Danilo Kiš
| Danilo Kiš | |
|---|---|
 Danilo Kiš na černohorské poštovní známce | |
| Narození | 22. února 1935 Subotica |
| Úmrtí | 15. října 1989 (ve věku 54 let) 10. obvod |
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Místo pohřbení | Alej zasloužilých občanů na Novém hřbitově v Bělehradě |
| Povolání | básník, romanopisec a scenárista |
| Alma mater | Fakulta jazyků Bělehradské univerzity (do 1958) |
| Ocenění | Literární cena NIN (1972) Andrićova cena (1983) rytíř Řádu umění a literatury (1984) Ceba žebříčku Südwestrundfunk (1988) |
| Manžel(ka) | Mirjana Miočinović |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Danilo Kiš (srbskou cyrilicí Данило Киш, 22. února 1935 Subotica — 15. října 1989 Paříž) byl srbský spisovatel a korespondenční člen SANU (Srpska akademija nauka i umetnosti). Je považován za prvního postmoderního srbského autora.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Subotici v rodině maďarského žida Eduarda Kiše a Černohorky Milici Dragićevićové. V letech 1937 až 1942 žil v Novém Sadu, kde dokončil první třídu základní školy. Po protižidovských a protisrbských pogromech rodina odešla k otcovým příbuzným do vesnice Kerkabarabás v západním Maďarsku[2], kde školu dokončil a studoval i na dalších dvou gymnáziích[zdroj?]. Roku 1944 byl Kišův otec odvezen do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, odkud se nevrátil. Po válce byl roku 1947 zbytek rodiny repatriován do Černé Hory, kde se usídlil v Cetinji, historické metropoli země. Tam Kiš žil až do doby dokončení střední školy; vysokoškolské vzdělání získal na Filologické fakultě Bělehradské univerzity[2], kterou studoval v letech 1954 až 1958.
Kiš byl literárně činný od konce 40. let, kdy začal skládat básně a poezii rovněž překládal. Roku 1962 vyšla jeho první kniha, souborné vydání románů Mansarda a Žalm 44. V 60. a 70. letech působil také jako lektor srbochorvatštiny ve Francii, od roku 1979 žil v Paříži.[2]
Kiš se v roce 1962 oženil s Mirjanou Miočinovićovou, žil s ní až do rozvodu v roce 1981. Následující léta strávil s Pascale Delpechovou, se kterou žil až do konce svého života. Zemřel roku 1989 na rakovinu plic[2]. Pochován byl v Bělehradě na Novém hřbitově.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Kiše proslavily hlavně romány, v roce 1962 mu dva vyšly jako jeho první kniha. Volnou trilogii vzpomínek na dětství a rodinu nazvanou Rodinný cirkus (Porodični cirkus) tvoří soubor povídek Ze sametového alba (Rani jadi, 1969, česky 1974 a 2000), román Zahrada, popel (Bašta, pepeo, 1965, česky 2000) a román Přesýpací hodiny (Peščanik, 1972). Tematikou nacistických vyhlazovacích táborů se zabývá román Žalm 44 (Psalam 44, 1962). V dílech, jakými jsou například Hrobka pro Borise Davidoviče (Grobnica za Borisa Davidoviča: sedam poglavlja jedne zajedničke povesti, 1976) nebo Encyklopedie mrtvých (Enciklopedija mrtvih, 1983) dokumentárním způsobem rozvinul příběhy obětí stalinské totality – poukazuje na časté zrady, klamy či lži.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JERKOV, Aleksandar. Od modernizma do postmoderne. Priština: Jedinstvo, 1991. S. 168. (srbochorvatština)
- ↑ a b c d KIŠ, Danilo. Ze sametového alba; Zahrada, popel. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 280 s. ISBN 80-204-0867-3. Kapitola Chronologie života a díla Danila Kiše (autor Dušan Karpatský), s. 272–275.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Danilo Kiš na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Danilo Kiš
- www.danilokis.org
