David Beck (malíř)
| David Beck | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. května 1621 Delft |
| Úmrtí | 19. prosince 1656[1] Haag |
| Povolání | malíř a sběratel umění |
| Významná díla | Louis De Geer the Elder (1587 - 1652) Queen Christina of Sweden (1626 - 1689) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
David Beck (25. května 1621, Delft – 19. prosince 1656, Haag) byl nizozemský malíř, portrétista, člen spolku Bentvueghels, kde dostal přezdívku „Gulden scepter“.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
David Beck se narodil v Delftách, byl pojmenován podle svého strýce, známého básníka z Arnhemu.[2] Byl synem ředitele školy v Delftu Hendrika Becka a Evy Aelbrechtsdr. Schoonharenové (†1640). Stal se žákem malíře Michiela Jansza van Mierevelta, významného portrétisty. Po smrti matky v roce 1640 se přestěhoval do Londýna, kde se připojil k ateliéru Anthonyho van Dycka jako jeho žák a asistent. Bohužel měl málo času učit se od samotného Van Dycka, který zemřel v roce 1641, tedy po roce pobytu Becka v Londýně.
David Beck byl úspěšný a také rychlý malíř, maloval hlavně portréty. Anglický král Karel I. Stuart tak užasl nad rychlým způsobem Beckovy malby, že zvolal: "Vskutku! Becku, myslím, že byste mohl namalovat i jedoucí vůz" a požádal jej, aby učil jeho syny kresbě.[3] Po vypuknutí anglické občanské války, která nakonec vedla k popravě Karla I., odešel Beck z Anglie a vstoupil do služeb francouzského krále Ludvíka XIII.
Po krátkém působení na dánském královském dvoře byl v roce 1647 jmenován dvorním malířem švédské královny Kristiny. Beck namaloval různé švédské generály a politiky, jako například Lennarta Torstensona, Axela Oxenstiernu a Louis de Geera. Na příkaz královny navštívil několik cizích zemí, kde maloval portréty místních panovníků a na oplátku jim daroval portrét Kristiny.[4]
V Heidelbergu Beck těžce onemocněl a upadl do bezvědomí. Byl považován za mrtvého, svléknut a položen na postel. Nakonec se probral potom, co mu jeho dva popíjející sluhové drželi pod nosem sklenku vína.[5]
Beck navštívil Antverpy, Brusel a Řím, kde se stal členem Bentvueghels.[6] Po Kristinině konverzi a přesídlení do Říma pro ni znovu začal pracovat a maloval portréty italských vládců. V roce 1656 ji následoval do Francie a požádal ji o dovolení navštívit své přátele a rodinu v Nizozemsku; podle Houbrakena si ale jeho odjezd královna nepřála, protože se obávala, že se Beck již nevrátí.[7] Zemřel v Haagu v témže roce; s jeho smrtí je spojováno podezření na otravu. Jeho ostatky byly převezeny do Rotterdamu, kde byl Beck pohřben 22. prosince.[1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků David Beck na anglické Wikipedii a David Beck na nizozemské Wikipedii.
- ↑ a b David Beck. RKD — Netherlands Institute for Art History [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOUBRAKEN, Arnold. De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen. Tweede deel [Dále jen Houbraken (1719)]. Amsterdam: [s.n.], 1719. Dostupné online. S. 83. (nizozemsky)
- ↑ CHISHOLM, Hugh (Ed). "Beck, David". Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (11th ed.). Cambridge University Press. 1911, S. 608.
- ↑ WURZBACH, Alfred von. Niederländisches Künstlerlexikon: mit mehr als 3000 Monogrammen (Band 1). Wien und Leipzig: Verlag Halm und Goldmann, 1906. Dostupné online. S. 67. (německy)
- ↑ Houbraken (1719), s. 86–87
- ↑ Houbraken (1719), s. 85
- ↑ Houbraken (1719), s. 83–84
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu David Beck na Wikimedia Commons
