Přeskočit na obsah

Dějiny účetnictví v Číně

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dějiny účetnictví v Číně počínají v dobách vzniku nejstarších států na čínském území. Dynastie Šang a Čou používaly ke spravování svých říší systémy jednoduchého účetnictví. Přičemž pravidla účtování ve státní správě byla dlouho propracovanější než v relativně zaostávající soukromé sféře. Čínské účetnictví také mělo některé specifické charakteristiky plynoucí z vlivů čínské kultury, především konfucianismu a feng-šuej. Typická byla nechuť k jasnému a ostrému oddělení jednotlivých typů účtů a důraz na celkovou bilanci, pokud možno vyrovnanou.

Rozvoj účetních metod odpovídal postupnému růstu státních i komerčních aktivit. Účetní metody se zdokonalovaly postupně, jednodušší přecházely v dokonalejší. Systém jednoduchého účetnictví používaný za dynastie Čou a později byl nazván tříčlenná bilanční metoda (san-ču ťie-čuan). Koncem vlády dynastie Tchang byla zdokonalena v čtyřčlennou bilanční metodu (š’-cu-fa). K výraznému pokroku došlo v mingské Číně, kdy v polovině 15. století vzniklo nejprve třídílné účetnictví (san-ťiao čang), používající směsici jednoduchého a podvojného účtování, a koncem 16. století i plně podvojné účetnictví dračí brány (lung-men čang). To bylo v polovině 18. století zdokonaleno ve čtyřdílné účetnictví (š’-ťiao čang), používané do konce 19. století.

Od přelomu 19. a 20. století přebírali čínští podnikatelé i stát evropské účetní standardy, zprvu ze Západu, po vzniku Čínské lidové republiky v polovině 20. století se Číňané orientovali spíše na sovětskou praxi. Po zahájení ekonomických reforem koncem 20. století se Čína opět vrací k západním vzorům.

Kulturní vlivy

[editovat | editovat zdroj]

Na vývoj a formování účetnictví v Číně měly mohutný vliv kulturní faktory. Čínská víra a filozofie, především konfucianismus, ale i feng-šuej zásadně ovlivnily myšlení čínských účetních. Mezi kulturní prvky ovlivňující účetnictví patřily především teorie o protikladu jin a jang, pod jejímž vlivem byly spravedlnost a zisk interpretovány jako protiklady, podobně Číňané chápali i vztah důvěry a smlouvy.[1] V čínském myšlení ovšem výše uvedené protiklady nevyjadřují neslučitelné a oddělené protiklady jako v západním myšlení dvojice černá/bílá či život/smrt, ale dva aspekty jednoho celku, které mohou přecházet jeden v druhý, přičemž zánik jednoho aspektu vede k celkové zkáze.[2] Z toho plynula nechuť k jasnému a ostrému oddělení jednotlivých účtů a důraz na celkovou bilanci, pokud možno vyrovnanou.[2] Účetnictví bylo ovlivněno i celkově konzervativním myšlením a kolektivismem konfucianismu.[1]

Pod vlivem konfucianismu a feng-šuej byla pravidla účtování ve státní správě relativně propracovaná, v kontrastu k pouze nepsaným účetním standardům v soukromé sféře.[1] Účetnictví státu nebylo přirozeně zaměřeno na určení zisku, resp. ztrát, nebo zvyšování efektivity, ale na stanovení a kontrolu toků dávek a daní od obyvatelstva k úřadům a z regionů do centra a dále ke statistickým účelům.[3] Vzhledem ke konfuciánské preferenci spravedlnosti před ziskem, a nedosažitelnosti obojího, jak už bylo výše zmíněno, byl i pojem zisk (利, li) v účetních knihách nahrazován eufemismem chung (doslova „červený“, červená je pro Číňany barva štěstí a bohatství).[3]

Konfucianismus a buddhismus ovlivnil též společenský status účetních, kde státní úředníci zabývající se financemi měli prestiž přiměřenou svému úřednímu postavení, naproti tomu soukromí účetní byli považováni za zástupce nepříliš důstojného povolání[4] přirozeně spojovaného se snahou o zisk, vždy morálně pochybnou, namísto morálně bezchybné snahy o spravedlnost.[3] Ostatně konfuciáni dlouho, až do čchingské doby považovali i sám obchod za podřadné povolání, kterému se muž dbalý své cti vyhýbá.

Počátky, tříčlenná bilanční metoda

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší účetní záznamy (2000–700 př. n. l.) uvádějí výčty dávek odevzdávaných úředníkům, nebo obětovaných bohům a předkům. Už od nejstarších dob byl užíván desítkový systém a čísly až do 30 000. S rozvojem státních institucí se zvyšovala i složitost účetních záznamů.[5] Vláda dynastie Šang už používala propracovaný účetní systém.[6]

V období dynastie Čou (11. – 3. století př. n. l.) se objevili specializovaní úředníci mající na starosti státní účty.[7] Rozvoj účetních metod odpovídal postupnému růstu státních i komerčních aktivit. Účetní dynastie Čou používali rozpočtové účty, kontrolu výdajů, pravidelné (desetidenní, měsíční, roční) zprávy, vládní audit.[8] Byla formulována potřeba přesnosti, aktuálnosti a důvěryhodnosti účetních knih, zavedeno bylo i systematické zdanění.[9]

Používaný systém jednoduchého účetnictví byl nazván tříčlenná bilanční metoda (či tříoddílová, doslova „třípilířová/třísloupová“, 三柱结算, san-ču ťie-suan).[9][pozn. 1] Pro tehdejší účetnictví bylo charakteristické rozdělení a klasifikace účtů, účetnictví bylo jednoduché, používány byly dva typy knih – deník (草流, cchao liou) a hlavní kniha (總淸, cung čching).[10] Transakce byly zapisovány do deníků po sobě jak následovaly. Zápisy začínaly vstupním označením účetních případů – příjmy byly značeny znakem žu (入), výdaje čchu (出), pokračovaly popisem transakce a nakonec byla uvedena částka.[8] Knihy byly uzavírány s použitím tříčlenné metody, jejíž základní (trojčlennou, odtud pojmenování metody) rovnicí bylo:

příjmy (žu) − výdaje (čchu) = saldo (余, jü).[11]

Tchangské a sungské období, čtyřčlenná bilanční metoda

[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj účetních metod odpovídal postupnému růstu státních i komerčních aktivit. Účetní metody se zdokonalovaly postupně, jednodušší metody přecházely v dokonalejší.[9] V tchangském období se objevil systém deníku a hlavní knihy. Zavedeny byly tři základní typy účetních knih: memorandum (cchao liou), deník (細流, si-liou) a hlavní kniha (cung-čching).[9] nebo cchao liou (memorandum), ž’-čching pu (日淸, deník) a tche-čching pu (hlavní kniha).[12] O každé transakci byl pořízen záznam (memorandum). Koncem dne byly záznamy zapsány do deníku, přičemž pro důležité skupiny transakcí existovaly podřízené deníky. Každých deset dní byly zápisy z deníku přepsány do hlavní knihy.[12]

Další tchangskou inovací, doloženou počátkem 10. století,[13] bylo rozvinutí tříčlenné metody v čtyřčlennou (四柱法, s’-ču-fa, 四柱结算, s’-ču ťie-suan).[pozn. 2][11][12] Dřívější saldo bylo nahrazeno dvěma položkami – počátečním a konečným stavem účtu.[14] Základní rovnicí čtyřoddílové metody bylo:

zůstatek minulého období (管, kuan,) + příjmy (šou, 收) − výdaje (除, čchu) = zůstatek (在, caj).[14][15]

Metoda se výrazně rozšířila v sungské Číně a byla standardem používaným ve státní správě mingské i čchingské Číny.[14]

Mingské a čchingské období

[editovat | editovat zdroj]

S rozvojem podnikání, obchodu a finančních služeb (zastaváren, úvěrových družstev a bankovnictví) v hospodářství mingské Číny (řada autorů uvádí mingskou dobu jako období, kdy se v Číně objevily prvky kapitalistického způsobu produkce) byla pociťována nedostatečnost dosavadních účtovacích metod.[16] Účetnictví se v tomto období významně zdokonalovalo. Postupně čínští účetní, nezávisle na rozvoji účetních postupů v Evropě, vyvinuli vlastní varianty podvojného účetnictví.[17]

Třídílné účetnictví

[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 15. století byla používána směsice podvojného a jednoduchého účetnictví označovaná jako třídílné účetnictví (三脚账, san-ťiao-čang,[18] alternativně 三脚书, san-ťiao-šu, nebo 跛脚账, po-ťiao-čang).[pozn. 3][14][15][16] V tomto systému byly podvojně účtovány pohledávky a převody, kdežto hotovostní platby byly zaznamenávány pouze jedním zápisem.[14]

Třídílný systém byl významným pokrokem ve zdokonalování tradičního jednoduchého účetnictví. Používal stejnou strukturu tří knih – memorandum, deník a hlavní kniha – s důrazem na deník. Obvykle byly používány deníky tři, kniha nákupů a prodejů (货清, chuo-čching pu), kniha hotovosti (jin-čching pu) a kniha převodů a osobních účtů (wan-laj pu). Do deníků byly transakce přepisovány denně z memorand (草流, cchao-liou pu).[16] Stránky deníků byly rozděleny na horní a spodní sekci. Položky kategorizované jako příchozí (來, laj), nebo odchozí (去, čchü), byly zapisovány do vrchní, resp. spodní, části stránky deníku jako příjmy/přírůstky šou (收), resp. výdaje/úbytky fu (付).[19] Dvojice šou/fu odpovídala v soukromé sféře páru žu/čchu ve státní sféře.[16] Přitom každá transakce byla zaznamenána dvakrát, nahoře a dole, v patřičných knihách; pouze hotovostní platby byly zapisovány právě jednou do deníku nákupů a prodejů.[20]

Deníky byly každých pět dnů shrnuty a přepisovány do hlavní knihy, přičemž výsledný zůstatek byl stanoven čtyřčlennou metodou. Protože hotovostní transakce byly zaznamenávány jednoduchým zápisem a ostatní podvojným, byl systém nazván třídílné účetnictví.[21] Rozdělení stránek účetních knih vodorovnou čarou uprostřed a zapisování příjmů nahoru a výdajů dolů zůstalo charakteristickým znakem jak třídílného účetnictví, tak následujících čínských účetních systémů.[18]

Účetnictví dračí brány

[editovat | editovat zdroj]

V pozdním mingském období (1570–1640) se mezi bankéři objevil, a později rozšířil i do komerční a výrobní sféry, zdokonalený systém „účetnictví dračí brány“ (龙门账, lung-men čang).[22] Používal důsledné třídění účetních operací na příjmy, výdaje, pohledávky a závazky a podvojné zápisy pro všechny transakce.[14] Účetnictví dračí brány se více rozšířilo na přelomu mingské a čchingské éry.[14]

Účetnictví dračí brány převzalo od dosavadních čínských systémů (třídílné účetnictví, čtyřčlenná bilanční metoda jednoduchého účetnictví) základní strukturu účetních knih. Bylo používáno několik deníků – samostatné deníky pro nákupy, prodeje, hotovostní transakce a převody.[22] Kromě hlavní knihy (tche-čching pu) účetní využívali podřízené specializované knihy pro nákupy, prodeje, zásoby a ostatní skupiny položek.[22]

Účty byly rozděleny do čtyř kategorií – přírůstky (進, ťin, tržby a příjmy), úbytky (缴, ťiao, nákupy zboží, mzdy a jiné provozní náklady, daně), aktiva (存, cchun) a pasiva (該, kaj).[23]

Zápisy v denících byly pravidelně sumarizovány a přenášeny do hlavních knih, ty byly na konci účetního období uzavírány; prodané zboží bylo v rámci účetní závěrky nejčastěji oceňováno nejvyšší cenou dosaženou v průběhu období.[24]

Zisk nebo ztráta byl určován jako rozdíl přírůstků (ťin) a úbytků (ťiao), respektive aktiv (cchun) a pasiv (kaj). Při uzavírání knih musela platit bilanční rovnice:

přírůstky (ťin) − úbytky (ťiao) = aktiva (cchun) − vlastní kapitál a závazky (kaj).[14]

Účetnictví dračí brány mělo značný význam pro pokrok účetnictví v Číně. Podvojnost zápisů přispěla k jasnějšímu porozumění ekonomické podstatě transakcí. Zvýšilo se chápání role zisku a ztráty v souvislosti s jeho výpočtem jak jako rozdílu příjmů a výdajů, tak aktiv a pasiv, což přispělo k pochopení vztahů mezi kapitálem, příjmy, aktivy, výdaji a závazky.[25]

Čtyřdílné účetnictví

[editovat | editovat zdroj]

Dalším pokrokem bylo zrození čtyřdílného účetnictví (四脚账, š’-ťiao čang),[pozn. 4] též jako „účetnictví vyrovnání nebe a země“ (天地合账, tchien-ti che čang)[2] v polovině 18. století, se zdokonaleným systémem vedení účetních knih a klasifikace účtů, jehož konečnými zprávami byly výkaz zisku a ztráty (cchaj-siang) a rozvaha (cchun-kaj).[14][26]

Rozšířenou klasifikaci účtů a dokonalejší systém hlavních knih, si vynutily komplikovanější obchodní i průmyslové transakce.[26] Používán byl komplexní systém několika hlavních knih a řady podřízených knih různých úrovní.[27] Hlavním rozdílem proti staršímu účetnictví dračí brány byl způsob uzavírání knih. Důraz byl kladen na bilanci aktiv a pasiv podle rovnice: aktiva (cchun) = pasiva (kaj) ± zisk/ztráta. Bylo-li účetnictví v pořádku, musela být aktiva rovná pasivům s přidaným ziskem (resp. ztrátou), toto bylo nazýváno „vyrovnání nebe a země“.[28] Vlastní význam procedury tkvěl v tom, že byl uznám odlišný charakter příjmových a výdajových účtů, které musely být uzavřeny a převedeny do výkazu aktiv a pasiv (rozvahy) jako zisk či ztráta.[28]

Do druhé poloviny 19. století pak většina malých a středních podnikatelů a konzervativnější a menší banky používala jednoduché účetnictví zpravidla ve formě čtyřčlenné bilanční metody, menšina používala třídílné účetnictví.[29] Velcí podnikatelé využívali podvojné účetnictví dračí brány nebo jeho zdokonalené verze.[29]

Zvláštností mingské a čchingské éry bylo používání tří různých typů číslic: vedle standardních číslic (chan-tchi) byly používány i odlišné obchodní číslice (cchao-ma) a do třetice účetní číslice (kchua-ťi) v účetních knihách.[9]

Moderní doba

[editovat | editovat zdroj]

Západní účetní metody se koncem 19. století ukázaly být dokonalejší a byly přejaty jak čínským státem, tak soukromou sférou.[29] Ve 20. století již vývoj účetnictví v Číně následoval světové trendy, vzory pro legislativu a účetní praxi byly přebírány ze západních zemí v první polovině 20. století, resp. ze Sovětského svazu po roce 1949.[30] Od zahájení ekonomických reforem v 80. letech se v souvislosti s rozvojem tržních vztahů v ekonomice se přístup k účetnictví v Čínské lidové republice přiklání k západním vzorům.[31]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V anglojazyčné literatuře three pillars balancing method, případně three-column balancing method.
  2. ↑ V anglojazyčné literatuře four pillars balancing method, případně four-column balancing method.
  3. ↑ V anglojazyčné literatuře three leg bookkeeping, nebo three-feet bookkeeping.
  4. ↑ V anglojazyčné literatuře four leg bookkeeping, nebo four-feet bookkeeping.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c SOLAS, Cigdem; SINAN, Ayhan. The historical evolution of accounting in China: The effects of culture [PDF]. Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD), 2008-02-14 [cit. 2010-04-17]. S. 9. [dále jen Solas, Sinan]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c GAO, Simon S.; HANDLEY-SCHACHLER, Morrison. The influences of Confucianism, Feng Shui and Buddhism in Chinese accounting history. Accounting, Business & Financial History. Březen 2003, s. 41–68, na s. 54. [dále jen Gao, Handley]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02. ISSN 0598-5206. (anglicky)  Archivováno 2. 6. 2010 na Wayback Machine.
  3. ↑ a b c Gao, Handley, str. 55.
  4. ↑ Solas, Sinan, str. 9–10.
  5. ↑ Solas, Sinan, str. 18.
  6. ↑ LIN, Z. Jun. Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century. Accounting Historians Journal. 1992, roč. 19, čís. 2, s. 103–122, na s. 104–105. [dále jen Lin]. Dostupné online. ISSN 0148-4184. (anglicky) 
  7. ↑ Gao, Handley, str. 59.
  8. ↑ a b Lin, str. 105.
  9. ↑ a b c d e Solas, Sinan, str. 19.
  10. ↑ Gao, Handley, str. 52.
  11. ↑ a b Gao, Handley, str. 52.
  12. ↑ a b c Lin, str. 107.
  13. ↑ Lin, str. 108.
  14. ↑ a b c d e f g h i Solas, Sinan, str. 20.
  15. ↑ a b Gao, Handley, str.53.
  16. ↑ a b c d Lin, str. 109.
  17. ↑ Lin, str. 103–104.
  18. ↑ a b JUN, Seong-Ho; LEWIS, James B.; HUH, Sung-Kwan. Korean Double-Entry Merchant Accounts from Kaesong City (1786-1892). Sungkyun Journal of East Asian Studies. Říjen 2013, roč. 13, čís. 2. ISSN 1598-2661. (anglicky) 
  19. ↑ GARDELLA, Robert. Squaring Accounts: Commercial Bookkeeping Methods and Capitalist Rationalism in Late Qing and Republican China. The Journal of Asian Studies. Květen 1992, roč. 51, čís. 2, s. 317–339. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Lin, str. 109–110.
  21. ↑ Lin, str. 110.
  22. ↑ a b c Lin, str. 111.
  23. ↑ Lin, str. 111–112.
  24. ↑ Lin, str. 113.
  25. ↑ Lin, str. 115.
  26. ↑ a b Lin, str. 116.
  27. ↑ Lin, str. 116–117.
  28. ↑ a b Lin, str. 118.
  29. ↑ a b c Solas, Sinan, str. 21.
  30. ↑ Solas, Sinan, str. 22.
  31. ↑ Solas, Sinan, str. 23–24.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GAO, Simon S.; HANDLEY-SCHACHLER, Morrison. The influences of Confucianism, Feng Shui and Buddhism in Chinese accounting history. Accounting, Business & Financial History. Březen 2003, s. 41–68. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02. ISSN 0598-5206. (anglicky)  Archivováno 2. 6. 2010 na Wayback Machine.
  • HOSKIN, Keith; MACVE, Richard. Contesting the Indigenous Development of “Chinese Double-entry Bookkeeping” and its Significance in China’s Economic Institutions and Business Organization before c.1850 [online]. London: London School of Economics, Dept. of Economic History, 2012-2 [cit. 2015-04-19]. Working papers, No. 160. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-11. (anglicky) 
  • LIN, Z. Jun. Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century. Accounting Historians Journal. 1992, roč. 19, čís. 2, s. 103–122. Dostupné online. ISSN 0148-4184. (anglicky) 
  • SOLAS, Cigdem; SINAN, Ayhan. The historical evolution of accounting in China: The effects of culture [PDF]. Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD), 2008-02-14 [cit. 2010-04-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Dějiny účetnictví v Číně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dějiny_účetnictví_v_Číně&oldid=20617905“