Přeskočit na obsah

Digitální gramotnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uživatelé internetu v roce 2012 jako procento obyvatelstva dané země Zdroj: International Telecommunications Union.[1]

Digitální gramotnost (anglicky: digital literacy) může být vymezena jako: „soubor kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií (jejich technických vlastností i obsahu) za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí, tj. např. za účelem pracovní i osobní seberealizace, rozvoje svého potenciálu a udržení či zvýšení participace na společnosti.“[2] Účelem digitální gramotnosti tudíž je vytvoření digitálně gramotných osob: „Digitálně gramotní lidé tak mají být schopni jakýchkoli činností s digitálními technologiemi, které využijí při řešení různých životních situací, ať už máme na mysli práci, učení, volný čas i další aspekty každodenního života.“[3].

Nedostatek digitální gramotnosti vede naopak k digitálnímu vyloučení. Pro zvyšování digitální gramotnosti je nezbytný jednak přístup k technologii (počítač, internet), tak i schopnost/znalost jejího využití. Opakem digitální gramotnosti je digitální vyloučení. To se týká především: „seniorů, osob se zdravotním postižením, osob s duševním onemocněním, etnických menšin, jednotlivců i lokalit ohrožených chudobou. Nejde o kompletní výčet – digitální vyloučení se objevuje napříč celou populací, a ne vždy se váže na jasné sociodemografické charakteristiky. Také z tohoto důvodu často zůstává u jednotlivců neidentifikováno.“[2] Ohroženi jsou proto v určité míře všichni. Pro průběžné zvyšování digitální gramotnosti hraje klíčovou roli průběžné celoživotní učení: „je nezbytné, aby se jednotlivci dlouhodobě rozvíjeli celoživotním učením.“[2]

Předpoklady

[editovat | editovat zdroj]

Cílem zvyšování digitální gramotnosti by mělo být vytváření digitálně gramotných občanů, označovaných také někdy jako digitální občané (digital citizens). Dle Ministerské deklarace z roku 2019[4] se digitální občanství definuje jako „schopnost pozitivního, kritického a kompetentního zapojení do digitálního prostředí, které vychází z umění efektivní komunikace a tvorby a forem společenské participace, které respektují lidská práva a důstojnost skrze zodpovědné využívání technologie.“ Na základě výzkumu odborníků a organizaci byla vytvořena sada 10 digitálních domén. Tyto domény tvoří základ digitálního občanství[5]. Domény jsou rozděleny do tří oblastí:

  1. Být online
    1. Přístup a začlenění – dovednosti, které občané potřebují k účasti v digitálních prostorech, které jsou otevřené všem menšinám; přístup k digitálnímu prostředí; překonávání různých forem digitálního vyloučení.
    2. Učení a tvořivost – ochota a postoje občanů k učení v digitálním prostředí během života; rozvíjení a vyjadřování různé formy kreativity; rozvoj osobních a profesních kompetencí, při kterých se občané připravují na výzvy technologicky bohaté společnosti s důvěrou a inovativními způsoby.
    3. Mediální a informační gramotnost – schopnost kriticky vysvětlit, chápat a vyjadřovat kreativitu skrz digitální média.
  2. Online well-being
    1. Etika a empatie – etické chování v online prostředí; schopnost rozpoznat a pochopit pocity a perspektivy druhých; pozitivní online interakce.
    2. Zdraví a well-being – být si vědomí výzev a příležitostí, které mohou ovlivnit fyzické a duševní zdraví (online závislost, správné držení těla, nadměrné používání technologií, …).
    3. Elektronický výskyt a komunikace – rozvoj osobních a mezilidských kvalit; online komunikace a interakce, která je pozitivní a konzistentní, ve virtuálních sociálních prostorách; správa vlastích dat a digitální stopy.
  3. Online práva
    1. Aktivní účast – kompetence související s interakcí v digitálním prostředí a s tím spojené vědomí činit zodpovědná rozhodnutí; aktivně a pozitivně se podílet na demokratických kulturách.
    2. Práva a povinnosti – práva spojená s digitálním prostředí (právo na soukromí, bezpečnost, přístup a začlenění, svobodu projevu a další), a zároveň vědomí, že s právy přicházejí i povinnosti.
    3. Soukromí a bezpečnost – soukromí ve smyslu osobní ochrany vlastních a cizích informací v online prostředí; bezpečnost ve smysli vlastním povědomí o činnostech a chováním v online prostředí; správa informací a otázky bezpečnosti online.
    4. Povědomí spotřebitelů – vědomí, že v internetovém prostředí často digitální občan je zároveň také spotřebitelem; pochopení důsledků komerční reality online prostředí.

Přínosy

[editovat | editovat zdroj]

Jednou z nezbytných podmínek pro rozvoj digitalizace státu, digitální ekonomiky a zvýšení konkurenceschopnosti je fungování tzv. informační společnost. Toho může být docíleno právě podporou opatření směřujících ke zvyšování informační a digitální gramotnosti. Jak uvádí Strategie digitální gramotnosti pro ČR: „Dnešní společnosti vytvářejí čím dál silnější vazbu mezi užíváním digitálních technologií a účastí na životě společnosti. Podpora informatizace ze strany států je podmínkou jejich ekonomického zapojení do globální informační ekonomiky.“[2]

Digitální gramotnost (a digitalizace státu) se jeví také zásadní pro udržitelný rozvoj společnosti. V Cílech udržitelného rozvoje se nachází cíl 9, který má podcíl 9.c. Tento podcíl zmiňuje potřebu výrazně zvýšit přístup k informačním a komunikačním technologiím a rozšíření internetového připojení do nejméně rozvinutých zemí, a to do roku 2020. Cíl 9.c nebyl podle zprávy v roce 2022 ještě naplněn. Zpráva zmiňuje, že většina rozvinutých zemí má pokrytí mobilním širokopásmovým signálem, který slouží pro připojení k internetu. Avšak zpráva i zmiňuje, že zde stále jsou lokace bez připojení k internetu, hlavně v nejméně rozvinutých státech. Dostupnost internetového připojení je důležitá, protože poskytuje přístup k informacím a znalostem. Díky tomuto bude nezbytným předpokladem nejen pro dobré dosažení všech 17 Cílů (vzhledem k rychlosti šíření poznatků, nízkým transakčním nákladům na distribuci a možnosti zapojování široké veřejnosti do jejich vytváření a využívání).[6]

Jako přínosy mohou být chápany schopnosti, které se děti naučí už v raném věku. Podle Vicki David se nezbytné schopnosti žáků v oblasti digitální gramotnosti rozdělují na životné a zkušenostní[7]. Životních schopností je devět:

  1. Hesla – znalost bezpečného tvoření hesel a nakládání s nimi.
  2. Soukromé informace – nakládání s osobními informacemi, které mohou být použity k identifikaci osoby.
  3. Osobní informace – uvědomělé nakládání s osobními informacemi na internetu.
  4. Fotografie – uvědomění si, že pomocí fotografií se dá osoba a její aktivity vysledovat.
  5. Autorské právo – využívání legálních výtvorů a zjišťování, jak zajistit poznání autora.
  6. Citace – využívání citačních norem u autorských děl.
  7. Bezpečnost – – chovat se obezřetně v kyberprostoru.
  8. Internetová kultura – dodržování netikety a schopnost přizpůsobit se internetové kultuře.
  9. Digitální značka – uvědomělé chování na internetu s vědomím, že za sebou osoba nechává svoji stopu.

Ovšem ukazuje se, že praktické zkušenosti jsou nejefektivnějším a primárním zdrojem učení.

Pozitivní dopady digitální gramotnosti

[editovat | editovat zdroj]

Zvyšování digitální gramotnosti podle MPSV[2] má být prostředkem zlepšení základních oblastí, které jsou součástí života společnosti.

V ekonomické oblasti má díky digitální gramotnosti dojít k lepšímu zapojení aktérů do pracovního trhu, dojde ke zkvalitnění lidských zdrojů a k zajištění konkurenceschopnosti státu, organizací i jednotlivce jako pracovní síly. K zajištění těchto oblastí mají přispět strategické cíle zaměřené na zaměstnanost a konkurenceschopnost.

V oblasti politické participace má díky digitální gramotnosti dojít k podpoře schopnosti občanů využívat výhod informatizace státní správy a souvisejících služeb. Dále k podpoře zefektivnění komunikace pomocí zvýšení dostupnosti a přístupnosti elektronických služeb veřejného sektoru pro jednotlivce. A taktéž ke zvýšení efektivity a dostupnosti forem vzdělávání prostřednictvím digitálních technologií. K naplnění těchto oblasti se věnují strategické cíle Veřejná správa a Podpora systému vzdělávání a učení.

V oblasti občansko-kulturní sféry má digitální gramotnost zvýšit sociální začlenění na komunitní úrovni a zlepšit fungování rodinných vazeb. Strategické cíle Sociální začleňování a Podpora rodiny se věnují těmto oblastem.

Aby došlo k naplnění těchto oblastí, tak bylo vytvořeno šest strategických cílů, které se týkají zaměstnanosti, konkurenceschopnosti, sociálním začleněním, podpory rodiny, elektronických služeb ve veřejném sektoru a podpory systému vzdělávání a učení prostřednictvím digitálních technologií.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ „Percentage of Individuals using the Internet 2000–2012“, International Telecommunications Union (Geneva), červen 2013.
  2. ↑ a b c d e https://www.mpsv.cz/strategie-digitalni-gramotnosti-cr-na-obdobi-2015-2020
  3. ↑ ZOUNEK, Jiří; JUHAŇÁK, Libor; STAUDKOVÁ, Hana, et al. E-learning : učení (se) s digitálními technologiemi : kniha s online podporou. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2021. 330 s. ISBN 978-80-7676-175-9. S. 42. 
  4. ↑ search.coe.int [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ RICHARDSON, Janice; MILOVIDOV, Elizabeth. Digital citizenship education handbook: Being online, well-being online, and rights online. 1. vyd. [s.l.]: Council of Europe, 2019. 158 s. ISBN 978-92-871-8734-5. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. sustainabledevelopment.un.org [online]. [cit. 2015-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-06. 
  7. ↑ What Your Students Really Need to Know About Digital Citizenship. Edutopia [online]. [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Digitální_gramotnost&oldid=24043390“