Přeskočit na obsah

Connie Gilchristová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Connie Gilchristová
Narození23. července 1865
Agar Town
Úmrtí9. května 1946 (ve věku 80 let)
Stewkley
Povoláníherečka a modelka
RodičeDavid Gilchrist
Manžel(ka)Edmond Walter FitzMaurice, 7th Earl of Orkney (od 1892)
DětiLady Mary Constance Hamilton FitzMaurice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Frederic Leighton: Study at a Reading Desk, 1877
Gilchristová pózovala jako dívka v Leightonově Hudební lekci, 1877
London Stereoscopic Company: Connie Gilchristová

Connie Gilchristová (nepřechýleně Connie Gilchrist; 23. ledna 1865 – 9. května 1946) byla britská dětská umělecká modelka, herečka, tanečnice a zpěvačka, která ve velmi raném věku upoutala pozornost malířů a umělců, jako byli například: Frederic Leighton, Frank Holl, William Powell Frith a James McNeill Whistler, spisovatel a fotograf Lewis Carroll a aristokraté, lord Lonsdale nebo vévoda z Beaufortu. Ve dvanácti letech se stala populární na jevišti v tanečním programu se švihadly v londýnském divadle Gaiety Theatre, kde se po celou dobu svého formování věnovala viktoriánské burlesce a estrádě. Gilchristová, která se stala známou jako „original Gaiety Girl“,[1] opustila jeviště v roce 1892 v době svého sňatku s Edmondem Walterem FitzMauricem, 7. hrabětem z Orkney.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Constance MacDonald Gilchristová (známější jako Connie Gilchristová) se narodila v Agar Town v Londýn, jako dcera Davida a Matildy Marie (rozená Potterová) Gilchristových. Její otec byl inženýr a buď její matka, nebo pravděpodobně starší sestra Matilda Elizabeth byla pravděpodobně modelkou, která pózovala pro Whistlerův lept, Tillie: A Model.[2][3]

Nejprve pracovala jako umělecká modelka pro malíře a sochaře Frederica Leightona asi v šesti letech. Byla zobrazena jako arabská dívka na jeho malbě Malá Fatima, všech pět malých dívek v Daphnephoria, dívka na obraze Study: At a Reading Desk nebo studentka The Music Lesson. Pózovala pro řadu děl, které vytvořil Frank Holl na základě díla dramatika W. S. Gilberta Little Mim, a byla dítětem znázorněným v jeho obraze Dezertér. Whistler ji zachytil během skákání přes švihadlo ve svém leptu Harmony in Yellow and Gold: The Gold Girl a pózoval jí pro The Blue Girl, a také ostatní členové Královské akademie umění v Londýně, jako například William Powell Frith, ji často umisťovali do svých děl.[2][4][5] Lewis Carroll ji fotografoval ve dvanácti letech a o rok později si do svého deníku zapsal: ztrácí svou krásu a nemůže nic dělat - ale skvěle zvládla sestavu skákání přes švihadlo.[6]

Jeviště

[editovat | editovat zdroj]

První její známé divadelní vystoupení přišlo v roce 1873 v divadle Drury Lane Theatre v roce 1873 kde hrála Prince of Mushrooms ve hře Jack in the Box. V období Vánoc 1874–1875 hrála Harlekýnu v dětské pantomimě The Children of the Wood, adaptace pohádky bratří Grimmů v divadle Adelphi Theatre v Londýně.[7]

Gilchristová byla angažována v londýnském Gaiety Theatre v roce 1879 ve věku 14 let, kde hrála řadu rolí, počínaje Tiddi-Widdi v adaptaci Gullivera a Colomby ve Velkém kasmíru od Charlese Lecocqa a Henryho S. Leigha, převzatého z francouzštiny J. Prevel a AD Saint Albin (oba 1879). V roce 1880 hrála Libby Ray v komiksové opeře Benjamin Edward Woolf The Mighty Dollar; Baron Montgiron ve společnosti The Corsican Brothers and Co., Limited FC Burnand a HP Stephens; a Polly v díle Bubbles od Charlese L. Fawcetta. Hrála Florence Dombey v Captain Cuttle, převzato z Dickensova Dombey and Son od Johna Broughama; a lord Lardida, baron de Belgravia, ve hře Dick Whittington and His Cat od Burnanda (oba v roce 1881); Služka Marian v Little Robin Hood Robert Reece (1882); Anne ve viktoriánské burlesce Modrovous; nebo Hazard of the Dye od Burnanda; Miranda v Arielu, parodie na Shakespearovu Bouři; a Myrene v Stephens a Lutz burlesky Galatea; nebo Pygmalion Re-Versed (vše v roce 1883); a Pauline ve hře Called There and Back, Hermana Charlese Merivaleho burleska - Conway a Carr, Called Back (1884).[7][8][9][10][11]

V létě roku 1886 Gilchristová dosáhla 21 let a do Ameriky přicestovala s Comic Opera Company Violet Cameron na americké turné, které začalo v newyorském Casino Theatre společně se skupinou The Commodore, adaptace Henry Brougham Farnie v Offenbachově Le Creol.[12] Od 27. prosince téhož roku hrála Abdallaha v díle The Forty Thieves, pantomimické adaptaci klasiky od Edward Litta Lamana Blancharda v divadle Drury Lane.[7]

Hrabě z Orkneje

[editovat | editovat zdroj]

Gilchristová byla milenkou dvou aristokratů. První, 4. hrabě z Lonsdale, pro ni a pro další dívky z Gaiety Theatre koupil dům v Londýně. Lord Lonsdale v roce 1882 v domě zemřel, což vyvolalo skandál.[13] Gilchristové odkázal značné dědictví.[14] Jejím druhým dobrodincem byl 8. vévoda z Beaufortu, který se stal jejím adoptivním otcem.[15] V červenci 1892 se Gilchristová provdala za Edmonda FitzMaurice, 7. hraběte z Orkney. Ačkoli byl skotský peer, nevlastnil žádný majetek ani jiný titul, ale zdědil panství v Buckinghamshire a asi 11 000 akrů v hrabství Laois a hrabství Kerry v Irsku, které mu přinesly přibližně 6 000 liber ročního příjmu v nájmech.[16] Po svatbě se pár tiše vydal do Tythe House, panství lorda Orkneye ve Stewkley, protože byli v té době z velké části vyloučeni z britských kruhů vyšší třídy. Zdálo se, že to Gilchristová, která se usadila na venkově, neobtěžovala a stala se známá díky velkorysým příspěvkům místním charitám. V prvních letech Gilchristová a její manžel provozovali lovecký zámeček na pozemku panství, včetně přátelství s rodinou barona Rothschilda. Po lovecké nehodě v roce 1906 musela Gilchristová ukončilt účast při této činnosti.[1]

Connie a Lewis Carroll

[editovat | editovat zdroj]

Spisovatel poprvé viděl dívku v divadle Adelphi Theatre 13. ledna 1877 v pantomimě „Little Good Girl“, do které byly zapojeny pouze děti, a Connie hrála roli Harlekýny.[17][18][19] Carroll byl v hledišti společně se svou malou modelkou Evelyn Hatch.[19] Spisovatel si ve svém deníku téhož dne poznamenal: "Connie je jedno z nejkrásnějších dětí, tváří i tělem, jaké jsem kdy viděl.[20][21][18][22][19] Musím získat možnost ji fotografovat “[21]. Carroll zaslal dívce kopii pohádky Alenka v říši divů[17][19][23] a akrostich adresovaný Constance a současně se její matky zeptal na celé jméno Connie, aby na něj mohl napsat akrostich (pro spisovatele bylo složení akrostichu předehrou k fotografování). Matilda Gilchristová od spisovatele dárek přijala a poslala mu jméno své dcery: „Constance MacDonald Gilchristová“.[18][23] V té době existovaly dvě fotografie Connie pořízené v profesionálních studiích. První ukazuje portrét dívčího obličeje zblízka. Druhý zobrazuje herečku v komplikovaném oblečení a na levé straně obrazu visí lano ze stolu. Lindsay Smith, profesorka angličtiny na univerzitě v Sussexu a ředitelka jejího Centra pro vizuální umění, poznamenala, že tato fotografie vyjadřuje složitou povahu jejích šatů, která zdůrazňuje androgynii jejího těla.[18]

Poté, co Carroll strávil s Gilchristovou více času (podle Keitha Wrighta půl hodiny[23]), zaznamenal její propracovanost, skromnost a plachost.[20][18][23] Dne 2. července téhož roku Carroll vzal dívku na Královskou akademii, což na ni silně zapůsobilo[22][24][19][25], zejména poté, co se Gilchristová viděla na malovaném obraze Lekce hudby od Fredericka Leightona.[25][24][21][19][23]. Lindsay Smith věřila, že účelem její návštěvy na Akademii bylo ve skutečnosti vidět dva Leightonovy obrazy, které tam byly a pro které Connie pózovala: Lekce hudby a Study at a Reading Desk. Po dokončení prohlídky Akademie[22][18] Carroll do deníku znovu napsal poznámku „o nejkrásnějším dítěti (tváří i postavě), jaké jsem kdy poznal.“ „Chtěl bych s ní pořídit 100 fotografií“, snil[18][22][19][23]. Carroll dokonce vymyslel plán, který by mu umožnil dívku fotografovat. Přišel s plánem získat fotografie Connie Gilchristové, který se zdál být proveditelnější než si kdy myslel, napsal: "Zůstaňte v Londýně, odvezte ji ranním vlakem do Oxfordu a vyzvedněte si ji večer…" To by v Oxfordu dalo devět hodin a stálo by to o něco víc než platit za ni a za doprovod, který by byl přítěží. “ Zda byl tento plán realizován, není známo.[22][19][23]

Dne 2. října 1877, po hře „ Červená Karkulka “[19] ji Carroll označil za „nejkrásnějším z harlekýnek“ v divadle Adelphi[21][22], ale o rok později svěžest dívky v očích spisovatele vybledla (Lindsay Smith poznamenala, že se to shodovalo s nástupem její puberty[18]). Carroll napsal zklamaně 2. října 1878, poté, co zhlédl Malého doktora Fausta v divadle Gaiati: „Connie Gilchristová byla v roli Siebel: ztrácí svou krásu a nemůže hrát, ale staré číslo Tanec se švihadlem předvedla skvěle".[21][20][18][22][19][23]

Fotografie Connie Gilchristové s monogramem CLD

[editovat | editovat zdroj]
Fotografie Connie Gilchristové připisovaná Lewisovi Carrollovi, asi 1882

Fotografie (15,7 x 10,7 cm[22]) v současné době ve sbírkách Pensylvánské státní univerzitní knihovny (získaná v roce 1971 z Londýnské galerie Anthonyho d'Offay a Coopera[22]), signováno na zadní straně monogramem CLD (Charles Lutwidge Dodgson je skutečné jméno Lewise Carrolla)[21][22] tmavě fialovou jednou souvislou linií.[22] Na této fotografii stojí Connie jednou nohou na příčce zahradních schodů ve studiu a má boty na vysokých podpatcích s bočními tkaničkami. Boty zdůrazňují štíhlé nohy. Dívka vypadá velmi mladě, tmavé vlasy volně padají ve vlnách přes vysoký límec s volánky po tmavých šatech. Poddajná zástěra má na svých bocích řasení… Zdrženlivá smyslnost obrazu je podle Margarety MacDonald zdůrazněna hrubým kolorováním fotografie. Kostým lze datovat kolem roku 1882,[21] což by odpovídalo tomu, že tuto fotografii pořídil sám Lewis Carroll. Spisovatel shromáždil velké album fotografií jiných mistrů, ale fotograf a kritik umění Charles Mann věřil, že Carroll by svůj monogram, kterému přikládal velký význam, nedával na fotografii někoho jiného. Mann napsal, že ačkoli byla fotografie poněkud hrubě kolorovaná, Carrollovi nevadilo, že fotografie vybarvoval.[22]

Podle Margaret F. MacDonaldové by tato fotografie mohla být jednou ze dvou pořízených s Connie, mezi 22 fotografiemi dětí, které byly vyfotografovány pro Carrolla v roce 1882 podle jeho výběru.[p 1] Na druhé fotografii Gilchristové, zachované ve sbírce Carrolla, je dívka zobrazena zblízka se stejným účesem a podobným kostýmem. Margaret MacDonaldová ji datuje asi do roku 1882, ačkoli jiný výzkumník, Meuse, navrhl o něco pozdější datum, 1885. Na obrázku má Gilchristová tenký profil, mírně vyvýšený rovný nos, malá ústa, oči se silným obočím a velkýma ušima, ve kterých má náušnice ve tvaru květiny. V 17 letech vypadá Connie velmi mladá, její účes odráží její mladost. Její veřejný image zdůrazňoval mladistvý vzhled tanečnice, i když už vhodný věk přerostla.[21]

Connie na fotografiích a litografiích jiných umělců

[editovat | editovat zdroj]
Alexander Bassano: Connie Gilchristová

Connie Gilchristová se stala nejfotografovanější mladou herečkou své doby.[19] Ve velkých edicích byly publikovány nejen fotografie, ale také litografické portréty Gilchristové v jejích scénických obrazech. Barevná chromolitografie  ( National Portrait Gallery, Londýn, 32,4 × 20,6 cm, dárek od Terence Peppera v roce 2014, inv. NPG D42844[26]) byl publikován jako číslo 25 v Public Portraits Series Charles Gooddall & Sons kolem roku 1883. Představuje Connie jako sestru Annu v Modrovousovi. Mládí a nevinnost zdůrazňují slaměnný klobouk, krátké vlasy, perlový náhrdelník kolem krku a krátké šaty. Šaty umožňují předvést štíhlé nohy, obuté do bot na vysokém podpatku, nízkého čtvercového střihu, zdobeného krajkou, zdůrazňují hrudník modelky a těsné korzetové šaty ukazují úzký pas. Takové fotografie a rytiny podporovaly popularitu mladého komika. Jako modelka a herečka se ve své kariéře spoléhala na mládí, zdraví, fyzické schopnosti a dobrý vzhled. Connie Gilchristová ukončila svou uměleckou a modelingovou kariéru ve 27 letech, když se provdala za mladého o více než rok mladšího aristokrata.[21]

Mezi fotografy a litografy, kteří mladou herečku opakovaně zachytili, byl osobní fotograf královny Viktorie a majitel fotografického studia W. & D. Downey, William Downey[27], anglický malíř a fotograf nizozemského původu, známý jako průkopník v používání elektrického světla ve fotografii, Henry Van der Weyde[28], Alexander Bassano, fotograf vysoké společnosti se specializací na viktoriánskou Británii[29] a přední viktoriánský litograf Alfred Concanen, známý svými ilustrovanými hudebními obaly[30].

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Connie Gilchristová v 70. letech 19. století na divadelních fotografiích ze sbírky Victoria and Albert Museum:

  • Elliott & Fry: Connie Gilchristová
    Elliott & Fry: Connie Gilchristová
  • Connie Gilchristová jako Amina v Malé Fra Diavolo, 1879
    Connie Gilchristová jako Amina v Malé Fra Diavolo, 1879
  • Henry Van der Weyde: Connie Gilchristová
    Henry Van der Weyde: Connie Gilchristová
  • London Stereoscopic Company: Connie Gilchristová jako chlapec
    London Stereoscopic Company: Connie Gilchristová jako chlapec

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Gilchristová zemřela v Tythe House dne 9. května 1946 po 53 letech manželství. Hrabě z Orkneje žil dalších pět let a zemřel 21. srpna 1951. Jejich jediné dítě byla lady Mary Constance Hamilton Gosling.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Carrollův popis těchto dvou fotografií dívky, který uvedl ve svém deníku, se ve skutečnosti dochoval. Žádná z nich neodpovídá fotografii připisované spisovateli. Dne 25. května 1882 napsal: „Šel jsem (jak bylo před časem dohodnuto) strávit večer s panem Colemanem. Byl jsem s ním od 8 do 11, díval jsem se na jeho kresby [Colemanovy náčrty póz, které by modelky měly během fotografování zaujmout]. Byl to velmi příjemný večer. Vybral jsem 22, abych je poslal panu Robinsonovi za účelem fotografování pro mě. Dva z nich (jeden v tanci [sic] a druhý s tamburinou [sic]) byly nakresleny Connie Gilchristovou.“

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Connie Gilchrist, Countess of Orkney na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Lady Orkney, Once a Stage Actress. The New York Times, 10. května 1946, s. 19
  2. ↑ a b University of Glasgow, Whistler Etchings Retrieved 13 July 2013
  3. ↑ Jiminez, Jill Berk & Banham, Joanna – Dictionary of Artists' Models – s. 221-224 Retrieved 13 July 2013
  4. ↑ Reynolds, A. M., The Life and Work of Frank Holl, 1912 Retrieved 15 July 2013
  5. ↑ Feld, Stuart P. & Gardner, Albert Ten Eyck. American Paintings: A Catalogue of the Collection of the Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.), 1985, s. 373. Retrieved 14 July 2013
  6. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-01-31]. Dostupné v archivu. 
  7. ↑ a b c Adams, William Davenport. "Gilchrist, Constance", A Dictionary of the Drama, 1904, s. 579. Viz též s. 176, 250, 281–282, 339, 542 a 605. Cit.: 13. července 2013
  8. ↑ Parodies of the Works of English & American Authors, Volume 2, 1884, s. 204. Cit.: 13. července 2013
  9. ↑ The Theatre, 1881, s. 45, 308. Cit.: 13. července 2013
  10. ↑ Brereton, Austin – Dramatic Notes, (Little Robin Hood) September 1882, s. 83. Cit.: 15. července 2013.
  11. ↑ Galatea, The Theater: A Monthly Review and Magazine, 1884, s. 85. Cit.: 15. července 2013
  12. ↑ Amusements. The New York Times, 26. srpna 1886, s. 6. Cit.: 16. července 2013
  13. ↑ Adams, Henry; Levenson, J.C. (ed)The Letters Of Henry Adams, Vol II, Belknap Press, Harvard 1982, p455, n3.
  14. ↑ "Superstitious Connie Gilchrist", Courtland (New York) Standard, 18 January 1895, s. 4.
  15. ↑ "Connie Gilchrist: the forgotten story of a Victorian child star uncovered", The Guardian, 2 December 2018
  16. ↑ "Connie Gilchrist and Her Lord", The New York Times, 31 July 1892, s. 7. Retrieved 16 July 2013
  17. ↑ a b Collingwood 1898.
  18. ↑ a b c d e f g h i Smith 2015.
  19. ↑ a b c d e f g h i j k Varty 2008.
  20. ↑ a b c Solly 2018.
  21. ↑ a b c d e f g h i Macdonald 2001.
  22. ↑ a b c d e f g h i j k l Mann 1979.
  23. ↑ a b c d e f g h Wright 2010.
  24. ↑ a b Padni 1982.
  25. ↑ a b Ormond, Ormond 1975.
  26. ↑ Constance ('Connie') (née Gilchrist), Countess of Orkney - National Portrait Gallery. www.npg.org.uk [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Guy Little Theatrical Photograph | W&D Downey Photographers | V&A Search the Collections. V and A Collections [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Guy Little Theatrical Photograph | Vanderweyde | V&A Search the Collections. V and A Collections [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Guy Little Theatrical Photograph | Bassano, Alexander | V&A Search the Collections. V and A Collections [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ The Forty Thieves | Concanen, Alfred | V&A Search the Collections. V and A Collections [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Zdroje

  • Collingwood S. D. The Life And Letters Of Lewis Carroll. London: Thomas Nelson And Sons, 1898. 396 s.
  • Jopling L. (anglicky)(rusky). Twenty years of my life, 1867—1887. John Lane, 1925. 343 s.
  • Langtry L. The Days I Knew. Panoply Publications, 2000. 288 s. ISBN 978-1886-5711-36.
  • Way T. R. (anglicky)(rusky). Memories of James McNeill Whistler, the Artist. John Lane Co; První vydání, 1912. 150 ilustrovaných s.
Vědecká a populárně-vědecká literatura
  • Padni, D. (anglicky)(rusky). Льюис Кэрролл и его мир. М: Радуга, 1982. 144 s.
  • Ash R. Lord Leighton. Pavilion Books Ltd, 1998. 96 s. ISBN 978-1862-0515-08.
  • Gilchrist, Constance: A dictionary of the drama; a guide to the plays, play-wrights, players, and playhouses of the United Kingdom and America, from the earliest times to the present. Ed. Adams W. D. (anglicky)(rusky). London: Chatto & Windus, 1904. Т. I. A—G. s. 579. 627 s.
  • Gilmartin S. Frank Holl and The Graphic: Sketching London’s Labour in Light and Dark. Bills M., Funnell P. Frank Holl: Emerging from the Shadows. Philip Wilson Publishers, 2013. s. 90—107. 168 s. ISBN 978-1781-3001-69.
  • Harmony in Yellow and Gold: The Gold Girl — Connie Gilchrist: American paintings in the Metropolitan Museum of Art. New York: Metropolitan Museum of Art, 1965. Т. 1—2. s. 373—378. ISBN 978-0870-9943-95.
  • Macdonald M. Constance Macdonald Gilchrist: Dictionary of Artists' Models. Ed. Jill Berk Jiminez. Routledge, 2001. s. 221—224. 624 s. ISBN 978-1579-5823-33.
  • Mann, C. The delicious Harlequin.: History of Photography: Časopis. 1979. Июль (т. 3, вып. 3). s. 211—214. doi:10.1080/03087298.1979.10441105.
  • М. М. Faces in the Fire.: Bills M., Funnell P. Frank Holl: Emerging from the Shadows. Philip Wilson Publishers, 2013. s. 112—113. 168 s. ISBN 978-1781-3001-69.
  • Ormond L., Ormond R. IV. Dorothy Dene: Lord Leighton. New Haven: Paul Mellon Centre for Studies in British Art (London), Yale University Pressr; 1st edition, 1975. 200 s.
  • Sellars J. A Daughter’s Story: Frank Holl and Women.: Bills M., Funnell P. Frank Holl: Emerging from the Shadows. Philip Wilson Publishers, 2013. s. 74—89. 168 s. ISBN 978-1781-3001-69.
  • Smith L. Lewis Carroll: Photography on the Move. Reaktion Books, 2015. 336 s. ISBN 978-1780-2354-55.
  • Solly M. Connie Gilchrist Was the Shirley Temple of Victorian London. The child star captivated audiences and artists alike, served as muse for Lewis Carroll, James McNeill Whistler: Smithsonian: Časopis. 14. prosince 2018.
  • Stickings T. Remarkable rags-to-riches story of how forgotten Victorian child star went to become a countess is revealed in painting of her 'Britain's Got Talent moment': The Daily Mail: Noviny. 2. prosince 2018.
  • Thorpe V. Connie Gilchrist: the forgotten story of a Victorian child star uncovered: The Guardian: Noviny. 2. prosince 2018.
  • Trumble A. Love & Death: Art in the Age of Queen Victoria. Art Gallery Of South Australia; První vydání, 2007. 240 s. ISBN 978-0730-8307-64.
  • Varty A. Constance Gilchrist: Model, Muse, Aristocrat: Children and Theatre in Victorian Britain. ‘All Work, No Play’. Basingstoke, New York: Palgrave Macmillan, 2008. s. 66—69. 319 s. ISBN 978-0-230-55155-8.
  • Wakeling Edward. 6. Photographers: Lewis Carroll: The Man and his Circle. I. B. Tauris, 2014. s. 153—175. 416 s. ISBN 978-0857-7385-16.
  • Wright K. Connie Gilchrist and Lewis Carroll: The Daresbury Chronicle: Časopis. Říjen 2010. (т. 6). s. 13—16.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Connie_Gilchristová&oldid=24267121“