Corneliu Baba
| Corneliu Baba | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Corneliu Baba |
| Narození | 18. listopadu 1906 Craiova |
| Úmrtí | 28. prosince 1997 (ve věku 91 let) Bukurešť |
| Alma mater | Národní umělecká univerzita George Enescua Filozofická fakulta Bukurešťské univerzity Národní kolej Karla I. v Craiově |
| Povolání | malíř, vysokoškolský učitel a ilustrátor |
| Zaměstnavatel | Univerzita Alexandrua Ioana Cuzy v Iași |
| Podpis |  |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Corneliu Baba (18. listopadu 1906, Craiova – 28. prosince 1997, Bukurešť) byl rumunský malíř a jeden z největších portrétistů své země.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Bylo mu sedm let, když mu jeho otec Gheorghe, který byl kostelní malíř, postavil ve svém ateliéru vlastní malířský stojan. Učil svého syna podle přísných akademických pravidel. Corneliu se zajímal o umění, a po maturitě v roce 1926 a požádal o přijetí na Akademii výtvarných umění v Bukurešti, kde ale neuspěl. Svou první výstavu měl se svým otcem. V roce 1934 se stal studentem Nicolae Tonitza na univerzitě v Jasy. O dva roky později se oženil se spolužačkou. V roce 1938 byl pověřen navrhnout interiér Hasaské kaple. Během svého pobytu ve městě Oradea se seznámil s malíři Alfredem Macalikem, Erno Tiborem a Moritzem Baratem. V roce 1939 se stal asistentem na katedře malby výtvarných umění v Jasy a v roce 1946 profesorem malby. O dva roky později byl krátce zatčen a v roce 1949 suspendován bez udání důvodu. Přestěhoval se do Bukurešti, intenzivně se věnoval malování a podruhé se oženil. V roce 1954 získal Národní cenu za umění, o rok později zlatou medaili na Mezinárodní výstavě ve Varšavě. V roce 1956 se účastnil benátského bienále, stejně jako dalších výstav v Moskvě, Leningradu a v Praze. O dva roky později byl jmenován profesorem malby na Institutu výtvarných umění Nicolae Grigorescu v Bukurešti. V příštích několika letech cestoval do zahraničí, zúčastnil se řady výstav (v Káhiře, Londýně a Pekingu) a získal další ocenění. V roce 1988 se zhroutil na schodech ateliéru a ochrnul. Zemřel v 91 letech a je pochován na hřbitově Bellu v Bukurešti.[1]
Výstavy (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- 1964: Deutsche Akademie der Künste, Berlín (Ost)
- 1981: Magyar Nemzeti Galéria, Budapešť
- 1981: Albertinum, Drážďany
- 1984: Galerie Junge Kunst, Frankfurt nad Odrou
- 1997: Muzeul Național de Artă al României, Bukurešť
- 1998: Národní umělecké muzeum, Peking
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corneliu Baba na německé Wikipedii.
- ↑ Pavel Susara, Corneliu Baba, Corneliu Baba: Eastern European Painter, Parkstone - D.O.R., 2001
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Corneliu Baba: Corneliu Baba. Ȋnsemnari ale unui pictor din Est (Aufzeichnungen eines Malers aus dem Osten), Ed. Fundatia Culturala Româna, Bukarest 1997
- Camilla Blechen: Maler Rumäniens. Corneliu Baba gestorben. In: Frankfurter Allgemeine Zeitung vom 31. Dezember 1997
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Corneliu Baba na Wikimedia Commons
