Hydroxid kobaltnatý
| Hydroxid kobaltnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Hydroxid kobaltnatý |
| Anglický název | Cobalt(II) hydroxide |
| Německý název | Cobalt(II)-hydroxid |
| Sumární vzorec | Co(OH)2 |
| Vzhled | růžově červený nebo modrozelený prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 21041-93-0 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 244-166-4 |
| PubChem | 10129900 |
| UN kód | 3550 |
| SMILES | [Co+2].[OH-].[OH-] |
| InChI | InChI=1S/Co.2H2O/h;2*1H2/q+2;;/p-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 92,948 g/mol |
| Teplota tání | 168 °C (441 K) (rozkládá se)[1] |
| Hustota | 3,597 g/cm3 |
| Součin rozpustnosti | 1,0.10−15 |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −539,7 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 79 J⋅K−1⋅mol−1[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS07  GHS08  GHS09 | |
| H-věty | H302 H317 H319 H330 H334 H360 H372 |
| P-věty | P201 P202 P260 P261 P264 P270 P271 P272 P280 P281 P284 P285 P301+312 P302+352 P304+340 P304+341 P305+351+338 P308+313 P310 P314 P320 P321 P330 P333+313 P337+313 P342+311 P363 P403+233 P405 P501 |
| NFPA 704 |  0
1
2
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hydroxid kobaltnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Co(OH)2, sestávající z dvojmocných kobaltnatých kationtů Co2+ a hydroxidových aniontů HO−. Čistá sloučenina, často nazývaná „beta forma“ (β-Co(OH)2), je růžově zabarvená pevná látka nerozpustná ve vodě.[1][2]
Název se používá také pro příbuznou sloučeninu, často nazývanou „alfa“ nebo „modrá“ forma (α-Co(OH)2), která ve své molekulární struktuře obsahuje další anionty. Tato sloučenina je modrá a poměrně nestabilní.[1][2]
Hydroxid kobaltnatý se nejčastěji používá jako sušicí činidlo pro barvy, fermež a inkousty, při přípravě jiných sloučenin kobaltu, jako katalyzátor a při výrobě bateriových elektrod.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Hydroxid kobaltnatý můžeme připravit srážením kobaltnatých solí alkalickými hydroxidy:[3]
Co2+ + 2 NaOH → Co(OH)2 + 2 Na+
Sloučeninu lze také připravit reakcí dusičnanu kobaltnatého ve vodě s roztokem triethylaminu.[2] Lze ji také připravit elektrolýzou roztoku dusičnanu kobaltnatého s platinovou katodou.[4]
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Hydroxid kobaltnatý se při 168 °C ve vakuu rozkládá na oxid kobaltnatý a oxiduje se vzduchem.[3] Produktem tepelného rozkladu při teplotě nad 300 °C je Co3O4.[5][6]
Stejně jako hydroxid železnatý je hydroxid kobaltnatý zásaditý hydroxid a reaguje s kyselinami za vzniku kobaltnatých solí. Reaguje také se silnými zásadami za vzniku roztoků [Co(OH)4]2− a [Co(OH)6]4−.[7]
Struktura
[editovat | editovat zdroj]Čistá (β) forma hydroxidu kobaltnatého má krystalickou strukturu brucitu. Aniontové a kationtové uspořádání je tedy podobné jako u jodidu kademnatého.[7]
Beta formu lze získat jako destičky s částečně hexagonální geometrií o šířce 100-300 nm a tloušťce 5-10 nm.[2][4]
Alfa forma
[editovat | editovat zdroj]Takzvaná „alfa forma“ (α-Co(OH)2) není polymorfem čisté beta formy, ale spíše složitější sloučeninou, ve které mají hydroxid-kobalt-hydroxidové vrstvy zbytkový kladný náboj a střídají se s vrstvami jiných aniontů, jako jsou dusičnany, uhličitany, chloridy atd.[2] Obvykle se získává jako modrá sraženina, když se k roztoku kobaltnaté soli přidá zásada, např. hydroxid sodný. Sraženina pomalu přechází do beta formy.[8]
Nanotrubice
[editovat | editovat zdroj]Hydroxid kobaltnatý lze získat ve formě nanotrubiček, které mohou být zajímavé pro nanotechnologie a materiálové vědy.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hydroxid kobaltnatý na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cobalt(II) hydroxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d LIDE, David R. Handbook of Chemistry and Physics. Boca Raton: CRC Press, 1998. 513 s. Dostupné online. ISBN 0-8493-0594-2. (anglicky)
- ↑ a b c d e LIU, Xiaohe; YI, Ran; ZHANG, Ning, Rongrong Shi, Xingguo Li, Guanzhou Qiu. Cobalt Hydroxide Nanosheets and Their Thermal Decomposition to Cobalt Oxide Nanorings. Chemistry: An Asian Journal. S. 732–738. DOI 10.1002/asia.200700264.
- ↑ a b GLEMSER, O. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. Příprava vydání G. Brauer. New York: Academic Press, 1963. (2). Dostupné online. S. 1521.
- ↑ a b BENSON, P.; BRIGGS, G. W. D.; WYNNE-JONES, W. F. K. The cobalt hydroxide electrode—I. Structure and phase transitions of the hydroxides☆. Electrochimica Acta. S. 275–280. DOI 10.1016/0013-4686(64)80016-5.
- ↑ JAYASHREE, R. S.; KAMATH, P. Vishnu. Electrochemical synthesis of a-cobalt hydroxide. Journal of Materials Chemistry. S. 961–963. DOI 10.1039/A807000H.
- ↑ XU, Z. P.; ZENG, H. C. Thermal evolution of cobalt hydroxides: a comparative study of their various structural phases. Journal of Materials Chemistry. S. 2499–2506. DOI 10.1039/A804767G.
- ↑ a b WILBERG, Nils; WIBERG, Egon; HOLLEMAN, A. F. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5. S. 1478–1479.
- ↑ ZHAOPING, Liu; RENZHI, Ma; MINORU, Osada, Takada Kazunori, Sasaki Takayoshi. Selective and Controlled Synthesis of α- and β-Cobalt Hydroxides in Highly Developed Hexagonal Platelets. Journal of the American Chemical Society. S. 13869–13874. DOI 10.1021/ja0523338.
- ↑ NI, Bing; LIU, Huiling; WANG, Peng-Peng, Jie He, Xun Wang. General synthesis of inorganic single-walled nanotubes. Nature Communications. S. 8756. DOI 10.1038/ncomms9756. PMID 26510862.