vzhledem k minimálnímu významu typu, vzniklém jen v několika kusech, smazáním této stránky (nebudou-li opraveny sporné informace a text doplněn) patrně nikdo neutrpí žádné podstatné újmy. --Algernon 24. 1. 2010, 17:09 (UTC)
Subpahýl
[editovat zdroj]Já mám za to, že problém s článkem nespočívá v absenci zdrojů, (zdroje potvrzující, že Bomber Destroyer byl ve skutečnosti bombardér se asi stejně nenajdou), ale spíš v totální obsahové nedostatečnosti i coby pouhého pahýlu. Čtyři věty, které kolektivně sdělují v podstatě to, že "šlo o letadlo firmy Bell zkonstruované v roce 1937, jehož bylo vyrobeno 12 kusů" (a navíc mylně i to, že šlo o bombardér) mi připadají na pahýl nedostatečné a de facto nepoužitelné.--Zet (kontakt|příspěvky) 1. 2. 2010, 22:47 (UTC)
- O subpahýl se nejedná, máme zde i horší pahýly. V šabloně je letadlo vedeno jako bojové, myslím, že nebude problém informace opravit, případně dopíšu několik vět ke spokojenosti všech wikipedistů. --Kacir 1. 2. 2010, 23:01 (UTC)
- Ahoj, řekl bych, že tím bomber destroyer bylo míněno ničení nepřátelských bombardérů. Snad se článku někdo ujme.--Nadkachna 1. 2. 2010, 23:04 (UTC)
- Upozorňuji, že en verze se zdroji uvádí informaci, kterou zde napsal Nadkachna, takže by to mělo být v pořádku. en:YFM-1 Airacuda --Kacir 1. 2. 2010, 23:31 (UTC)
- Ahoj Kaciri, jsem rád, že jsi to takhle rozšířil, jen ten překlad pojmu bomber destroyer asi stále pokulhává. V en je takové letadlo definováno jako: A bomber destroyer is a former type of fighter aircraft dedicated to destroying enemy bomber aircraft, což bych si dovolil přeložit spíš jako druh stíhacího letounu určený k k ničení nepřátelských bombardérů. Tady bych se chtěl zeptat Zet, do jaké kategorie řadí letoun Němeček? Alespoň z té zmínky by se dalo vycházet.--Nadkachna 3. 2. 2010, 09:38 (UTC)
- Než najdu Němečka, nějakou dobu to potrvá (čas si na to udělám tak v sobotu). Po paměti si vybavuju, že kromě role 'ničitele bombardérů' zdůrazňuje i plánovanou roli Airacudy jako 'doprovodného křižníku' bombardovacích svazů - možná dokonce jako hlavní. Ono se skutečně jednalo o zajímavou ideu USAAC (která z technických důvodů naprosto nevyšla) - vzhledem k doletu tehdejších klasických stihaček hledali způsob jak poskytnout doprovod bombardérům vícemístným letadlem dlouhého doletu, které by svou nedostatečnou obratnost vůči klasickým stíhačkám kompensovalo flexibilitou paleb. --Zet (kontakt|příspěvky) 3. 2. 2010, 09:50 (UTC)
- p.s.:Možná by šlo v článku předběžně vyjít z označení YFM - "pokusná vícemístná stihačka" (Fighter Multiplace).--Zet (kontakt|příspěvky) 3. 2. 2010, 09:50 (UTC)
Zdravím, nejsem odborníkem v letecké a vojenské terminologii, takže jsem daný účel letadla přeložil nepřesně, měli jste to opravit. :) Ahoj --Kacir 4. 2. 2010, 03:28 (UTC)
- Tak mně se nechtělo zasahovat do článku přepisem jedné definice, zvlášť když nemám stále v ruce pramen na který bych mohl odkázat. Mimoto článek úpřežil i když byla Airacuda označená jako bombardér, proti tomu je taková menší nepřesnost detail.--Zet (kontakt|příspěvky) 4. 2. 2010, 11:47 (UTC)
Němeček, 2. díl
[editovat zdroj]Takže, jak jsem slíbil:
K nejzajímavějším těžkým stíhacím letounům té doby patří americký typ Bell YFM-1 "Airacuda" z roku 1937. Vzbudil mnoho vzrušených úvah. Nechybělo ani tvrzení, že zavádí do stíhacího letectva naprostý převrat, že to je vyvolený nástupce za jednomístné stroje atd. Co vlastně bylo na "Airacudě" tak zajímavé?
Byl to mohutný dvoumotorový stroj poháněný tlačnými motory Allison V-1710 po 1150k. V přídích motorových gondol byly malé kabiny, v nichž seděl vždy jeden střelec, obsluhující výkyvný kanón ráže 37mm. V zasklené přídi trupu pracoval pilot, za křídly pak dva střelci, kteří měli bránit letoun čtyřmi pohyblivými kulomety proti napadení zezadu.
"Airacuda" měla být jednak doprovodnou stíhačkou bombardovacích svazů, jednak zcela běžnou stíhačkou nejrůznějších kategorií, která by nahrazovala manévrovatelnost dosud běžných typů mohutností palby v různých úhlech.
Byl to velmi nákladný experiment, avšak pokusná série, která byla postavena a vyzkoušena v období 1939-1941, projevila nedostatky celé koncepce.
"Airacudy" byly velmi neobratné, svou rychlostí 435 km/h značně za novými stíhačkami, nadto způsobily značné potíže motorové jednotky a nízká účinnost tlačných vrtulí.
ref: NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 2: Vojenská letadla mezi dvěma světovými válkami. Praha: Naše vojsko, 1990. ISBN 80-206-0116-3. Kapitola Dvoumotorové stíhací letouny, s. 100.
(jedná se původně o cca 4/5 jednoho sloupce na stránce 100) Na straně 156 pak má v stručném přehledu technických dat letadel u Airacudy uvedené: pětičlenná posádka, rozpětí 21,30 m; délka 14,00 m;nosná plocha 55,80m2; prázdnou hmotnost 6260 kg, vzletovou 8300; motor 2 x Allison V-1710-41 po 1150k; nejvyšší rychlost 435 km/h; dolet 2200 km; dostup 9300 m; dostup do výšky 4570 m za 10,3' minut; výzbroj 2 pohyblivé kanony, 4 pohyblivé kulomety, max. 154kg pum
Němeček může být limitován podmínkami kdy jeho dílo vznikalo (konkretně druhý díl k tisku schválen 18. 3. 1987, můj exemplář je čtvrté vydání, ale nemyslím, že by bylo nějak podstatně změněné), tak i relativně širokým záběrem, ale Airacudu tam jako zajímavý typ rozebírá celkem podrobně, oproti jiným.
Já mám totiž podezření, že označení za bomber destroyer, uvedené na en: a těch webech, může být částečně ovlivněno tím pozdějším Severskyho úsudkem, (na nějž odkazují), že šlo spíš o zajímavou přepadovou stíhačku (interceptor), než doprovodný stroj. (Přímá citace ze Severskyho na en: dokonce polemisuje s chybným označením za "convoy fighter". ) Stejně tak je rozpor v tom jestli ti letci v gondolách byli jen nabíječi (a pomocní střelci) nebo střelci na plný úvazek - zejména pokud měl stroj skutečně jediného pilota, těžko si dokážu představit technologii na úrovni 30. let za pomoci které by mohla jedna osoba efektivně pilotovat a současně ještě zaměřovat pohyblivé kanony, navíc každý v jiné polosféře - z hlediska lidské koncentrace (a navíc v bojové situaci) by to nejspíš byl problém dodnes. (Ona oříškem musela být už pouhá koordinace mezi pilotem a střelci.) Podle Němečka byl v přídi jen pilot, a dál byli v trupu dva zadní střelci - pokud by existovala samostatná posice střelce kanonů, zbyl by z pěti mužů osádky jen jeden zadní střelec pro 4 kulomety, v různých střelištích. Problém s Němečkem je také v tom, že ty technické parametry na konci knihy jsou víc než stručné, a neuvádí ráži zbraní - ve 3. díle rozlišuje mimo kanonů (K) a kulometů (k) i velkorážné kulomety (vk), ale v 2. zohledňuje jen dělení kanon-kulomet, v případě Airacudy má doslova: 2pK, 4pk. Podle různých webů to vypadá, že šlo o dva pohyblivé kulomety r. 7,62 mm a dva 12,7 mm.
Nechci nijak prosazovat ten "létající křižník" protože moje znalosti v tomto bodě nijak nepřesahují co napsal Němeček, ale možná by bylo dobré v článku neprosazovat výhradně roli "ničitele bombardérů".
Já ještě popřemýšlím zda a jak z toho citátu převzít informace aniž bych spáchal copyvio, ale dávám zde k disposici ostatním, pokud by někdo chtěl použít informace doplnit článek. Myslím, že jako odkaz k uvedení základních technických parametrů to stačit bude. Omlvouám se, že jsem nestihl najít dřív. --Zet (kontakt|příspěvky) 6. 2. 2010, 19:22 (UTC)
- V tomto neporadím, upravte, doplňte pahýl jak uznáte za vhodné se zdrojováním. Zdraví --Kacir 7. 2. 2010, 20:44 (UTC)