Přeskočit na obsah

Den vzniku Japonska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Den vzniku Japonska
Přenášení svatyně mikoši během oslav
Přenášení svatyně mikoši během oslav
Oficiální názevKenkoku kinen no hi (建国記念の日)
Druhstátní
Datum11. února
Oslavyoslavy vzniku státu
Zvyky a tradicerodinné setkání, průvody, koncerty

Den vzniku Japonska (japonsky 建国記念の日, Kenkoku kinen no hi) je státní svátek Japonska, který se slaví každoročně 11. února a který byl vyhlášen zvláštním nařízením vlády dne 9. prosince 1966.[1][2] Datum 11. února je podle dvou nejstarších dochovaných japonských kronik Kodžiki a Nihonšoki dnem, kdy legendární první japonský císař Džimmu nastoupil v Kašihaře na trůn. V gregoriánském kalendáři se jedná o rok 660 př. n. l.[3][4] V tento den si Japonci připomínají založení Japonska a císařské linie započaté legendárním císařem Džimmuem. Současně je 11. únor dnem vyhlášení Ústavy Meidži v roce 1889.[5][6][4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Oslava založení Japonska před rokem 1940
Průvod ke Dni vzniku Japonska v Tokiu v roce 2019

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Den vzniku Japonska má svůj původ v japonském Novém roce podle tradičního lunisolárního kalendáře. V tento den se na základě údajů uvedených v kronice Nihonšoki slavilo založení Japonska legendárním císařem Džimmuem. Podle této kroniky nastoupil císař Džimmu na trůn prvního dne prvního měsíce.[7] Nicméně neexistuje žádný přesvědčivý historický důkaz, o tom, že císař Džimmu skutečně existoval.[8] Teprve 29. císař Kinmei (vládl 539–571)[9][10] je první, k jehož období vlády dokáže současná historiografie přiřadit ověřitelná data, a je tedy nejstarším všeobecně přijímaným historickým vládcem Japonska.[11] [pozn. 1] Během období Kofun (250–538) bylo království Jamato první státním útvarem s centralizovanou vládou ve střední části ostrova Honšú Kinai.[12] První historické záznamy v kronikách Kodžiki a Nihonšoki pocházejí až z 8. století.[13][14]

Období Meidži

[editovat | editovat zdroj]

V období Meidži určila císařská vláda tento den v souvislosti s modernizací, kterou přinášely reformy Meidži, za národní svátek, neboť za předchozího Tokugawského šogunátu lidé v Japonsku sice uctívali císaře jako žijící bohy, ale regionální loajalita, tedy oddanost k místním vládcům (daimjóům), jakož i oddanost k šógunovi – vojenskému vládci Japonska – byla přinejmenším stejně silná. Navíc šintoismus, který je původním japonským náboženstvím, má celou řadu božstev (kami) a až do reforem Meidži býval císař jen jedním z nich, a obvykle nikoli tím nejdůležitějším. V rámci procesu modernizace Japonska, který měl zajistit jen přijetí západních technologií a vědeckých poznatků, bylo třeba ochránit japonské hodnoty a společenskou soudržnost. A právě posilování kultu uctívání císaře mělo zajistit větší jednolitost japonské společnosti a současně větší ochotu japonských mužů sloužit v armádě.[15]

Nový svátek měl sloužit k propagaci císařského kultu.[15] Shodoval se rovněž s přechodem z lunisolárního kalendáře na západní gregoriánský kalendář v roce 1873. Svátek byl vyhlášen na lunární Nový rok, což se krylo s nástupem císaře Džimmua na trůn podle kroniky Nihonšoki.[16] Původní datum gregoriánského kalendáře bylo 29. ledna 1873,[17] ale ještě v tomtéž roce bylo změněno na 11. února,[18][19] zřejmě aby se zabránilo jeho prolínání s oslavami lunárního Nového roku. V roce 1889 pak byla téhož dne vyhlášena nová ústava Japonského císařství známá jako Ústava Meidži.[20][6]

Císař Meidži veřejně spojil svoji vládu s legendárním prvním císařem Džimmuem, a tedy s hlavním japonským božstvem, bohyní Slunce Amaterasu, jejímž prý byl Džimmu podle Kodžiki potomkem, a prohlásil se za jediného pravého vládce Japonska.[21] Právě na předpokládaném příbuzenství s nejdůležitější šintoistickou bohyní Amaterasu bylo založeno tvrzení, že japonští císaři jsou bohové.

Oslavy tohoto svátku zahrnovaly různé přehlídky, sportovní soutěže, veřejná čtení básní či rozdávání pamlsků dětem. Vyvrcholením bylo shromáždění, kde se prostí lidé poklonili portrétu císaře, po čemž následovaly společný zpěv národní hymny a vlastenecké projevy.[15] Nicméně do venkovských oblastí se císařský kult šířil jen pomalu, až teprve kolem roku 1910 začal konečně po celém Japonsku sloužit svému účelu jako svátek sjednocující celý japonský národ v oddanosti k císaři.[15]

Poválečná změna

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke skutečnosti, že oslavy císařského kultu byly propojeny se státním šintoismem, což je nacionalistická verze šintoismu coby tradičního japonského domorodého náboženství, a posilovaly japonský militarismus, byl tento svátek po kapitulaci Japonska po 2. světové válce zrušen. V zákonné podobě k tomu došlo v roce 1948, kdy Japonsko přijalo nový zákon o národních svátcích.[22] Dokonce i poté, co okupace Japonska v roce 1952 skončila, působily v Japonsku silné nálady proti oživení svátku vzhledem k jeho podpoře militaristických nálad.[22] Silnou podporu však mělo i hnutí za jeho oživení, v němž mělo hlavní slovo Sdružení šintoistických svatyní, Džindža Hončó, jež v zemi dohlíží asi na 80 000 šintoistických svatyní.[23]

V roce 1966 byl svátek obnoven jako Den vzniku Japonska.[24][1] Tomuto aktu předcházelo ustavení desetičlenného poradního sboru ministerského předsedy Eisaku Satóa. Sedm z deseti členů sboru hlasovalo pro to, doporučit premiérovi znovuobnovení svátku. Současně byly zavedeny dva nové státní svátky: Den úcty ke stáří (15. září) a Den sportu (2. pondělí v říjnu).[25] V průzkumu veřejného mínění ohledně nejvhodnějšího data pro Den vzniku Japonska, který roku 1966 provedl Úřad pro styk s veřejností úřadu předsedy vlády, dala téměř polovina z 8700 dotázaných, tj. 47,4 %, přednost 11. únoru. Druhou nejoblíbenější volbou byl 3. květen, Den japonské ústavy (výročí nové poválečné japonské ústavy z roku 1947), třetí pak 3. duben – výročí vyhlášení Charty o sedmnácti článcích v roce 604, jejímž autorem byl podle Nihonšoki pololegendární princ Šótoku.[26]

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době má svátek především podporovat lásku k rodné zemi tím, že připomíná její založení.[27][4] Japonský předseda vlády přednáší projevy a prohlášení o významu tohoto dne. Na rozdíl od předválečných oslav Dne vzniku Japonska jsou ty současné poměrně mírné. V šintoistických svatyních a buddhistických chrámech se konají různé slavnosti, neexistují však žádné vládou podporované obřady.[28] Od roku 2020 se však koná takzvaná „Ústřední oslava Dne vzniku Japonska“, na níž jsou přítomni i členové diplomatického sboru.[29][30] V Tokiu se 11. února každoročně pořádá slavnostní průvod ke Dni vzniku Japonska.[31]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Podle legend byl prvním japonským císařem Džimmu. Spolu s následujícími 13 císaři však není považován za skutečnou historickou osobu. Historicky ověřitelní japonští císaři se datují od počátků šestého století počínaje Kinmeiem.[11]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku National Foundation Day na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b 建国記念の日となる日を定める政令. e-Gov Law Search [online]. [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (japonsky) 
  2. ↑ 国民の祝日」について. Úřad vlády Japonska [online]. [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (japonsky) 
  3. ↑ 建国記念の日とは. The Committee to Celebrate Japan's National Foundation [online]. 2019-02-11 [cit. 2023-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-14. (japonsky) 
  4. ↑ a b c 今日は「建国記念の日」. Tajima Express [online]. 2021-02-11 [cit. 2023-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01. (japonsky) 
  5. ↑ Evolution of the Meiji State. Národní parlamentní knihovna Japonska [online]. [cit. 2023-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b KOKAZE, Hidemasa. The Political Space of Meiji 22 (1889): The Promulgation of the Constitution and the Birth of the Nation. Japan Review. 2011, čís. 23, s. 119–141. JSTOR 41304926. (anglicky) 
  7. ↑ KEENE, Donald. Seeds in the Heart: Japanese Literature from Earliest Times to the Late Sixteenth Century. [s.l.]: Columbia University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-231-11441-7. S. 80. 
  8. ↑ RUOFF, Kenneth J. The People's Emperor: Democracy and the Japanese Monarchy, 1945–1995. [s.l.]: Harvard University Asia Center, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01088-8. 
  9. ↑ Titsingh, Isaac. (1834). Nihon Ōdai Ichiran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society, Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland. OCLC 5850691
  10. ↑ Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842 (anglicky)
  11. ↑ a b HOYE, Timothy. Japanese Politics: Fixed and Floating Worlds. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online. ISBN 9780132712897. S. 78. 
  12. ↑ HENSHALL, Kenneth. A History of Japan: From Stone Age to Superpower. London: Palgrave Macmillan, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-230-34662-8. S. 15–16. 
  13. ↑ SMITS, Gregory J. Political Thought in Japanese Historical Writing: From Kojiki (712) to Tokushi Yoron (1712). [s.l.]: Wilfrid Laurier University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 9780889209978. S. 30–32. 
  14. ↑ VOGEL, Ezra F. China and Japan: Facing History. [s.l.]: Harvard University Press, 2019. Dostupné online. ISBN 9780674240766. S. 15–17. 
  15. ↑ a b c d GLUCK, Carol. Japan's Modern Myths: Ideology in the Late Meiji Period. [s.l.]: Princeton University Press, 1985. ISBN 978-0-691-05449-0. (cloth). 
  16. ↑ ASTON, William G. Nihongi: Chronicles of Japan from the Earliest Times to A.D. 697. London: The Japan Society of the UK, 1896. Dostupné online. ISBN 9780524053478. 
  17. ↑ Yuk Tung Liu (2018). Conversion between Western and Chinese Calendar.
  18. ↑ SHILLONY, Ben-Ami. Enigma of the Emperors: Sacred Subservience in Japanese History. [s.l.]: [s.n.], 2021. Dostupné online. ISBN 9789004213999. S. 9. 
  19. ↑ RUOFF, Kenneth J. Japan's Imperial House in the Postwar Era, 1945–2019. [s.l.]: BRILL, 2021. Dostupné online. ISBN 978-1-68417-616-8. S. 25. 
  20. ↑ Evolution of the Meiji State : Outline [online]. [cit. 2020-09-04]. Dostupné online. 
  21. ↑ Emperor JINMU [online]. [cit. 2005-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 19, 2006. 
  22. ↑ a b 【主張】建国記念の日 国家の存続喜び祝う日に [online]. 2019-02-11 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (japonsky) 
  23. ↑ 皇室と神社本庁の関係 皇位継承問題で歴史の岐路に [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (japonsky) 
  24. ↑ LANGE, Stephen. Emperor Hirohito and Shōwa Japan: A Political Biography. [s.l.]: Routledge, 1992. ISBN 978-0-415-03203-2. (cloth) (paper). 
  25. ↑ 屈指の「祝日大国」日本、ちゃんと休めていますか [online]. 2021-05-08 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (japonsky) 
  26. ↑ 建国記念の日に関する世論調査 [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  27. ↑ What is national foundation day? (建国記念の日とは) [online]. February 11, 2019 [cit. 2021-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 14, 2019. 
  28. ↑ 衆議院議員滝沢幸助君提出國史と國語に關する質問に対する答弁書 [online]. 1987-11-17 [cit. 2021-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 24, 2021. 
  29. ↑ 政府主催の奉祝式典を要望／日本の建国を祝う会／憲法改正への訴え相次ぐ [online]. 機関紙連合通信社, 2020-02-13 [cit. 2021-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 11, 2021. 
  30. ↑ 建国記念の日奉祝中央式典／神社本庁 [online]. 宗教新聞, 2021-03-18 [cit. 2021-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne October 10, 2021. 
  31. ↑ National Foundation Day Celebration Parade [online]. February 11, 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 14, 2020. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Den_vzniku_Japonska&oldid=22576078“