Přeskočit na obsah

Dálnice Černo more

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dálnice Černo more
Mapa
Základní údaje
ZačátekVarna
(43°11′10″ s. š., 27°52′36″ v. d.)
KonecBurgas
(42°35′26″ s. š., 27°23′49″ v. d.)
Celková délka103 km
    v provozu:10 km
    v přípravě:93
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
Geodata (OSM)OSM, WMF
Asparuchův most ve Varně, na konci jehož jižního předmostí dálnice začíná
Asparuchův most ve Varně, na konci jehož jižního předmostí dálnice začíná
Objekty na trase
     začátek dálnice[p 1]
     (2,6) Asparuchovo
     viadukt Zvezdica (400 m)
     (9,2) Zvezdica
     (10,7) Priselci
     provizorní konec dálnice
     (103) Burgas Vetren
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dálnice Černo more (bulharsky Aвтомагистрала Черно море) je dálnice ve východním Bulharsku. Nese označení A5. Má spojovat dálnici Chemus s dálnicí Trakija z Varny do Burgasu. Z plánovaných 103 km je v provozu zhruba 10 km, vede po ní evropská silnice E87 a je součástí panevropského dopravního koridoru 8 (DračTiranaSkopjeSofie – Burgas – Varna).

Dálnice nese jméno podle Černé moře, v blízkosti jehož břehu má vést.

Celková délka dálnice je 10,7 km. Dálnice začíná v nadmořské výšce zhruba 50 m na jihozápadním konci silničního rozpletu na předmostí Asparuchova mostu ve Varně zahrnujícím křižovatku a nájezd ze státní silnice I-9. Ke svému konci ve výšce zhruba 200 m stoupá jihozápadním směrem a zde se znovu napojuje na silnici I-9, jejíž trasu zkracuje téměř na polovinu.

19. května 1964 bylo přijato rozhodnutí o výstavbě bulharské dálniční smyčky, jejíž je součástí spolu s dálnicemi Chemus a Trakija.[1] Projektování dálnice bylo zahájeno v 70. letech, kdy projektový ústav Pătproekt (Пътпроект) představil trasu o délce 100 km. Toto řešení bylo podrobeno expertní analýze, ale žádné konkrétní rozhodnutí nebylo přijato. V 80. letech byl vypracován projekt spojky mezi konci dálnic Chemus a Trakija a byl předložen k projednání. Spojka měla parametry obyčejné dvouproudové silnice s návrhovou rychlostí 80 km/h, zatímco dálnice jsou navrhovány alespoň na 120 km/h. Tato trasa překonávala kanál u města Beloslav mostem podobným, jako je Asparuchův most. Čtvrti Beloslavi spojovala komunikace napojená na sjezdy, čímž se propojovaly oba břehy jezera a pominula nezbytnost stávajícího přívozu.

V roce 2001 zahájila firma Inžkonsultproekt (Инжконсултпроект) práce na novém projektu k projednání a stanovení požadavků investora. Byl vypracován projekt, jehož trasa vedla od dědiny Zvezdica ve třech variantách: východní, západní a přes Ďulinskou soutěsku (Дюлинския проход). Poslední varianta nahrazovala tunelový přechod Staré planiny prodloužením trasy s levnějšími technickými prvky a v konečném výsledku i vyššími dopravně-provozními náklady. Projekt byl dokončen v roce 2002 a na zasedání expertní komise 18. dubna 2003 byla vybrána východní varianta o délce 95 km a bylo doporučeno zpodrobnit jednotlivé úseky.

V roce 2013 byla vypracována studie proveditelnosti, která posoudila čtyři alternativy řešení: nulovou, rekonstrukci stávající silnice, dálnici a čtyřproudou komunikaci, přičemž nejvýhodnější vyšla poslední alternativa.[2]

V únoru 2016 byl dokončen 10km úsek dálnice, který začíná u Asparuchova mostu ve Varně a končí u dědiny Priselci.

Plán na dokončení dálnice

[editovat | editovat zdroj]

Očekává se, že dálnice značně odlehčí dopravní zatížení mezi černomořskými městy Obzor a Nesebar, protože vyřeší obtíže spojené s překonáním Staré planiny. Plánovaná trasa začíná na konci již postaveného úseku u dědiny Zvezdica, dopravně má nahradit stávající silnici I-9 a má procházet poblíž následujících sídel: Benkovski – Dobri Dol – Kruša – Detelina – Rudnik – Popovič – Priselci – Košarica – Tănkovo – Kableškovo – Lăka – bývalé sídlo Černo More, a končit u silničního křížení silnice I-6 a dálnice Trakija v burgaské čtvrti Vetren. Na křížení se stávajícími silnicemi je navrženo pět sjezdů: Charamijata, Staro Orjachovo, Junec, Tănkovo a Vetren.

Přesto není konečná podoba dálnice dosud (2016) stabilizována, protože náklady na dokončení se odhadují na miliardu leva a výstavba nemá přinejmenším do roku 2022 podporu evropských rozvojových fondů. Uvažuje se také, že by byla vedena jako tříproudová v upravené trase stávající silnice, a to v úseku od Slunečního pobřeží k již dostavěné části.[3] Za prioritní je považováno propojení Burgas – Sluneční pobřeží, a tak byla v dubnu 2016 vypsána soutěž na projekt a rozšíření stávající silnice v úseku Alechoj – Pomorie.[4]

Celá výstavba panevropského koridoru 8 propojí černomořské přístavy Varna a Burgas s jadranskými přístavy Drač a Vlorë v Albánii. V budoucnosti se předpokládá prodloužení k rumunskému přístavu Constanța.

Inženýrská díla

[editovat | editovat zdroj]

Viadukt Zvezdica

[editovat | editovat zdroj]

Jde o dva jednosměrné železobetonové mosty o délce 400 m, které se nacházejí na staničení km 2,511 až km 2,911. Viadukt musel projít rekonstrukcí záhy po svém zprovoznění.[5]

  1. Základní údaje jsou převzaty z bg wikipedie a byly opraveny podle měření na Google maps; viz též popis trasy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Черно море (магистрала) na bulharské Wikipedii.

  1. Магистрала „Тракия“ в дати [online]. 2007-02-22 [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-22. (bulharsky) 
  2. Feasibility study for the implementation of the Black Sea Motorway, 2013 [online]. Sofie: státní podnik Strategické infrastrukturní projekty, 2013-08-21 [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BOČEVA, Nadežda. Път с три ленти ще се строи вместо магистрала "Черно море" [online]. Investor Media Group, 2016-07-21 [cit. 2016-12-25]. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. Стартира обществена поръчка за допълнително проектиране и реконструкция на 4,8 км от път I-9 Ахелой - Поморие, с изграждане на второ платно [online]. Sofie: Agentura Silniční infrastruktura, 2016-04-06 [cit. 2016-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07. (bulharsky) 
  5. АПИ стартира обществена поръчка за ремонта на виадукт „Звездица“ на АМ „Черно море“ [online]. Sofie: Agentura Silniční infrastruktura, 2016-04-12 [cit. 2016-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-07. (bulharsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]