Dei Sečen
| Dei Sečen | |
|---|---|
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | 13. století |
| Choť | Čotan[1] |
| Děti | Börte[1] Anchen[2] Huohu[2] |
| Rod | Chongirati |
| Příbuzní |  Q62084958[3] (bratr)Džuči, Čagataj, Ögedej, Tolujchán, Qojin, Alahaibieji, Tümelün, Chechiyegen a Yeli'andun (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Dei Sečen (mongolsky: ᠳᠡᠢ ᠰᠡᠴᠡᠨ, tedy Dei Sečen; čínsky: 特薛禪, tedy Tè Xuēchán) byl na přelomu 12. a 13. století náčelníkem kmene Chongirati, který sídlil na jihovýchodním okraji mongolských stepí severně od Velké čínské zdi, v dnešním vnitřním Mongolsku.[4]
Se svou manželkou Čotanou měl nejméně tři děti, dva syny Ančena a Qogu a dceru Börte. Všem dětem vybíral pečlivě partnery, aby manželství posilovala postavení kmene. Synům našel nevěsty z mongolské vládnoucí rodiny Bordžiginů, takže jeho vnoučata měla právo na císařský trůn.[5] Zajímavý sňatek zařídil také pro svou dceru, už když byla malá, zasnoubil ji s tehdy devítiletým Temüdžinem, později známým jako Čingischán.[6] Součástí zásnubní dohody bylo, že chlapec stráví zbytek dětství v kmeni Onggirat. To malému Čingischánovi nejspíš zachránilo život, protože jeho otec Jesugej byl cestou z výpravy, na které chlapce předal do nové péče, otráven během oběda Tatary. Když Temüdžin a Borte vyrostli, došlo k naplnění dohody a sňatku. Součástí nevěstina věna byla černá kuna, kterou později Čingischán věnoval Togrulovi, turkickému chánovi a získal tím podporu kmene Keraitů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dei Sechen na anglické Wikipedii.
- ↑ a b ᠮᠣᠩᠭᠣᠯ ᠤᠨ ᠨᠢᠭᠤᠴᠠ ᠲᠣᠪᠴᠢᠶᠠᠨ. 1240. Dostupné online.
- ↑ a b Biografická databáze čínských historických postav.
- ↑ Rašíd al-Dín Hamadání: جامع التواريخ. 14. století.
- ↑ ALLSEN, Thomas. The rise of the Mongolian empire and Mongolian rule in north China. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-1-139-05474-4. S. 321–413.
- ↑ LANDA, Ishayahu. “Loyal and Martial” until the End: The Qonggirad Princes of Lu 鲁 in Yuan Political Architecture. Monumenta Serica. 2020-01-02, roč. 68, čís. 1, s. 137–167. Dostupné online [cit. 2025-01-10]. ISSN 0254-9948. DOI 10.1080/02549948.2020.1748299. (anglicky)
- ↑ DE RACHEWILTZ, Igor. The Secret History of the Mongols. [s.l.]: BRILL Dostupné online. ISBN 978-90-04-15363-9, ISBN 978-90-474-1839-9.