Delfín dlouholebý
 Delfín dlouholebý | |
|---|---|
 delfín dlouholebý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Infrařád | kytovci (Cetacea) |
| Malořád | ozubení (Odontoceti) |
| Čeleď | delfínovití (Delphinidae) |
| Rod | delfín (Stenella) |
| Binomické jméno | |
| Stenella longirostris (Gray, 1828) | |
 rozšíření delfína dlouholebého | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Delfín dlouholebý (Stenella longirostris) patří k nejobratnějším kytovcům a je proslulý svými akrobatickými kousky ve vzduchu. Má štíhlý dlouhý zobák a nápadně vysokou hřbetní ploutev trojúhelníkového tvaru. Existují čtyři poddruhy delfína dlouholebého, lišících se hlavně tvarem těla, velikostí a zbarvením. Dospělý jedinec váží 45–75 kg[2] a dorůstá délky 1,3–2 m. Zbarvení těla je černé nebo tmavě šedé, spodní část těla je světlá nebo i bílá, okraje očí a pysků jsou černé.
Chování
[editovat | editovat zdroj]
Žije v hejnech, která mohou mít stovky až tisíce členů. Živí se malými rybami a hlavonožci, pro které se potápí do středních hloubek.[3] Loví v noci, s výjimkou poddruhu S. l. roseiventris, který se živí na útesech během dne rybami a bezobratlými. Když vyskakuje z vody, skáče až tři metry nad hladinu[4], přitom různě prohýbá tělo, vlní se nebo se otáčí kolem podélné osy až sedmkrát při jediném skoku. Význam tohoto chování není znám,ale pravděpodobně kvůli zábavě.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Místy obývá teplé vody mírného pásma, ale hlavně tropická moře mezi 40° severní šířky a 40° jižní šířky.[3] Poddruh S. l. longirostris se vyskytuje především v okolí ostrovů v Atlantiku, v Indickém oceánu a v západní a střední části Pacifiku, nejjižněji byl zaznamenám na Novém Zélandu. S. l. orientalis obývá pelagické oblasti ve východním Tichém oceánu, areál poddruhu S. l. centroamericana zahrnuje kontinentální šelf východního Tichého oceánu v pásu od Tehuantepeckého zálivu až k pobřeží Kostariky. Nejmenší poddruh, S. l. roseiventris, obývá Thajský záliv a mělká moře Jihovýchodní Asie.[3]
V Tichém oceánu žijí delfíni dlouholebí i daleko od pevniny, jinde se vyskytují spíše v blízkosti ostrovů či v zálivech.[3] Často se objevují ve společnosti delfínů mexických a tuňáků žlutoploutvých.[3] S. l. roseiventris obývá výhradně korálové útesy.
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Kvůli své tendenci shlukovat se s hejny tuňáků je delfín dlouholebý častou obětí jejich lovu. Populace poddruhu S. l. orientalis poklesla v důsledku rybolovu o 65% a v Červené knize ohrožených druhů je proto veden jako zranitelný druh.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ BURNE, David. Zvíře. Překlad RNDr. Jiří Šmaha. Praha: Euromedia group - Knižní klub, 2001. 624 s. ISBN 80-242-0862-8. S. 171.
- ↑ a b c d e f Bearzi, G., Bjørge, A., Forney, K.A., Hammond, P.S., Karkzmarski, L., Kasuya, T., Perrin, W.F., Scott, M.D., Wang, J.Y. , Wells, R.S. & Wilson, B. Stenella longirostris [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2012 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/komu-je-nejvic-do-skoku-nejlepsi-skokani-mezi-zviraty
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BURNE, David. Zvíře. Překlad RNDr. Jiří Šmaha. Praha: Euromedia group - Knižní klub, 2001. 624 s. ISBN 80-242-0862-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu delfín dlouholebý na Wikimedia Commons 
Taxon Stenella longirostris ve Wikidruzích
