Daniel Ignatius Nitsch
| Pater Daniel Ignatius Nitsch SJ | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | jezuité |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 16. března 1651 |
| Místo narození | Praha |
| Datum úmrtí | 22. června 1709 (ve věku 58 let) |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | kazatel a překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Daniel Ignatius Nitsch (16. března 1651, Praha - 22. června 1709, tamtéž) byl český jezuitský kněz, autor česky mluvených i psaných kázání, jejichž knižní soubor je významným dílem české barokní homiletické literatury.
Do jezuitského řádu Nitsch vstoupil roku 1666. Kazatelsky působil hlavně na Těšínsku.
Jeho vrcholným dílem je kniha Berla královská Jezu Krista, která vyšla roku 1709 ve dvou dílech. Lexikon české literatury styl zde shromážděných kázání charakterizuje takto: "Rozsáhlá, složitě stavěná souvětí jsou zaplavena živými, výraznými, smyslově naléhavými obrazy, čerpanými z podivuhodně bohatého představového fondu; metafory, přirovnání, synonyma, slovní hříčky jsou hromaděny do výčtů uspořádaných podle proměnlivého vzorce; intonační linie věty se neustále mění efektně vkládanými řečnickými otázkami a zvoláními."[1] Nicméně tento styl byl již v Nitschově době patrně vnímán jako afektovaný a vyumělkovaný, k čemuž poukazuje Nitschova předmluva k druhému dílu knihy, kde explicitní i implicitní námitky odráží. Nitsch se zde hájí tím, že užívá češtiny Veleslavínovi, což nicméně naznačuje, že jeho jazyk mohl být ve své době vnímán jako archaický. K ukázání rozmanitosti a bohatosti češtiny má Nitsch důvody vlastenecké.
Zajímavostí je, že s Nitschovým odkazem je spjata jedna z největších plagiátorských afér v české akademické sféře po roce 1989.[2] Libor Pavera o Nitschovy sepsal habilitační práci, na jejímž základě získal docenturu na Slezské univerzitě v Opavě. Studie pak vyšla i knižně pod názvem Kazatel Daniel Nitsch: kapitola z barokní homiletiky (Brno, Istenis 2003). V recenzi v časopise Tvar (20/2003) pak doktorandka Ostravské univerzity Hana Kusáková odhalila, že autor monografii téměř ze dvou třetin vystavěl na doslovném nepřiznaném opisu rozsáhlé rukopisné studie profesora Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži Františka Němce (1911-1945), přičemž plagiátor vycházel jak z originálu Němcova rukopisu, uloženého v Památníku Petra Bezruče v Opavě, tak z jeho fotografické kopie, uložené v pozůstalosti literárního historika Josefa Vašici (1884-1968) v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[3] To vzápětí potvrdily další recenze archiváře Miloše Sládka v časopisech Aluze a Literární archiv a Jana Linky v časopise Česká literatura.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ OPELÍK, Jiří (ed). Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 3/I M–O [online]. Praha: Academia, 2000 [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
- ↑ ŠINDLER, Jan. Opisoval jste, kolego. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Kazatel Daniel Nitsch. Knihovna Památníku národního písemnictví [online]. [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
