Přeskočit na obsah

Difenylamin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Difenylamin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevdifenylamin
Ostatní názvyN-fenylanilin
Sumární vzorecC12H11N
Vzhledhnědá pevná látka[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS122-39-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)204-539-4
PubChem11487
ChEBI4640
SMILESc1ccc(cc1)Nc2ccccc2
InChIInChI=1S/C12H11N/c1-3-7-11(8-4-1)13-12-9-5-2-6-10-12/h1-10,13H
Číslo RTECSJJ7800000
Vlastnosti
Molární hmotnost169,22 g/mol
Teplota tání53 °C (326 K)[1]
Teplota varu302 °C (575 K)[1]
Hustota1,16 g/cm3 (20 °C)
1,068 g/cm3 (61 °C)[1]
Rozpustnost ve voděnerozpustný[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v acetonu, ethanolu, propanolu, pyridinu, a chloroformu[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v benzenu, tetrachlormethanu, a sirouhlíku[1]
Tlak páry0,09 Pa[1]
Ionizační energie7,40 eV[1]
Povrchové napětí39,3 mN/m (60 °C)[1]
Termodynamické vlastnosti
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp6,41 MJ/mol[1]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
H-větyH301 H311 H319 H331 H373 H400 H410[1]
P-větyP260 P261 P262 P264+265 P270 P271 P273 P280 P301+316 P302+352 P304+340 P305+351+338 P316 P319 P321 P330 P337+317 P361+364 P391 P403+233 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí153 °C (426 K)[1]
Teplota vznícení634 °C (907 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Difenylamin je organická sloučenina se vzorcem (C6H5)2NH, derivát anilinu, obsahující aminovou skupinu, na kterou jsou navázány dva fenyly. Čistá látka je bezbarvá, ale prodávané vzorky bývají často zoxidovanými nečistotami zbarveny do žluta.[2] Difenylamin se rozpouští v mnoha běžných organických rozpouštědlech a je také rozpustný ve vodě.[3]

Difenylamin se převážně využívá pro své antioxidační vlastnosti, v barvách a mořidlech, a jako fungicid a anthelmintikum.[4]

Výroba a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Difenylamin se vyrábí tepelnou deaminací anilinu za přítomnosti oxidů jako katalyzátorů:

2 C6H5NH2 → (C6H5)2NH + NH3

Jedná se o slabou zásadu, s Kb 10−14, se silnými kyselinami vytváří soli, například působením kyseliny sírové vzniká hydrogensíran [(C6H5)2NH2]+[HSO4], bílý až nažloutlý prášek s teplotou tání 123-125 °C.[5]

Difenylamin lze použít k cyklizačním reakcím; se sírou tvoří fenothiazin, látku používanou na výrobu léčiv.[6]

(C6H5)2NH + 2 S → S(C6H4)2NH + H2S

Reakcí s jodem vzniká dehydrogenací karbazol a uvolňuje se jodovodík:

(C6H5)2NH + I2 → (C6H4)2NH + 2 HI

Arylační reakcí s jodbenzenem vzniká trifenylamin.[7]

Test na DNA

[editovat | editovat zdroj]

Discheův test využívá difenylamin k určení přítomnosti DNA a může sloužit k odlišení DNA od RNA.

Stabilizátor bezdýmého střelného prachu

[editovat | editovat zdroj]

Při výrobě bezdýmého střelného prachu se jako stabilizátor často používá difenylamin,[8] při analýze zbytků takových střelných prachů pak lze nalézt jeho stopy.[9] Difenylamin na sebe váže produkty rozkladu oxidů dusíku; mezi takto vznikající sloučeniny patří například 2-nitrodifenylamin. Difenylamin takto brání dalšímu urychlení rozkladu těmito produkty.[10]

Antioxidant

[editovat | editovat zdroj]

Alkylované difenylaminy se používají jako antioxidanty v&snbsp;mazivech pro stroje, ve kterých se nelze vyhnout styku s potravinami.[11][12]

Alkylované i jiné deriváty difenylaminu jsou využívány jako antiozonanty ve výrobě předmětů z kaučuku.[2][13]

Redoxní indikátor

[editovat | editovat zdroj]

Mnohé deriváty difenylaminu mají bvyužití jako redoxní indikátory, obzvláýště při redoxních titracích v zásaditých prostředích.[14]

Příkladem takového indikátoru může být kyselina difenylaminsulfonová, ve vodě lépe rozpustná než samotný difenylamin.[15]

Difenylamin lze oxidovat dusičnany za vzniku modrého zbarvení, využitelného k důkazu dusičnanů.

K derivátům difenylaminu patří i několik azobarviv, jako jsou metanilová žluť, disperní oranž 1, a kyselá oranž 5. Difenylamin se též používá jako mořidlo, tedy látka zlepšující přilnavost barev.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/11487
  2. a b P. F. Vogt, J. J. Gerulis, "Amines, Aromatic", Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2005, Wiley-VCH, Weinheim DOI:10.1002/14356007.a02_037
  3. Conclusion on the peer review of the pesticide risk assessment of the active substance diphenylamine. EFSA Journal. 2012-01-25, s. 2486. DOI 10.2903/j.efsa.2012.2486. 
  4. S. Safe; O. Hutzinger; J. F. S. Crocker; S. C. Digout. Identification of toxic impurities in commercial Diphenylamine. Bulletin of Environmental Contamination and Toxicology. 1977, s. 204-207. Dostupné online. DOI 10.1007/BF01685551. PMID 843636. Bibcode 1977BuECT..17..204S. 
  5. The Merck Index, 10th Ed., (1983), p.485,
  6. T. Kahl, K.-W. Schröder, F. R. Lawrence, W. J. Marshall, Hartmut Höke, Rudolf Jäckh, "Aniline", Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2005, Wiley-VCH: Weinheim DOI:10.1002/14356007.a02_303
  7. F. D. HAGER. Triphenylamine. Org. Synth.. 1941. Dostupné online. ; Coll. Vol.. S. 544. 
  8. Stanley G. Cook. Determination of Diphenylamine in Smokeless Powders. Industrial & Engineering Chemistry Analytical Edition. 1935, s. 250-255. DOI 10.1021/ac50096a019. 
  9. Lana S. Leggett; Peter F. Lott. Gunshot residue analysis via organic stabilizers and nitrocellulose. Microchemical Journal. 1989, s. 76-85. DOI 10.1016/0026-265X(89)90012-X. 
  10. Oliver Drzyzga. Diphenylamine and derivatives in the environment: A review. Chemosphere. 2003, s. 809-818. DOI 10.1016/S0045-6535(03)00613-1. PMID 14505701. Bibcode 2003Chmsp..53..809D. 
  11. Jun Dong; Cyril A. Migdal. Lubricant Additives: Chemistry and Applications. [s.l.]: CRC Press, 2009. ISBN 978-1420059656. Kapitola 1. Antioxidants, s. 3-50. 
  12. Richard Canady, Richard Lane, Greg Paoli, Margaret Wilson, Heidi Bialk, Steven Hermansky, Brent Kobielush, Ji-Eun Lee, Craig Llewellyn, Joseph Scimeca. Determining the Applicability of Threshold of Toxicological Concern Approaches to Substances Found in Foods. Critical Reviews in Food Science and Nutrition. 2013, s. 1239-1249. DOI 10.1080/10408398.2012.752341. PMID 24090142. 
  13. Šablona:Ullmann
  14. H. H. Willard; G. D. Manalo. Derivatives of Diphenylamine as Oxidation-Reduction Indicators in Alkaline Solution. Analytical Chemistry. 1947, s. 167-170. DOI 10.1021/ac60003a011. 
  15. L. A. Sarver; I. M. Kolthoffo. Diphenylamine Sulfonic Acid as a New Oxidation-Reduction Indicator. Journal of the American Chemical Society. 1931, s. 2902-2905. DOI 10.1021/ja01359a010.