Den Kastilie a Leónu
| Den Kastilie a Leónu | |
|---|---|
 Monolit „Obelisk“, postavený v roce 1889 na památku Marie Pachecové, Juana Lópeze de Padilla, Juana Bravy a Francisca Maldonada | |
| Oficiální název | španělsky: Día de Castilla y León |
| Jiný název | Día Nacional de Castilla (Národní den Kastilie), Día de Villalar (Den Villalaru) |
| Slavený | Kastilie a León, Španělsko |
| Druh | historický, národní |
| Datum | 23. dubna |
| Zvyky a tradice | koncerty, jarmarky, květiny, folklorní tance, pikniky, politické projevy, pouliční divadlo |
Den Kastilie a Leónu (španělsky: Día de Castilla y León) je svátek slavený 23. dubna v autonomním společenství Kastilie a León, které je součástí Španělska. Datum připomíná výročí bitvy u Villalaru, v níž kastilští rebelové zvaní komunéři utrpěli zdrcující porážku od královských vojsk krále Karla I. během povstání komunérů 23. dubna 1521.
Připomínka bitvy u Villalaru byla úzce spojena s liberální politikou ve Španělsku od konce 18. století až do 70. let 20. století, protože konzervativci obecně sympatizovali s královskou vládou. S pádem vlády generála Franca se den rozšířil na obecnější oslavu kastilského nacionalismu, nikoli jen liberální politiky. Vláda Kastilie a Leónu stanovila 23. duben jako oficiální svátek v roce 1986, i když se oslavy konaly každoročně již o deset let dříve ve Villalaru.
Den 23. dubna je také svátkem svatého Jiří, což způsobuje určité prolínání obou svátků.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Vnímání bitvy u Villalaru jako symbolu španělských liberálů sahá do konce 17. a počátku 18. století. León del Arroyal, významný ekonom a protoliberál, uvedl ve druhé polovině 18. století, že Villalar byl „posledním dechem kastilské svobody“. Kastilští komunéři získali své první větší uznání během Trienio Liberal, tří let liberální vlády v letech 1820–1823. Člen odboje Juan Martín Díez, přezdívaný El Empecinado, organizoval výpravu do Villalaru, aby našel ostatky Padilly, Brava a Maldonada, popravených vůdců povstání. Tyto události vyvrcholily festivalem a oslavou povstání komunérů na náměstí ve Villalaru 23. dubna 1821.
Členové levicových tajných společností často odkazovali na povstání ve svých názvech, jako například „Los Comuneros“ nebo „Synové Padilly“. Používali také purpurový prapor, vlajku, kterou vztyčili komunérští rebelové. I když oslavy po návratu Bourbonů na španělský trůn po určitou dobu utichly, některé nedlouho vládnoucí liberální vlády tohoto období si Villalar a komunéry příležitostně připomínaly. Například prezident Francisco Pi y Margall z První španělské republiky prohlásil, že „Kastilie byla mezi prvními národy Španělska, které přišly o své svobody ve Villalaru pod prvním králem rodu Habsburků.“
Na počátku 20. století se objevily další pokusy o oslavy ve Villalaru. Mezi nimi byl návrh Josého Maríi Zority Díeze, liberálního poslance za Valladolid, který zvlášť požádal o finanční prostředky na připomínku bitvy u Villalaru. Byly také různé žádosti a přípravy na oslavu čtyřstého výročí bitvy v roce 1923; městská rada v Palencii navrhla začátkem roku 1923, aby „23. dubna všichni představitelé Kastilie šli na pole Villalaru a přísahali u kastilského Svatého grálu na místě pádu... Ve stejný den a ve stejný čas všechny města Kastilie věnují minutu ticha hrdinům Villalaru.“ Tyto pokusy o oslavu 23. dubna však měly jen malý dopad.
Historie a oficiální uznání
[editovat | editovat zdroj]
Na počátku 70. let byla pověst komunérů značně rehabilitována díky převážně pozitivnímu zobrazení historiky jako José Antonio Maravall, Juan Ignacio Gutiérrez Nieto a Joseph Pérez. V roce 1976 se ve Villalaru sešlo asi 400 lidí. Ačkoli je Guardia Civil násilně rozehnala, setkání v následujícím roce bylo mnohem větší, s téměř 20 000 účastníky, kteří přišli oslavit bitvu a zorganizovat kastilské skupiny. Setkání pokračovala neoficiálně až do roku 1986, kdy vláda tehdy nově uznaného autonomního společenství Kastilie a Leónu udělila svátku oficiální status.
Dne 22. dubna 1987 zemřel ve Villalaru šestnáctiletý punker během rvačky mezi punkery a heavymetalisty ve městě. Oběť byla dvakrát bodnuta nožem.[1] Pachatel byl zadržen 27. dubna a přiznal se k útoku.[2] Koncem září téhož roku se útočník údajně kvůli depresivní epizodě oběsil ve věznici Villanubla ve Valladolidu.[3]
Moderní podoba oslav
[editovat | editovat zdroj]
Oslavy obvykle začínají večer 22. dubna vystoupeními hudebních skupin a otevřením zóny s volným kempováním na noc. Ráno 23. dubna probíhají hlavní ceremonie u monolitu postaveného na počest komunérů. Každá politická strana u monolitu pokládá květiny a pronáší proslov. Během dne se politické aktivity a projevy střídají s tanci, hudebními koncerty, sportovními aktivitami, výstavami, pouličním divadlem a dalšími rekreačními aktivitami s kastilskou tematikou.
Subjekt odpovědný za organizaci infrastruktury potřebné k oslavám v moderní době je Nadace Villalar Kastilie a Leónu (Fundación de Castilla y León).[4]
Účast
[editovat | editovat zdroj]
.svg){kind=link}
| Rok | Minimum | Maximum |
|---|---|---|
| 1976 | 400[5] | 600 |
| 1977 | 15 000[6] | 25 000 |
| 1978 | 200 000 | 250 000 |
| 1979 | 80 000 | 100 000 |
| 1980 | 30 000 | 50 000 |
| 1981 | 9 000 | 15 000 |
| 1982 | 30 000 | 30 000 |
| 1983 | 10 000 | 10 000 |
| 1984 | 10 000 | 30 000 |
| 1985 | 15 000 | 25 000 |
| 1986 | 4 000 | 10 000 |
| 1987 | 10 000 | 15 000 |
| 1988 | 6 000 | 10 000 |
| 1989 | 2 000 | 3 500 |
| 1990 | 3 000 | 5 000 |
| 1991 | 7 000 | 7 000 |
| 1992 | 5 000 | 10 500 |
| 1993 | 9 000 | 10 000 |
| 1994 | 5 000 | 8 000 |
| 1995 | 3 500 | 3 500 |
| 1996 | 10 000 | 10 000 |
| 1997 | 15 000 | 20 000 |
| 1998 | 20 000 | 20 500 |
| 1999 | 30 000 | 30 500 |
| 2000 | 5 500 | 6 500 |
| 2001 | 18 000 | 20 000 |
| 2002 | 38 000 | 40 500 |
| 2003 | 25 ,000 | 40 000 |
| 2004 | 25 000 | 35 000 |
| 2005 | 19 000[7] | 40 000[8] |
| 2006 | 22 000[9] | 22 200[10] |
| 2007 | 25 000[11] | 25 000[11] |
| 2008 | 20 000[12] | 22 000[13] |
| 2009 | 26 000[14] | 26 000[15] |
| 2010 | 20 500[16] | 25 000[17] |
| 2011 | 16 000[18] | 16 000[19] |
| 2012 | 15 000[20] | 15 000[21] |
| 2013 | 20 000[22] | 20 000[23] |
| Zdroj: Pérez y Pérez (2005), s. 317 | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Castile and León Day na anglické Wikipedii.
- ↑ DIOS, Luis Miguel de. Un joven 'punk' muere apuñalado en una reyerta en Villalar de los Comuneros. El País. 1987-04-24. Dostupné online [cit. 2025-01-25]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ DIOS, Luis Miguel de. Detenido el presunto autor de la muerte de un joven 'punk' en Villalar de los Comuneros. El País. 1987-04-28. Dostupné online [cit. 2025-01-25]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ RODRÍGUEZ, Gonzalo. Abierta una investigación sobre la muerte en la cárcel del presunto asesino de un joven en Villalar. El País. 1987-09-29. Dostupné online [cit. 2025-01-25]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ Organización de la fiesta. Fundación Villalar [online]. 2014-01-04 [cit. 2025-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ El Villalar perseguido,1976. www.rtvcyl.es [online]. 2010-04-17 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Villalar en libertad: el origen del rito, 1977. www.rtvcyl.es [online]. 2010-04-17 [cit. 2013-01-03]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Más de 19.000 personas acuden a Villalar para celebrar la fiesta y expresar reivindicaciones en el Día de CyL. Noticias Interbusca [online]. 2014-01-04 [cit. 2025-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ PCAS-TC – Página web del Partido Castellano-Tierra Comunera (PCAS-TC). Conoce nuestro partido, el proyecto político y quiénes lo componemos. [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ICAL. 22.000 personas festejan en Villalar el Día de Castilla y León, en una jornada que se vistió de 'morao'. La Opinión de Zamora [online]. 2006-04-24 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ESCRIBANO, S. 22.200 personas refrendan el Villalar más unido de la historia de la comunidad. El Norte de Castilla [online]. 2006-04-24 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b 20MINUTOS. Fiesta muy veraniega con 25.000 personas en Villalar. www.20minutos.es - Últimas Noticias [online]. 2007-04-24 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Unas 20.000 personas acudieron a la carpa de Villalar en una fiesta sin incidentes | elmundo.es. www.elmundo.es [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
- ↑ CABALLERO, NIEVES. Mucha bandera y mucha pancarta. El Norte de Castilla [online]. 2008-04-24 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ 20MINUTOS. Villalar: la fiesta de las 26.000 miradas. www.20minutos.es - Últimas Noticias [online]. 2009-04-23 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ VELA, VÍCTOR M. El buen tiempo calienta Villalar. El Norte de Castilla [online]. 2009-04-24 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ 20MINUTOS. Adolfo Delibes lee el Manifiesto de Villalar ante más de 20.500 personas. www.20minutos.es - Últimas Noticias [online]. 2010-04-23 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Villalar, la fiesta de todos | Castilla y León | elmundo.es. www.elmundo.es [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Casi 16000 personas disfrutan de una Fiesta de Villalar con sabor a elecciones. La Razón [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
- ↑ 16.000 resisten en Villalar | Castilla y León. www.elmundo.es [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
- ↑ RTVCYL. Cerca de 15.000 personas desafían al frío en Villalar. RTVCYL [online]. 2012-04-23 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ ICAL. Castilla y León se viste de fiesta en Villalar de los Comuneros. La Gaceta de Salamanca [online]. 2012-04-23 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ I, F. Sin nostalgia del Manifiesto de Villalar. ABC.es [online]. 2013-04-24 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Más de 20.000 personas viven el Día de Castilla y León en Villalar. Teinteresa [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PÉREZ Y PÉREZ, Federico. Castilla y León: Autonomía dividida. De la Guerra de las Comunidades a la campa de Villalar de los Comuneros (1520–2004). Burgos: Dossoles, 2005. ISBN 84-87528-92-9.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Text zákona, kterým se tento svátek ustanovil (španělsky)