Důl Karolina

Důl Karolína
	Výhled z OC Nová Karolina směrem na oblast dolu. Vlevo Trojhalí, vzadu areál Dolních Vítkovic
Základní údaje
Typ díla	hlubinný důl
Rozloha	135 ha
Maximální hloubka	550 m
Těžba	černé uhlí
Poloha
Stát	Česko
Kraj	Moravskoslezský
Okres	Ostrava-město
Revír	Ostravsko-karvinský revír
Souřadnice	49°49′42,6″ s. š., 18°17′12,48″ v. d.
Provozní údaje
Období těžby	1859–1910
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Karolina je bývalý černouhelný důl na území statutárního města Ostravy.

Historie

V Moravské Ostravě v blízkosti hotelu Palace^{[p. 1]} byla založena roku 1842 Moravsko-ostravskou uhelnou společností kutací jáma, kterou již v roce 1843 odkoupil bankéř Salomon Mayer Rothschild. Ten důl pojmenoval Karolina podle své manželky Caroline^{[p. 2]}. Na základě doložených nálezů uhelných slojí při hloubení jámy Karolína byly majiteli dolu uděleny propůjčky důlních měr 5. ledna 1844.^[1] V roce 1854 došlo k explozi důlních plynů, při které zahynulo 14 osob.^[2]^[3]

Roku 1864 byl ke Karolině připojen pomocný důl Antonín s větrní a vodní jámou. V roce 1870 byl důl Karolina spolu s koksovnou, dolem Antonín a dolem Šalomoun pronajat na 25 let nově vzniklé společnosti Uhelná důlní společnost a koksovna v Moravské Ostravě^{[p. 3]}.^[4] V roce 1895 pronajaté doly přešly pod výkonnou složku Vítkovické kamenouhelné doly společnosti Vítkovické horní a hutní těžířstvo. V roce 1895 pak byla Karolina a Antonín organizačně převedeny pod důl Šalomoun a od té doby byl důl Karolina pouze pomocnou jámou. V roce 1913 byl povrch dolu elektrifikován a v roce 1914 uvedena do provozu nová těžní budova. 15. listopadu 1931 byla z důvodu krize zastavena těžba uhlí na dole Šalomoun a jámy Karolína a Šalomoun převedeny pod správu dolu Hlubina. Omezování těžby v důlním poli a nedostatek financí na prohloubení jámy přes 250 m mohutné bezeslojné pásmo pod jakloveckými slojemi, to byly důvody k ukončení činnosti dolu Karolina v roce 1933.^[5]

Strojní vybavení

V roce 1859^{[p. 4]} byl na jámě Karolina hluboké 148 m instalován jednoválcový ležatý parní stroj s výkonem 40 HP.^[6] V roce 1871 byla jáma hluboká 189 m. V roce 1881 byl na těžní jámě instalován nový ležmý dvojitý (dvojčitý) parní těžní stroj. V roce 1897 byla jáma vyhloubena na konečnou hloubku 550,33 m.^[5] V roce 1928 byl v provozu elektrický těžní stroj Brown-Boweri o výkonu 370–500 HP vyroben v roce 1914.^[7] Těžní bubny měly průměr 2700 mm a šířku 1100 mm, lanovnice měly průměr 3000 mm. Rychlost jízdy 6 m/s s klecí pro dva vozíky. Počet osob v kleci 18, rychlost jízdy 6 m/s. Výška těžní věže vyrobené ve Vítkovických železárnách byla 18,3 m od ohlubně po střed lanovnic.^[8] Původní (údaj z roku 1884) těžní věž byla dřevěná o výšce 12,0 m s lanovnicí o průměru 3,5 m.^[9]

Větrání dolů Karolina a Šalomoun až do roku 1879 zajišťovala jáma Antonín. V roce 1878 byla zahájena výstavba nové větrné jámy Karolína v místě - dnes parčík před bankou ČSOB v Hollarově ulici. V roce byla větrná jáma o hloubce 118 m uvedena do provozu. Byla vybavená parním ventilátorem soustavy Rittinger vyrobeným ve Vítkovických železárnách. V roce 1891 byl instalován větrník soustavy Capell, které byly od roku 1906 poháněny elektrickými motory. V roce 1897 byl postaven záložní ventilátor. V roce 1897 byla jáma vyhloubena na konečnou hloubku 285,4 m.^[5] V roce 1928 byl v provozu větrník soustavy Hasbach vyroben ve Vítkovických železárnách z roku 1906, elektrický pohon AEG, Vídeň 75 m³/s a rezervní ventilátor Capell vyroben ve Vítkovických železárnách, z roku 1921, elektrický pohon Siemens-Suckert, Vídeň 61/78 m³/s.^[8]

Čerpání důlní vody bylo společné s dolem Šalomoun.

V roce 1928 bylo v provozu zařízení pro záplavku s výkonem 100 m³ za 8 hodin.

Těžba

Byly dobývány jaklovecké sloje ostravského souvrství metodou pilířováním nebo směrným stěnováním. Sloje měly mocnost 50 až 110 cm s úklonem 7–16°. Uhlí bylo dobýváno z hloubky až 620 m. Proti těžbě uhlí pod městem se postavilo zastupitelstvo Moravské Ostravy, které dosáhlo omezení těžby a od roku 1887 bylo stanoven ochranný pilíř. Ten zakazoval dobývání uhlí v hloubkách 118–355,5 m a postupně blokoval těžbu uhlí v důlním poli dolu Karolina.^[5] Těžba uhlí probíhala až do roku 1910, poté došlo k převedení těžby na důl Šalomoun. V roce 1910 bylo zahájeno třídění uhlí na společné třídírně, která byla přenesena z dolu Karolina na důl Šalomoun.^[3]^[7] V roce 1933 byl důl zlikvidován a těžební jáma zasypána. Větrní jáma Karolina sloužila k větrání dolu Šalomoun.

Doprava

K Vítkovickým železárnám od jámy Karolína byla vybudována S. M. Rothschildem železnice. Zahájení budování bylo v roce 1855, uvedení do provozu bylo 1. srpna 1856,přeprava uhlí byla pomocí koňských potahů. Záhy byla tato trať prodloužena až do Přívozu, délka trati 6 615 m. Od 1858 byl zaveden parní provoz. 1. března 1861 kupuje železnici Severní dráha císaře Ferdinanda.^[10]

Koksovna Karolina byla spojena úzkokolejnou dráhou se Žofinskou hutí a lanovou dráhou s dolem Terezie.

Údaje o dolu Karolína

Název	druh jámy	Založení	Hloubka [m]	Těžba	Vytěženo	Likvidace	Dobývací pole [ha]	Poznámka	Zdroj
Karolina těžní	těžní, vtažná	1842	550	1859–1910	těžba vykazována společně s dolem Šalomoun	1933	135^[11]	6 pater	^[12]
Karolina větrní	větrní	1878	285			1969
Antonín	otvírková, větrní	1846	193	důl v otvírkové fázi		1884	38,2^[11]	1 jáma, 3 patra

Koksovna Karolina

Důl přímo navazoval na koksovnu, elektrárnu, které byly vybudovány v místě Schüllerovy hutě, a Žofinskou huť. Koksovna, stojící poblíž od roku 1858, byla v provozu do roku 1982. Žofinská huť byla uzavřena v roce 1972 a elektrárna v roce 1974. Ještě do roku 1983 sloužila bývalá elektrárna jako teplárna pro zásobování Ostravy parou a teplou vodou. Zajímavostí byl samostatný chemický závod, který vznikl v roce 1926 z laboratorního provozu koksovny Karolina. Od roku 1953 byl označován jako Ostravit (podle důlní trhaviny). Produkoval řadu chemikálií, jejichž výroba byla ukončena v roce 1972.

Odkazy

Poznámky

↑ Dnes přestavba na vysokoškolské koleje. Rekonstrukce hotelu Palace
↑ Snacha S. M. Rothschilda se jmenovala Charlote
↑ Společnost vznikla v roce 1870. Zakladatelé byli bratři Gutmannové a Ignác Vondráček. Od roku 1889 společnost patřila pouze Gutmanům, kterým dědicové I. Vondráčka prodali své podíly. V roce 1896 byla společnost začleněna do Vítkovického horního a hutního těžířstva.
↑ Jemelka M. a kol.... c.d., s. 269 uvádí zavedení parního stroje už v roce 1843 (první moravský důl s těžním parním strojem)

Reference

↑ Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 71.
↑ MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 430.
↑ ^a ^b JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie I. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7368-953-7. S. 269.
↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 72.
↑ ^a ^b ^c ^d Od nálezu uhlí ... c.d., s. 73
↑ Od nálezu uhlí... c.d., s 72
↑ ^a ^b MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 43, 44.
↑ ^a ^b Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory
↑ KLÁT, Jaroslav. Ostravské těžní věže. Ostrava: [s.n.], 2004. S. 26. Tabulka 3.
↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 94, 95, 114.
↑ ^a ^b Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 211 a 212.
↑ MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 15, 31–33, 158, 193.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Karolina na Wikimedia Commons
Důl Karolina
Radní protestují, píše se rok 1858
Fotodokumentace z roku 2008 (před výstavbou obchodního centra)
Ostrava - Karolina

[1] Dnes přestavba na vysokoškolské koleje. Rekonstrukce hotelu Palace

[2] Snacha S. M. Rothschilda se jmenovala Charlote

[6] Společnost vznikla v roce 1870. Zakladatelé byli bratři Gutmannové a Ignác Vondráček. Od roku 1889 společnost patřila pouze Gutmanům, kterým dědicové I. Vondráčka prodali své podíly. V roce 1896 byla společnost začleněna do Vítkovického horního a hutního těžířstva.

[9] Jemelka M. a kol.... c.d., s. 269 uvádí zavedení parního stroje už v roce 1843 (první moravský důl s těžním parním strojem)

[:1-3] Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 71.

[4] MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 430.

[:42-5] JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie I. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7368-953-7. S. 269.

[:02-7] MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 72.

[:4-8] Od nálezu uhlí ... c.d., s. 73

[10] Od nálezu uhlí... c.d., s 72

[:3-11] MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 43, 44.

[:5-12] Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory

[13] KLÁT, Jaroslav. Ostravské těžní věže. Ostrava: [s.n.], 2004. S. 26. Tabulka 3.

[14] ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 94, 95, 114.

[:2-15] Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 211 a 212.

[:0-16] MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 15, 31–33, 158, 193.

[p. 1]

[p. 2]

[1]

[2]

[3]

[p. 3]

[4]

[5]

[p. 4]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]