Codex Aureus Laureshamensis
Loršský evangeliář (Codex Aureus Laureshamensis), také Zlatý kodex z Lorsche je raně středověká iluminovaná kniha, vytvořená kolem roku 810 na dvoře Karla Velikého, pravděpodobně v jeho dvorské dílně v Cáchách.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kniha o rozměrech 37,4 (až 38,1 cm) × 27 cm měla původně 474 stran rukopisu, psaného na pergamenu z telecí kůže., dochovalo se jich jen 346 (222 v Alba Iulia, 124 v Římě). Psací plocha měří 27 × 17,5 cm. Texty jsou psané unciálou na stránkách členěných do dvou sloupců po 31 řádcích, odkazy na evangelia mají čtyři sloupce, oddělené sloupy arkád. Stránky s nadpisy a iniciály jsou psány velkými písmeny, ostatní texty jsou psány karolínskou minuskulou. Používá se zlatý inkoust na fialovém nebo purpurovém pozadí. Text rámují lišty s ornamentálními úponkami.
Obsah
[editovat | editovat zdroj]- Texty: čtyři evangelia, dvě epištoly sv. Jeronýma, dvanáct kanonických tabulek, čtyři předmluvy k evangeliu.
- Miniatury: celostranné: čtyři evangelisté a Majestas Domini.
- Vazba: dvě desky ve stříbrných zlacených rámečkách, každá složená z pěti slonovinových destiček s řezanými reliéfy[2], původně přinýtované na dřevěných deskách knihy, byly roku 1785 odděleny od knihy a prodány do soukromé šlechtické sbírky v Rusku, přední desku roku 1853 zakoupilo Victoria and Albert Museum v Londýně; zadní deska je ve sbírce Vatikánské knihovny, Museo sacro.
- Přední deska: trůnící Panna Marie s dítětem Ježíšem, po její pravé straně sv. Jan Křtitel s rozvinutým pergamenem, po Mariině levé straně otec Jana Křtitele Zachariáš, prorok Kristova narození. Dole: scéna Narození Páně a zvěstování pastýřům; nahoře medailon s žehnajícím Kristem, nesený dvěma anděly
- Zadní deska: Mladý bezvousý Kristus stojící na lvu a draku, doprovázený hadem a zajícem, mezi dvěma archanděly. kteří drží pergamenový svitek a hůl. Dole dvě scény se Třemi mudrci: jejich přijetí u krále Heroda a příchod do Betléma; nahoře medailon se zářícím křížem, nesený dvěma anděly. Střední destička byla použitá druhotně, původně byla částí konsulského diptycha, na rubu má rytý nápis s monogramem Flavia Anastasia, který byl v roce 517 konsulem v Konstantinopoli.
Umístění
[editovat | editovat zdroj]Nejméně od roku 860 až do zrušení kláštera v roce 1556 byl celek uchováván v klášteře benediktinů v Lorschi. Roku 1563 jej převzala Biblioteca Palatina v Heidelbergu. Dále byl do roku 1711 nezvěstný a v následujících letech rozdělen na dvě části. První část s deskami získal vídeňský arcibiskup Cristoforo Antonio Migazzi, druhou sedmihradský biskup Ignác Batthyány a po zrušení jeho knihovny (označované později Batthyaneum) byla nezvěstná, roku 1961 uveřejněna její příslušnost k Rumunské národní knihovně v Bukurešti, ale obsah až do roku 1992 neznámý. Po zveřejnění, katalogizaci a digitalizaci je uložena v sedmihradské pobočce Rumunské národní knihovny ve městě Alba Iulia. Část se zadní deskou se roku 1623 dostala do papežské knihovny ve Vatikánu, přední deska je v londýnském Viktoria and Albert muzeu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Wolfgang Braunfels (editor): Das Lorscher Evangeliar. Faksimile der Ausgabe Aachen um 810, Prestel, München 1967
- Rainer Kahsnitz: Einband des Lorscher Evangeliars. In: Peter van den Brink, Sarvenaz Ayooghi (editor): Karl der Große – Charlemagne. Karls Kunst. Katalog der Sonderausstellung Karls Kunst vom 20. Juni bis 21. September 2014 im Centre Charlemagne, Aachen-Dresden 2014, ISBN 978-3-95498-093-2, s.180–185
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Loršský evangeliář na Wikimedia Commons - Loršský_evangeliář_online celý text
- Loršský evangeliář online Archivováno 23. 7. 2020 na Wayback Machine. (digitalizace z knihovny v Alba Iulia)
