Dům čp. 76 (Kolín)
| Dům čp. 76 v Kolíně | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Poloha | |
| Adresa | Karlovo náměstí čp. 76, Kolín,  Česko |
| Ulice | Karlovo náměstí |
| Souřadnice | 50°1′43,66″ s. š., 15°12′5,28″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40067/2-779 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům čp. 76 je nárožní jednopatrová budova na severní straně Karlova náměstí v Kolíně. Sklepy a část přízemních nosných konstrukcí se dochovaly ze 13. století. Na gotickém základě byl postaven barokní dům v 18. století, který byl přestavován také v první polovině 19. století. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původně gotická stavba ze 13. století byla společně se sousedním domem do roku 1494 první kolínskou radnicí. V tomto roce přenechal rytíř Jan z Dobřenic Kolerovský dům městu a jeho přestavbou vznikla nová radnice.[2][3]
Rohový dům vedle radnice vystřídal řadu majitelů, k nimž patřili například Mikuláš Cerhenský z Dražic (nebo Dražovic).[4] Krátce zde bydlel Jan Rosacius Sušický se svou ženou Annou Pachtovou. Dům koupili v roce 1583 od Jindřicha Krčína z Jelčan, bratra Jakuba Krčína. Jan Rosacius zemřel během roku 1584. Vdova Anna se znovu provdala za Mikuláše Alethina a dům prodala svému strýci a členovi městské rady Janovi z Vladoře. Paní Anna z Dohalic, vdova po Janu Mlázovském z Těšnice a Jiřím Šťastném z Bubna vlastnila dům od roku 1599. Mezi další majitele patřili například Jan z Michalovic, purkrabí na Radimi nebo Jan Michal Jírka.[5]
Mezi lety 1777–1902 dům vlastnila rodina Morstadtů z Breisgau. Na průčelí domu je umístěna pamětní deska (odhalená koncem roku 2002) malíře Vincence Morstadta, který se zde v roce 1802 narodil. V první třetině 19. století provedl klasicistní přestavbu Josef Morstadt. Asi mezi lety 1822–1866 měl ve dvoře domu ateliér první kolínský fotograf Heinrich Teichtner.[6] V roce 1865 byla založena Občanská záložna v Kolíně, která v počátcích svého působení úřadovala také Mordstadtově domě. Koncem 19. století zde krátce sídlila Úvěrní banka[7]
Ve 20. století do roku 1960 patřil dům rodině Mašínových. V restituci jim byl vrácen v roce 1999. Mezi lety 1994–1995 byla provedena rekonstrukce objektu za účelem komerčního využití.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jednopatrový barokní dům byl postaven na gotických základech. Sklepení zůstalo zachováno. Nárožní stavba byla situovanou do severní fronty kolínského náměstí. Fasáda je členěna šesti okenními osami. V osách druhých oken z levé i pravé strany domu se nachází ve střeše zděné vikýře s obdélnými otvory. Střížku mají ve vrcholu prohnutou a krytou prejzy.[8]
Hlavní část domu pokračuje krátkým dvorním křídlem, které ohraničuje úzký dvorek zakončený zdí. Severní konec dvorního křídla je prodloužen novodobou patrovou přístavbou a severozápadní roh domu přízemním provozním přístavkem.[1]
Původní arkády podloubí hlavní části domu jsou nahrazeny obdélnými výkladci, zdobené po stranách pilastry[9]. Fasádu člení kordonová římsa. První patro zakončuje vystupující hlavní římsa. Vertikálně člení fasádu tři lizény, které jsou přerušeny kordonovou římsou.[8] Orámování oken v prvním patře je štukové s klasicistními rysy.
Objekt je na levé straně prodloužen do nádvorní strany, kde navazuje na tzv. novou radnici.[8] Vchod je ve střední ose domu pravoúhlým portálem se světlíkem v nadpraží. Chodba prochází celým domem až do dvora. V levé polovině zadní části chodby vede schodiště k chodbám v patře a mezipatře. Přízemní místnosti a původní podloubí jsou klenuta plackovou klenbou. Chodby jsou klenuty valenou místy hřebínkovou klenbou. V patře jsou stropy rovné. Nádvorní křídlo se dvěma nízkými poschodími končí ve výši prvního patra hlavní budovy. Křídlo má v poschodí valenou klenbu s výsečemi. Do bytů se zde vchází otevřenými pavlačemi, kam vedou chodby ze schodiště. Stavebními úpravami se celková dispozice objektu narušila.[10]
Sklep je tvořen systémem na sebe navazujících prostor. Stejné uspořádání mají i další dvě podlaží. Na levé straně přízemí na sebe navazuje šest místností s valenou klenbou. Dvě přední místnosti zdobí lunety. Chodba odděluje pět místností na pravé straně domu. Interiér prvního patra navazuje na dispozici přízemí.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Měšťanský dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-14]. Dostupné online.
- ↑ PETRÁKOVÁ, Martina. Vybrané kapitoly z právních dějin města Kolína. 2009 [cit. 2025-02-12]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. Dostupné online.
- ↑ VOREL, Petr. Český rybníkář Kunát mladší z Dobřenic (1465–1539). S. 59. Východočeský sborník historický [online]. Východočeské muzeum Pardubice, 1996 [cit. 13.2.2025]. S. 59. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. Městys Cerhenice [cit. 2025-02-13]. Dostupné online.
- ↑ JOSEF VÁVRA. Dějiny královského města Kolína nad Labem. [s.l.]: Tiskem a nákladem J.L . Bayera 479 s. Dostupné online. (Czech)
- ↑ a b Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz [online]. Start:2008- [cit. 2025-02-12]. Dostupné online.
- ↑ HOLOVSKÝ, Jan. Kolín 1850-1914. Hospodářský a urbanistický vývoj. dspace.cuni.cz. 2011-05-31. Dostupné online [cit. 2025-02-14].
- ↑ a b c Detail dokumentu - G0181658. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2025-02-14]. Dostupné online.
- ↑ a b STEJSKALOVÁ, Veronika. Josef Jedlička a jeho synové K regionální architektuře pozdního baroka (1702-1800). 2008 [cit. 2025-02-12]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu - G0181660. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2025-02-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dům čp. 76 na Wikimedia Commons
